Incognito v Lucerna Music Baru představí svou léčebnou kůru

  • Incognito v Lucerna Music Baru představí svou léčebnou kůru Fotogalerie (82)
    • 01.01.2009
    • Tisk

    Sdílejte článek:

Tisková zpráva D Smack U Promotion a Lucerna Music Bar

Incognito v Lucerna Music Baru představí svou léčebnou kůru

Dlouhodobý úspěch Incognita patří k těm nejlepším kapitolám britské hudby v posledních 20 letech. Když se podíváte na nedávnou historii soulových britských umělců, najdete řadu krátkodobých projektů, které dosáhly úspěchu v oblasti popu. Zúžíte-li výběr na ty, kteří dokázali vytvořit jedinečný britský zvuk a kteří vydrželi jako globální fenomén a přitom zůstali sami sebou, zbyde vám pár kapel. Příkladem budiž**Jean-Paul „Bluey“ Maunick a Incognito, kteří už více než čtvrtstoletí přinášejí pozitivní atmosféru čistokrevného jazz funku.
Už od raných let byla pro Blueyho britská koncertní scéna velkou inspirací, a tak se v deseti letech přestěhoval ze svého rodného Mauricia do Londýna. „Mé klíčové momenty?Stevie Wonder a Marvin Gaye, samozřejmě, Santana, Earth Wind & Fire, Kool & The Gang. Ale pravým vodítkem k Incognitu byly britské kapely jako Gonzalez nebo FBI. To byli lidé, kteří žili ve vašem městě a potkávali jste je na ulicích.“
„Mou první kapelou bylNew Life s Davidem Grantem,“ vzpomíná si, „jeho bratranec se později stal managerem Light Of The World. Pracoval jsem v jeho obchodě s deskami v Tottenhamu a v prvním patře jsme měli zkušebnu. Někteří z budoucích členů Light Of The World si sem chodili zajamovat. Když přišel Paul Tubs Williams (bylo mu teprve 14), přešel jsem z basy na kytaru. Ten kluk pobláznil všechny okolo.“ Se vznikem nové kapely se změnil název Tower Block na poněkud vznosnější Light Of The World a v roce 1978 je podepsal Ensign Chrise Hilla. „Skončili jsme u Phonogram Studios a najednou jsme si mohli v jejich obchodě koupit jakékoli vybavení jsme chtěli. Nikoho ani nenapadlo přemýšlet o tom, že by si mohl koupit třeba auto. Měli jsme oči jen pro wah wah pedály a fázovače!“ Stejnojmenný debut LOTW se stal mezníkem britského jazz funku. Jeho součástí byly megaenergické klubové hity Swingin a Midnight Groovin, stejně tak jako mladý Sade vyobrazený na coveru.
„Britské jazz funkové kapely vytvořily do jisté míry scénu, ale moc jsme spolu nespolupracovali,“ přiznává Bluey. „Spíš jsme se snažili navzájem vystrnadit z pódia. Hudebníky jsme znali, ale nelíbilo se nám, jak se někteří z nich oblékají. Nakonec přišel punk, který tomu učinil přítrž. V sedmdesátých letech byla v Londýně zdravá koncertní scéna. Z hospod jste se mohli vypracovat až do Q Clubu nebo Upstairs At Ronnies. Do začátku osmdesátek jsme spoléhali na dýdžeje jako Chris Hill, kteří bookovali kapely na víkendové festivaly. Vytvořil jsem Incognito, protože jsem chtěl naši hudbu posunout na další úroveň. Moje vize byla stát se producentem, skladatelem a být součástí hudební komunity. Jak řekla Jocelyn Brown, děláme hudbu, ne hudební byznys.
Incognito jsem založil s Tubsem. Naším prvním saxofonistou byla ghanská hudební hvězda George Lee a bubeníkem byl Jeff Dunn (později s Vanem Morrisonem). Pozvali jsme také keybordistu Petera Hindse a perkusionistu Gee Bella. Kapela opět nahrávala pro Ensign a jejím prvním výtvorem bylo instrumentální demo Parisienne Girl. Radio 1 použilo Parisienne Girl pro znělku před zprávami, takže jste ji mohli slyšet třikrát nebo čtyřikrát denně. Ensign potom chtěl album, které bylo nahráno během několika dní. Debutový set Incognita „Jazz Funk“ byl instrumentální nášlap s hosty čítajícími trumpetisty Hugha Masekely Petera Segonu a Claude Deppu a legendárního jamajského trombonistu Vina Gordona. Své hudebníky respektuji na 100%. Jak jsem skládal a produkoval, poznal jsem, že dokážu komunikovat a oddělit dobré od špatného. Bylo to skvělé obohacení, které nám pomohlo stvořit celou ideologii, která za Incognitem stojí.“
Po krátkém výpadu do oblasti popu s North London Boy se velká část jádra Incognita vydala svou vlastní cestou. Paul Williams se přidal k The Team s Gee Bellem, zatímco Bluey pokračoval ve skládání a produkování. „Přes den jsem sice chodil do práce, ale neustále jsem skládal a potkával lidi. V Hackney jsem objevil 14letého vokalistu Stevena Dennise (později se přejmenoval na Stevena Danteho). Potkal jsem se a pracoval s Marcusem Millerem, producentem Stevem Harveyem, Maxi Priestem, George Dukem, Caroll Thompson a dalšími. Dělal jsem všechno pro to, abych udržel svou lásku k muzice naživu. To všechno mi pomohlo při mém skladatelském vývoji.
Na konci 80. let se staly bicí a sekvencery Linn standardem a já jsem začal tvořit skladby doma,“ vzpomíná Bluey, „včetně hlavní části alba ‚Inside Life‘. Gilles se chystal podepsat Young Disciples a poohlížel se po dalších příležitostech. Znal jsem ho z doby, kdy pracoval pro Radio Invicta. Přišel se na nás podívat, když jsme hráli na Southport Weekender skladbu Always There. Gilles pro tuto nahrávku zařídil kontakt s Jocelyn Brown. Remix Davida Moralese vydláždil cestu stylu, kterým se má hudba ubírala v budoucnu. Jeho verze byla tak přímočará; v ten moment jsem miloval všechny dýdžeje! Tímto singlem a albem Inside Life se roku 1991 vrátilo Incognito zpět.“
Kapela začala dobývat klubovou scénu i žebříčky a nechtěně se stala americkým hrdinou smooth jazu. Na jejím druhém albu pod labelem Talkin Loud s názvem ‚Tribes, Vibes & Scribes‘ oživily vokály Maysy Leaks Stevieho Don't You Worry 'Bout A Thing a tato skladba byla posléze ke slyšení v rádiu Quiet Storm. Bluey vzpomíná: „InstrumentálkaLarc en ciel de Miles měla velký úspěch. Byla to jednoduchá skladba, ale společně s Deep Waters z alba Positivity se stala trhákem. Klíčem byly bicí naprogramované Richardem Ballsem. Ten rytmus je nyní jádrem smooth jazzových nahrávek. Úspěch vedl v roce 2001 k offshoot projektu kapely, který nese název Citrus Sun.“
Alba, která následovala po Tribes, učinila z Incognita globální fenomén. Album Positivity z roku 1993 patřilo k těm nejlepším, napěchované uhlazenými univerzálními hity jako Still A Friend Of Mine a Givin It Up. Positivity se prodalo skoro milion kopií po celém světě. Bluey vzpomíná: „Americe to vyloženě sedlo. Lidé se se skladbami dokázali identifikovat a to album to zpečetilo. 100 Degrees & Rising to zpečetilo tutově. Pro tuhle skladbu jsem přivedl Joy Malcolm a Pam Anderson, aby to mělo trochu šťávu, a nahráli jsme to na Abbey Road s kompletní smyčcovou sekcí, když jsme jako inspiraci použili Clare Fisherovy úžasná smyčcová aranžmá pro Rufus. Chtěl jsem rozvinout své skladatelské a producentské schopnosti a pamatuji si, že jsem si vedl deník, který byl mou inspirací pro texty. Všechno se točilo kolem mých zkušeností tak, jak jsem je cítil, rozhodně nešlo pouze o to, najít co nejchytlavější téma. Vše, co jsme stvořili, bylo doprovázeno skvělými remixy. I Hear Your Name a Everyday si vzali do parády ti nejlepší z branže jakoRoger Sanchez a Masters At Work. Stevie Wonder přidal harmoniku do přepracované skladby Change. To byla velmi důležitá část našeho úspěchu.“
Také na pódiu si Incognito udrželo masivní fanouškovskou základnu, kterou získalo díky svým nepřehlédnutelným živým vystoupením. Pro Blueyho je to možnost dostat se blíže k publiku. „Nejde hrát hudbu jen kvůli potlesku. Jde o komunikaci, je potřeba mít jistotu, že tomu lidé rozumí. Znamená to vědět, že všichni společně sdílejí silnou touhu být spolu a zažívají takovou malou utopii, něco, co v našem každodenním životě nenajdeme. Pokud bych měl vyzdvihnout nějaká vystoupení, zvolil bych Sofii v Bulharsku, kde byl vyloženě cítit hlad davu po muzice. Montreux roku 2005 také. Hráli jsme s Craigem Davidem a hala byla úplně narvaná. Ukázalo mi to, jak daleko jsme se dostali.“
Po ukončení spolupráce s Talkin Loud vydalo Incognito řadu nahrávek u britského labelu Dome a Blueyho vlastního labelu Rice. Nejnovější studiové nahrávky patří podle kritiků k nejlepším z celé tvorby Incognita. „Albem Adventures In Black Sunshine jsme oslavili 25 let existence, přičemž východiskem byly melodie Incognita. Šlo mi o to zjistit, jaký vliv mám na sebe samotného a jak to může kapela zprostředkovat. Mezi ostatní nedávné projekty patřil singlGive & Let Live od Hope Collective na podporu asijských obětí tsunami a lidí v súdánském Darfuru. Projektu se zúčastnily hvězdy jako Chaka Khan, Steve Winwood nebo Omar. Nikoho nepřekvapí, když se kapely jako U2 angažují v politice, ale v soulové muzice se tohle stává jen zřídka.
Naše nové album Eleven jsem nahrával s mou turné kapelou. Inspiroval jsem se našimi živými vystoupeními z roku 2005. Je to velmi odlišná kapela, posunul se celý přístup.Na cestě jsme se navzájem hodně dověděli o svých životech. Pro mě jako skladatele je to náboj do mé zbraně. Do budoucna bych se chtěl věnovat věcem mimo svou zónu pohodlí. Chci jít do studia sMasters At Work, Moralesem a Sanchezem deset let poté, co pro nás udělali své poslední remixy. Chci jít do Brazílie a vytvořit nahrávku s brazilskými muzikanty, kde bych zachytil pravou duši jejich hudby.“
I po 25 letech zůstává příběh Blueyho a Incognita jedinečným britským dobrodružstvím. Ať už pro své superhity nebo produkce a aranžmá pro Chaku Khan, Philipa Baileyho a George Bensona, Bluey Maunick má bezpochyby své místo mezi velikány gobálního soulu. „Pro hudbu je to skvělá doba. Jsme učitelé, léčitelé. Jednoznačně se více cítím být léčitelem než umělcem.“
Jak vypadá léčebná kůra v podání Incognito poznáme2.břez­nav pražskémLu­cerna Music Baru. Klub bude otevřen od20:00. Vstupenky jsou k zakoupení v sítích Ticketpro, Ticketstream aTicketportal­za400,– Kč + poplatky, na místě pak za500,– Kč. Předprodejv po­kladně****Lucer­na Music Baru za cenu bez poplatku.
Více info na:
www.incognito.org.uk
www.myspace.com/bluey_incognito
www.musicbar.cz
www.dsmacku.com
www.myspace.com/…ckupromotion

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz