Biografie

Janis Joplin [Dženys Džoplin] (19. ledna 1943 – 5. října 1970) byla americká bluesová a rocková zpěvačka a kytaristka. Někdy je považována za představitelku bílého soulu. Zemřela na předávkování drogami ve věku 27 let, stala symbolem hnutí hippies.

Hudební kariéra

V roce 1962 se stala členkou tria The Waller Creek Boys. O rok později se dostala do San Franciska, kde zpívala po klubech až do roku 1966, kdy odjela zpět domů. Ještě téhož roku se však vrátila do San Franciska, kde vstoupila do skupiny Big Brother & The Holding Company. S touto skupinou byla až do konce roku 1968. V roce 1969 začala její spolupráce se skupinou Kozmic Blues Band, tento band změnil během roku několikrát sestavu i název. V roce 1970 začala opět spolupracovat s Big Brother & The Holding Company. Pravděpodobně počátkem roku 1970 nebo o něco málo dříve začaly její problémy s alkoholem a drogami, které vyústily v její smrt předávkováním heroinem. Joplin se stala symbolem hnutí hippies a jakýmsi naplněním hesla „Live fast, love hard, die young“.

Janis Joplin je také nazývána Hendrix v sukních. V době kdy zpívala své syrové rockové rytm and bluesové hity, nebyla žádná podobná rocková stálice tak výrazného zjevu (snad mimo Julie Driscol). Janis má nesmírně sytý palčivý a naléhavý projev. Také velmi melodicky tvárný. Přesně jako Jimi Hendrix.

Janis měla být původně sekretářkou, jak si to její rodiče svorně přáli. Dala se však na dráhu rockové hudby ,která ji zcela pohltila. Stačí se jen zaposlouchat do alba Pearl a vše je jasné, jak dovede bluesově zmodulovat svůj tvárný chraplavý a přitom velmi ženský hlas a expresivní projev. Dnes jde v jejích šlépějích Sheryl Crow. Ale už v jiné době. Janis Joplin vyrůstala a zpívala v éře 70. let a amerických hippies. I ona nosila vesty po dědečkovi, dlouhé korále po babičce a sukně s indiánskými motivy. Chtěla se odlišit od konzumní společnosti a distancovat od vietnamského válečného syndromu. Jako hippies vyznávala lásku, květy, elektrické kytary, ale aby se vyrovnala mužům rockerům, musela investovat příliš. A tak svůj chraplavě plačtivý hlas provokovala i konzumem stimulancií a vytáčela bulvární novináře, kteří jí nedali nic zadarmo. Ani její velkou popularitu. Navíc nepochopili její křehkou duši zpívající křaplavým hlasem. Vyjádřila to a vyzpívala ve svém songu „Želví blues“, kde říká: „jsem jako ta želva, pod velkým krunýřem“. Tím krunýřem je její image napovrch, želvou je její skrytá povaha. Jedno bez druhého by však asi nedokázalo být. Právě její divoce rozhozené vlasy splývající až na ramena a velké kulaté brýle školačky, přes které se zpocené pramínky vlasů na podiích rockových klubů tak sugestivně lepily, zapůsobily na její publikum, které si houfně kupovalo její LP desky. Právě křehkost v kombinaci s divokostí byly spojité nádoby, dvě strany téže mince, jejího skutečného hudebního úspěchu. Janis také ve svých písních říká: „Nechci být jen nějakou barbie, věšákem na pěkné šaty, figurínou, chci to být hlavně já“. Co tím myslela a myslí? Stejně jako kdysi její obdivovatelé, zejména hippies children, chtěla zůstat věčným upřímným dítětem, které když prší, neschovají se pod make-up nebo deštník a běží se radovat z kapek deště nebo dokonce kaluží. Make-up byl pro ni pouhou škraboškou, spíš zátěží. To signalizuje, že JJ je velmi vzácný rockový fenomén, který odolává času a všem dalším módním poryvům.

Extravagantní Nina Hagen zavítá v červnu do Prahy

Extravagantní Nina Hagen zavítá v červnu do Prahy

Diskuze o interpretu

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz