• Isaac Asimov

    Styl:
    Mluvené slovo
    Hraje v rádiích:
    Sdílejte vašeho oblíbeného interpreta:

Biografie

Životopis

Mládí

Isaac Asimov se narodil do židovské rodiny ve vesnici Petroviči v Běloruské sovětské socialistické republice. Ve své první autobiografii uvádí, že jako datum svého narození považuje 2. ledna 1920, i když vzhledem k chybějícím dokumentům či případné chybě při převodu z juliánského kalendáře je toto datum nejzažší a správné datum může být i 4. října 1919.

V roce 1923 celá rodina emigrovala do USA. Stal se americkým občanem v roce 1928. Asimov se nikdy nenaučil rusky (jeho rodiče mluvili jidiš) a nikdy svou rodnou zemi nenavštívil. Isaac vyrůstal v Brooklynu v New Yorku. Jeho otec měl malý obchod se smíšeným zbožím, ve kterém se Asimov poprvé setkal s časopisy a novinami. Asimov se naučil sám číst v pěti letech, své první články začal psát už v jedenácti a od devatenácti je dokonce prodával do různých časopisů. Po vystudování střední školy nastoupil Asimov na Kolumbijskou univerzitu, kde promoval v roce 1939.

Život po válce

Během druhé světové války sloužil Asimov na námořní základně ve Filadelfii. Po válce v roce 1948 dokončil studia, stal se doktorem biochemie a začal pracovat jako učitel biochemie[2] na Bostonské univerzitě. Od roku 1958 se stává profesionálním spisovatelem. Asimov byl dvakrát ženatý: poprvé se oženil v roce 1942 s Gertrude Blugerman, se kterou měli dvě děti, syna Davida a dceru Robyn Joan, podle které vytvořil postavu Wandy Seldon. Wanda byla vnučkou hlavního hrdiny knih o Nadaci Hariho Seldona. Manželství se rozpadlo v roce 1973 a rok poté se Asimov oženil znovu - vzal si americkou autorku sci-fi Janet O. Jeppson. Isaac Asimov zemřel v roce 1992 v New Yorku. Po jeho smrti jeho druhá žena odhalila, že zemřel v důsledku nemoci AIDS. K nákaze došlo při operaci v roce 1983, kdy byla Asimovovi podána krev, která byla HIV pozitivní.

Zajímavosti z osobního života

Asimov trpěl klaustrofilií, což je přímý opak ke klaustrofobii. Miloval malé uzavřené prostory; to mělo velký vliv na jeho dílo, především romány Ocelové jeskyně, Nahé Slunce a Roboti úsvitu a hlavní postavu první povídky ze série Nadace. Lidé na Zemi v těchto románech žijí v podzemních městech a panicky se bojí otevřeného prostoru. Velkým paradoxem je, že Asimov se bál létat letadlem. Jeho dílo, především romány o Nadaci, je plné kosmických letů a meziplanetárních válek, Asimov přitom za celý svůj život letěl v letadle pouze dvakrát. Zajímavostí je také, že Asimov se nikdy nenaučil plavat či jezdit na kole. Přestože se nikdy nestavěl proti náboženství jako takovému, byl proti spoléhání se na víru v neověřitelné či neověřené.

Dílo

Jeho dílo zahrnuje velké množství beletristických i vědeckých prací, z nichž v češtině vyšel jen nepatrný zlomek. Je známý hlavně svými díly z vědecko-fantastického žánru (sci-fi) a populárně vědeckými knihami. Nejznámějším Asimovým dílem je série Nadace (Foundation series), kterou později spojil s dalšími dvěma sériemi o galaktické Říši (Galactic Empire series) a o robotech (Robot series).

Robotům se Asimov věnoval celý život. První povídku o robotovi napsal v rozmezí 10.–22. května 1939[2]. Jmenovala se „Robbie“ a lze ji najít ve sbírce povídek Já, robot. Napsal bezpočet povídek a několik knih o této problematice. Sbírka povídek Já, robot patří mezi nejznámější. Je tvůrcem tzv. zákonů robotiky. Asimov sám přiznal, že slovo robot je přejaté z dramatu Karla Čapka RUR z roku 1920. Sám Asimov toto drama přečetl a netajil se tím, že se mu dílo nelíbí.

Psal také detektivky, fantasy, velké množství „ne-fantastických“ knih. Celkem napsal nebo jako editor upravil kolem 500 knih a přibližně 90 000 dopisů nebo pohlednic. Jeho práce spadají do všech hlavních kategorií Mezinárodního desetinného třídění, k tzv. „velké trojce“ autorů sci-fi. Isaac Asimov byl humanista a racionalista. Je všeobecně považován za mistra žánru vědecké fantastiky a za svého života společně s Robertem A. Heinleinem a Arthurem C. Clarkem patřil mezi tři nejlepší autory sci-fi.

Zákony robotiky

Asimov je tvůrcem zákonů robotiky, které se časem staly dogmatem sci-fi literatury. Popisují, jakými pravidly se roboti mají řídit. Byly poprvé uvedeny v březnu 1942 v povídce „Hra na honěnou“ (Runaround).

Partnerské zákony robotiky

Asimov se také podílel na knize Kalibán[zdroj?], opět robo-detektivce. Zde byly původní tři robotické zákony odmítnuty a místo nich nastoleny čtyři úplně jiné: Místo aby byli roboti odsouváni podle původních zákonů do role otroků, podle nových pravidel měly být lidstvu rovnocennými partnery a přáteli.

Citáty

„Násilí je posledním útočištěm neschopných.“ - Salvor Hardin, Nadace
„Nikdy nedopusťte, aby vám smysl pro morálku zabránil udělat to, co je správné!“ - Hober Mallow, Nadace

Diskuze o interpretovi

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz