Caribou v Lucerna Music Baru představí Andorru.

  • Caribou v Lucerna Music Baru představí Andorru. Fotogalerie (21)
    • 01.01.2009
    • Tisk

    Sdílejte článek:

3.3.2008. To je datum, kdy v Česku poprvé vystoupí kanadský multiinstrumen­talista a skladatel Dan Snaith aka Caribou. Koncert se uskuteční od 20:00 hodin v pražském Lucerna Music Baru.
Caribou – dokonalá porce ložnicové psychadelie od někoho, pro něhož jsou melodie a emoce desetkrát  důležitější než dobytná temnota…
Na albu „She’s The One“ Snaith poprvé zpívá naplno společně se svým hostem Jeremy Greenspanem (Junior Boys) a odkrývá nám svoji niternou a emocionální podstatu. Album vydal v USA pod dvěma novými labely City Slang a Merge Records (domácí label Arcade Fire). „V zásadě všechny písničky, které mám opravdu rád, jsou dojemné popové písničky,“ prozrazuje Snaith tajný manifest svého alba.  „Pořád nemůžu poslouchat písničku „This Will Be Our Year“ od Zombies, protože se vždycky proměním v uplakánka. Tohle všechno je o znovuobjevení toho pocitu. Hudba buď má tenhle efekt nebo jsou to nesmysly, na to jsem přišel vloni.  Na tomhle albu jsem tohle nechtěl. Ukázalo se, že je to neuvěřitelně těžký,“ směje se, „ale chtěl jsem, aby každá písnička a každá její část byla tak blízko té emocionální propasti, jak jen jsem byl schopný zvládnout.“¨
Milk of Human Kindness, vydaný na labelu The Leaf v roce 2005, zachycuje živě skupinu Caribou (dva bubeníci, kytara, klávesy, vokály a směs instrumentů provázená hyper-barevnou projekcí vytvořenou uznávanou skupinkou animátorů z Dublinu – Delicious 9) během 140 vystoupení v Severní Americe, Velké Británii, Evropě, na Balkánu, Taiwanu, Číně, Austrálii a Japonsku. Jako předskokani na turné Super Furry Animals hráli Caribou stále zvětšujícímu se publiku společně s krajany Junior Boys and The Russian Futurist. Bylo jasné, že Snaithova fanouškovská základna mu zůstává věrná a navíc se neustále rozrůstala i po soudním procesu v roce 2003, vyvolaném rockovou troskou Handsome „Dick“ Manitobou, což vedlo ke změně Snaithova uměleckého jména na Caribou.
Po dlouhé a hektické době na cestách, během nichž úspěšně získal titul PhD v matematice, si Snaith dopřál  hodně času na vytváření a ničení imaginárních hudebních vesmírů aby našel dokonalé přísady na album Andorra. Oženit se se svou životní láskou, naučit se hrát na Guchin (strunný nástroj podobný cimbálu), začít se učit starověkému umění skákání na trampolíně – události v životě Dana Snaitha nás přesvědčuji o tom, že nedokáže vydržet chvilku v klidu a že má neuvěřitelnou pracovní morálku.
Album se jmenuje stejně jako mýtická, malá země zasazená mezi Francií a Španělskem kdesi v Pyrenejích. „Očekával jsem ztracené, magické místo opředené bájemi a bohatou historií, kde nedobrovolně izolovaní lidé žijí své romantické životy,“ uvažuje Snaith. „Na první pohled to tak i vypadá, ale pak se před vámi najednou zničehonic objeví město, které je v podstatě tou  nejblbější světovou prodejnou zboží osvobozeného od daní. Andorra – to místo, které jsem si sám vysnil – se stala domovem romantických postav v mých písničkách.“
Snaith napsal 670 jedinečných kousků, destiloval podstatu do devíti skvělých písní a na albu hraje na téměř všechny instrumenty – bubny, kytaru, klávesy, baskytaru, zpívá, hraje na flétny, perkuse a trumpetu. A Guchin. Každé se Snaithových alb je velmi výrazné a Andorra není výjimkou. Start Breaking My Heart je díky své překrásné melodii, nostalgii a elektronické atmosféře přirovnáváno k Boards of Canada, zatímco Up in a Flames (2003) jsou radostným mixem kakofonického psychadelického rocku vedoucím k psychedelickému popu The Milk of Human Kindness.
Andorra je výrazem hudebních ambicí a představ. „Strávil jsem veškerý svůj čas přecházením po místnosti, vymýšlením melodií, byl to intenzivní běh na dlouho trať, dosáhnout toho, aby do sebe všechny moje hudební nápady zapadly,“ vzpomíná Snaith. „Verš pro Sandy jsem přepisoval celých 5 dní, přepisoval jsem jej znovu a znovu asi stopadesátkrát. Co můžu říct? směje se.“šílený puntíčkář.“ Výsledkem jeho úsilí je absolutní freeform popové mistrovství – klasická milostná dostaveníčka, zrady a vytržení se prolínají těmi devíti božskými písněmi a Snaithova fantazie se bouří. Ovšem není to jenom Snaithova bujná fantazie, ale i filmy režiséra Wernera Herzoga, co ho inspiruje. „To, co mě na Herzogových filmech tak fascinuje je, že za příběhem, který nám vypráví, můžeme nahlédnout do jeho představ, které jsou z toho zřejmé, i když ne přímo jasné. Mám pocit, že to samé platí i v hudbě – hudba, stejně jako film je víc, než pouhé vyprávění příběhu. Příběh, který vypráví píseň, může být vyprávěn mezi řádky. Během toho uplynulého roku mi všechny tyhle části zněli v hlavě, společně s písničkami a nápady se mi hromadili uvnitř hlavy a myšlenka toho alba je tak nějak to všechno zabalit do popové písničky, tak aby to ukazovalo k něčemu většímu žijícímu v mojí fantazii.“
V Melody Day (single z 30. července) Snaith vytvořil melodii, která je zvláštní a zároveň známá; euforická a zároveň melancholická. „Ve většině svých písniček se snažím dosáhnout tohoto mixu a v téhle se mi to podařilo asi nejlíp.“ Třešinkou na dortu je „She‘s The One“ napsaná a nahraná v době, kdy se v Londýně objevil Jeremy Greenspan na turné s Junior Boys. „Jeremy napsal text k ‘She’s The One’, je o chlápkovi, co zpívá o svojí přítelkyni, která je na něj zlá a on to už nemůže snést. Je to klasická popová písnička.“ Tak jednoduché na povrchu, ale poslouchejte, jakým úžasným  způsobem Snaith kombinuje perkuse a struny, který bez námahy tvoří vynikající melodii.
Dalším aspektem Snaithovi produkce je jeho smysl pro Technicolor. Nejlepším příkladem toho je ‚Desiree’.  „Refrén mi v hlavě zněl už hrozně dlouho, ale chtěl jsem, aby to bylo dokonalé.Dával jsem to dohromady kousek po kousku. Původně jsem chtěl použít bicí, ale když jsem použil jenom struny a hlas, znělo to mnohem líp. Jsem super, super pyšný na ten refrén. To jak to celé do toho refrénu vpadne, to miluju.“
Pokaždé jako ten, kdo tahá králíka z klobouku, Snaith dramaticky přehazuje věci v posledních fázích tohoto výjimečného kousku. Drží se nálady, ale hraje si se základní rovnicí. ‘Irene’ se odchyluje od radosti předchozích písní a ve vokálech přechází v beznaděj a smutek, zatímco melodie padá do pomatené hysterie, která pokračuje až do konce alba a nakonec zazní vítězná píseň ‘Niobe’.
Finále se rozvíjí a rozvíjí, ale nikdy nepovolí ve výchozím napětí. „Je to popová písnička jako jakákoliv jiná, s tím rozdílem, že tahle byla natažená, dokud se málem nerozpadla, ten pocit, že se hudba rozpadne je tady vždycky.“
Od úvodního „nářezu“ Melody Day k roztříštěnému tranci ‘Niobe’. Snaith zase jednou vyčnívá jako obrovský talent, který plně rozumí síle experimentálního leftfield popu a ohmatává jeho parametry pokaždé a zas a znova. Vítej zpět, Caribou!
Jeho dlouhodobý spolupracovník Jason Evans, ceněný fotograf a umělec, jehož díla zdobí Tate Modern,  je autorem výtvarné stránky Andorry. . 
Živě je Caribou teď rozšířeno na kvartet – bubeník, baskytarista/zpě­vák, kytarista a Dan Snaith s bicími, kytarou, klávesami a vokály.
Vstupenky na koncert budou k zakoupení v sítích Ticketpro, Ticketstream, Ticketportal a v pokladně Lucerna Music Baru za 250,– Kč + poplatky, na místě za 300,– Kč.
Start je ve 20:00.
Více info na:

www.caribou.fm
www.myspace.com/cariboumanitoba
www.musicbar.cz
www.dsmacku.com
www.myspace.com/…ckupromotion

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz