Kosheen přijedou zničit Roxy

  • Kosheen přijedou zničit Roxy Fotogalerie (38)
    • 01.01.2009
    • Tisk

    Sdílejte článek:

**Kosheen se rozhodli zničit Roxy se svou Damage Tour

**

 
***Sian Evans, Darren „Decoder“ Beale****a Markee „Substance“ Morrisonjsou jména, která v Česku zná každý příznivec taneční hudby. Kosheen, jak se jmenuje jejich kapela, tu má totiž tolik příznivců, jako snad žádná jiná. Jejich chytlavé hity „Hide U“ nebo „Hungry“ si spolu s charismatickou Sian na jejich koncertě většinou zpívají i ti, kteří je slyšejí poprvé. 22.dubna budou mít šanci si s nimi v pražském klubu Roxy zazpívat i dva nové hityGuilty“ a „Overkill“ z chystaného alba Damage. Kosheen však nepřijedou sami. Support jim obstarají The Vincent Black Shadow z Kanady.

 
Profil kapely Kosheen (UK)  
Čas od času se objeví kapela, která nejen ignoruje všechna stávající pravidla, ale tvoří si pravidla vlastní. Od doby svého vzniku na konci devadesátých let Kosheen prokazují, že úspěch nemusí nutně záviset na cizích podmínkách. Kosheen, v jejichž tvorbě se spojuje mocný a tklivý vokál Sian Evansové s temně osobní elektronikou Darrena Decodera a Markee Substance, píší skladby, ve kterých je hudba zrovna takovým nositelem příběhu jako texty. Typické je pro ně stírání hranic žánrů a hledání nových možností.
 
Základy pro tuhle revoluci byly položeny o řadu let dřív, kdy všem třem členům kapely hudba změnila život. Darren Decoder, známý těž jako Darren Beale, skládal hudbu a hrál s různými punkovými kapelami ve škole ve Weston-Super-Mare. Pokusy svých formací vždycky i nahrával, takže v něm současně rostl zájem o produkční stránku věci. Když ale v roce 1989 nastoupil na univerzitu, došlo mu, že to není úplně ono. „Zvuk kytary mě začínal nudit,“ vzpomíná. „Používal jsem tolik efektů a různých šlapek, že už to vlastně vůbec neznělo jako kytara.“
Spása přišla v podobě mladého Geoffa Barrowa, budoucího zakladatele Portishead. „Geoff mě uvedl do světa elektronické hudby. Ukázal mi, co se dá dělat se samplerem a dalšími věcmi a mně to úplně vzalo dech! Nic podobného jsem do té doby neviděl….“ Darren tím byl uhranutý. Prodal kytaru, koupil si počítač Atari a sampler, a ke kytaře se už nikdy nevrátil.
„V té době se zrovna rozjížděla raveová scéna a i to na mně mělo velký vliv. Hrozně se mi líbili Orbital a 808 State a tak jsem začal psát spoustu elektronické muziky a velmi brzy jsem se chytil. Tenkrát jsem psával hardcorové věci pro taneční párty a pak jsem dělal hodně ambietní drum´n´bass ve stylu LTJ Bukem. Vyvrcholilo to pouštěním desek s Markeem v Bristolu na tanečních a jiných párty. Vlastně jsem se vyvíjel spolu s elektronickou muzikou.“
Darren spolu s Markee Substancem, někdejším fanouškem indie z Glasgow, rozjeli památné klubové večery Ruffneck Ting v Bristolu a po celém jihozápadě. A protože byli odchovaní na kapelách jako The Smiths, Echo a The Bunnymen, a později si oblíbili Stone Roses a Happy Mondays, měli zásadní vliv na vývoj tehdy se rychle rozvíjející scény drum´n ´bass. „Tenkrát to vážně bylo jen pár lidí, kteří se v hospodě motali kolem gramců. Zdá se neuvěřitelné, že od časů těch hospod uplynulo víc než deset let!“
 
Zanedlouho se dvojice hudebníků seznámila se Sian Evansovou. Sian vyrostla na malém městě v jižním Walesu a v šestnácti utekla z domova do Cardiffu, kde žila ve squatech a u přátel. Většinou měla zároveň několik zaměstnání a mezitím jezdila na taneční párty a festivaly po celé zemi. V době, kdy vrcholila raveová scéna, se jí narodil syn Yves a Sian musela přehodnotit, co je pro ni v životě důležité. Další čtyři roky Sian se synem objížděla ekologické demonstrace typu slavného protestu proti obchvatu v Newbury a v létě pracovala na festivalech. Díky tomu přičichla k životu na čerstvém vzduchu, a tak se v roce 1996 na devět měsíců nastěhovala do týpí v travellerském tábořišti v Brechfa Forest.
 
„Prostě se mi to přišlo jako skvělý způsob života,“ říká Sian. „Chtěla jsem svému synovi dopřát volnost pohybu a chtěla jsem, aby měl na co vzpomínat.“ Po večerech, když syna uložila ke spaní, si Sian krátila čas psaním písní. Vyrostla sice při poslechu lidové velšské hudby a Joni Mitchell a psávala poezii, ale tehdy poprvé pocítila potřebu hudbu také tvořit. „Jako malá jsem si psávala deníky a z těch zápisů jsem pak skládala básně. Zjistila jsem, že je to často daleko lepší než mluvení. Vždycky to pro mě byl způsob, jak si v sobě určité věci vyřešit.“
Když si uvědomila, že tohle by chtěla v budoucnosti dělat, odstěhovala se zpátky do Bristolu, aby se poohlédla po nějakých muzikantech. (Většina z jejích raných písní se nakonec objevila na debutovém albu Kosheen „Resist“.) V ten okamžik na scénu přicházejí Darren a Markee.
 
„Ještě jsem si ve zkušebně ani nesundala kabát, a už jsme společně psali písně. Na začátku jsem ale byla hodně nervózní. Než jsem začala zpívat s Kosheen, nemyslela jsem si, že jsem skladatelka. Věděla jsem, že umím zpívat, ale ve psaní textů jsem si moc nedůvěřovala. Brala jsem to jako takovou osobní věc. Když jsem v patnácti začínala se svou první kapelou v Cardiffu, někdo mi řekl, že jsem jenom zpěvačka, a že bych se měla držet v pozadí a kroutit zadkem. To mě na dlouhou dobu odradilo. S Kosheen se to ale změnilo. Když jsem něco zazpívala Markeemu, řekl mi, že je to nádhera.“
 
Když se ti tři dali dohromady, zjistili, že můžou klidně spojit svoji vášeň pro rock, hip-hop, jazz, drum´n´bass a folk, a přitom pořád psát skladby, které měly hloubku. „Já zkrátka miluju písničky,“ říká Sian narovinu. „Mám ráda, když má písnička začátek, prostředek a konec. Publikum očekávalo, že tam budou smyčky a vokál bude hodně nevyzpytatelný, a najednou slyšelo klasické písničky. Snadno se ti může stát, že skladbu přehustíš. Když tam dáš výrazný vokál a máš taky výrazný track, výsledkem klidně může být jen hluk.“
Lidé se nakonec shodli, že v sobě mají něco mimořádného. Jejich svůdná, snadno zapamatovatelná skladba „Hit U“ obsadila 6. místo, „Catch“ byla „Hungry“ 13. Následné album „Resist“ se umístilo na 8. místě ve Spojeném království, a v Austrálii, Nizozemí, Belgii a Řecku se vešlo mezi prvních třicet. Od té doby se ho prodalo už půl milionu kopií. „Vzpomínám si, jak jsme byli ve Vídni a čekali na výsledky hitparády,“ říká Sian. „Moc nám na tom záleželo. Kluci přišli do šatny a chtěli, abych hádala místo. A já jsem řekla oni že ne, že níž. A já řekla: ´Ach jo, tak 20.?´ A oni říkali, ale ne, níž na druhou stranu! Naše album se umístilo na 9. místě a já jsem se asi rozplakala. Bylo to prostě neuvěřitelné.“
„Málem jsem omdlel,“ dodává Darren. „Bylo to tak zvláštní.“
 
„Hide U“ získalo cenu „Best remix“ na Muzik Dance Awards a Desku roku na Dancestar USA Awards v Miami. „Nestalo se to ze dne na den,“ vysvětluje Markee. „Myslím, že v tom velkou roli hrálo to, že si o tom lidé řekli. Mám takovou teorii, že lidem se líbí dobré věci. Vždycky jsme věřili, že pokud dáš do muziky srdce, pokud s ní souzníš, tak je velká šance, že to ostatní poznají.“
 
Bez ohledu na zažitá pravidla, podle kterých taneční party nehrají živě, se Kosheen následně vydali na turné. To v jejich případě znamenalo, že s debutovým albem „Resist“ (dnes platinovým) objeli neuvěřitelných 141 vystoupení ve 33 zemích a vidělo je víc než milion diváků. „Začínala jsem na hospodských koncertech ve Walesu,“ říká Sian, „a proto pro mě bylo moc důležité hrát naši muziku živě. Naše písně měly velký ohlas, protože jsou melodické. Řada z nich vznikla při kytaře, takže většinu dokážeme zahrát i unplugged. Když skladbu takhle radikálně ořežeš, a ono se to pořád líbí, máš jistotu, že je to dobrá skladba. Lidé jsou překvapení, když přijdou na naše vystoupení a vidí na scéně kompletní kapelu včetně bicích. Ale nikdo si zatím nestěžoval.“
 
Od té doby se jejich vystoupení odehrála v Evropě, Austrálii, Jižní Africe a dokonce i Americe – kde jejich fanoušci znali jejich produkci jen díky Napsteru a přesto uměli všechna slova dávno před tím, než tam kdy byl odehrán koncert – a to často za účasti i 17 000 diváků. Los Angeleské Times zašly tak daleko, že Kosheen označily za jednu ze čtyř elektronických kapel, které stojí za to. V roce 2001 si kapela upevnila pozici, když zahrála dvacetitisícovému davu v Srbsku jako vůbec první zahraniční skupina od války na Balkáně.
„V letadle cestou tam jsme se dívali jeden na druhého a říkali jsme si, proč sakra letíme do Jugoslávie?“ kření se Markee. „Vůbec jsme nevěděli, co máme čekat. A najednou jsme hráli pro dvacet tisíc lidí a oni všichni zpívali „Catch“ spolu s námi. Já a Sian jsme na sebe jenom koukli, jako kdybychom chtěli říct, do háje! Co se to tu děje?!“
 
Je logické, že během turné Kosheen začali pomýšlet na druhé album. Byli nadšení přijetím, kterého se jim dostávalo, a tak začali psát skladby, které by dobře zněly na pódiu. Deska “Kokopelli”, která z toho vznikla, pojmenovaná po symbolu plodnosti, osobitosti a hudby severoamerických Indiánů, byla hypnotickým a velice osobním výběrem písní od srdce. Tahle deska, která se umístila na 6. místě v hitparádách Spojeného Království, je zatím jejich největším úspěchem. Pomohla jim získat druhou nominaci na Brit Award.
 
Darren k tomu říká: „Myslím, že tohle album je tvrdší a temnější, a současně osobnější než naše první deska. Zazní tam daleko víc kytar, a přitom to není běžné rockové album. Smíchali jsme prvky hudby, kterou máme rádi, rockovou i jinou, a chtěli jsme, aby to ve výsledku znělo trochu jinak. Chtěl bych, aby lidi nikdy nevěděli, co od nás mají čekat.“
A zatímco tohle album je temnější a apokalyptičtější než to předchozí, Sian se skladbu za skladbou daleko víc otevírá a je čím dál osobnější. Ve chmurné skladbě „All in My Head“, inspirované příliš mnoha drogami a přemírou alkoholu, se zpovídá z pocitu, že nikam nepatří. A píseň „Kokopelli“, která byla první vydaná na singlu a okamžitě obsadila 7. místo v hitparádě, má původ v telefonátu s přítelem, který je fyzicky vzdálený, ale duševně je stále s ní.
 
Když se BMG začali slučovat se SONY a album “Kokopelli” získalo zlatou desku, Kosheen se s BMG rozloučili a podepsali smlouvu s Universal Germany (UDD). Kapela se vrátila do studia, a s novými představami a novým přívalem energie začali pracovat na svém třetím albu. Album “Damage” vznikalo dva roky, zvukově připomíná jak elektroniku “Resist”, tak tvůrčí náboj a temnotu “Kokopelli”, a lze říci, že je to prozatím jejich nejvýznamnější a nejkrásnější deska.
 
Zatímco Kosheen psali, nahrávali a produkovali nové skladby, současně vystupovali po celém světě, počítaje v to i první koncertování v Číně, Taiwanu a na Středním Východě. Vrátili se také do Ruska a Austrálie a podnikli neobvykle velké turné po Evropě; mimo jiné navštívili Německo, Nizozemí, Belgii, Rakousko, Švýcarsko, Českou republiku, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Lotyšsko a Estonsko.
 
Kosheen přenesli svoji studiovou tvorbu na pódium, kde vystupují s pětičlennou kapelou, a zavedli projekce, které ilustrují městský život a podmalovávají jejich album „Damage“. V roce 2007 podniknou turné po Spojeném království a Evropě.
 
Kosheen odehráli skladby „Guilty“ a „Overkill“ z nového alba „Damage“ na všech hlavních britských a evropských festivalech a už teď je publikum zpívá spolu s nimi. Nové album obsahující obě skladby vyjde 16.3.2007. Nový videoklip k písni „Overkill“ můžete ve formátu RealPlayer shlédnout nawww.pop24.de/…overkill.ram.
 
Vstupenky je možno zakoupit v předprodejích síti Ticketpro, Ticketstream a Ticketportal za 690,– Kč.
 

Začátek koncertu je v 19:00.

Více informací na www.dsmacku.com

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz