Royal Republic: nejotravnější člen kapely je Adam

  • Royal Republic: nejotravnější člen kapely je Adam Fotogalerie (8)
    • 28.01.2014
    • Tisk

    Při příležitosti středečního koncertu v Lucerně vám přinášíme rozhovor s bubeníkem Perem Andreassonem

    Sdílejte článek:

Švédská kapela Royal Republic působí na hudební scéně od roku 2007. Fanoušky si získává svými spontánně energickými koncerty a vtipnými texty. V České republice vystoupila tato čtveřice již třikrát a v lednu se vrací, tentokrát do pražské Lucerny music baru, aby zde zahrála akusticky. Při této příležitosti vám přinášíme rozhovor s bubeníkem Perem Andreassonem, který si mi tak trochu postěžoval na nahrávací společnost a další nepříjemné věci doprovázející kapelu.

Můžeš mi prozradit, čím se liší vaše současné album „Save The Nation“ od debutu „We Are The Royal“?
Já myslím, že první album bylo takové naivní a nevinné. Nevěděli jsme nic o hudebním průmyslu. Chtěli jsme prostě nahrát nějakou muziku a neuvažovali nad tím, co bude dál. Save the Nation naopak odráží přílišnou reflexi a ten nápor při nahrávání. Tenkrát jsme měli tolik času, kolik nás jen napadlo – nikdo na nás nenaléhal. Při natáčení druhého alba se ale všechno odvíjelo od velmi omezeného času a my byli pod neustálým tlakem. Všichni z nahrávací společnosti pořád: „singl! Singl! Složte hit!“ a to bylo děsný.

Máš tedy vzhledem k okolnostem radši první album?
Mám rád obě a pořád si myslím, že na prvním jsme odvedli opravdu dobrou práci. Druhé album je fajn, akorát pro mě osobně doprovázené přehnaným stresem. Když jsme dokončili turné, Adam se úplně zhroutil. Byl tak vystresovaný, že jsme museli zrušit několik koncertů včetně Brna. Všichni jsme si potřebovali dát pauzu a odpočinout si. Jo, tohle byla špatná zkušenost, ale přinesla nám ponaučení – do tohohle bodu už se nechceme nikdy dostat!

A co další deska? Nějaké nápady a plány?
Tentokrát chceme na natáčení tolik času, kolik budeme potřebovat. Hodláme si napsat písničky podle sebe a udělat nejlepší album, co jsme kdy natočili. To vše si vyžaduje čas, takže nechceme slyšet žádný řeči od nahrávací společnosti typu: „O.K., mějte tu písničku hotovou do zítřejší pátý hodiny,“ a potom zpětně litovat, že to zní blbě jenom kvůli nedostatku času. Musíme se ujistit, že ve finální verzi je všechno přesně tak, jak to má být.

Na We Are The Royal nelze přehlédnout písničku „Underwear“, která vždycky každého rozesměje. Víš, co přesně vedlo k jejímu vzniku?
Jo, vím, protože jsem ji napsal já. (smích) Když jsme dokončili finální úpravy na „Tommy Gun“, což je takový praštěný song, byli jsme na vlně skládání přiblblých songů. A co bylo horší? Šlo to s náma ještě víc ke dnu. Jednoho dne si tak kráčím po ulici, otevřu pusu a najednou ze mě vypadne: „I can see your underwear from down here“ (zpívá si melodii). Působilo to tak chytlavě, že to nešlo dostat z hlavy. Začal jsem tedy přemýšlet, jak by ten song mohl pokračovat. Nikdy z toho neměl vzejít singl, bylo to myšleno jako srandovní, krátká nahrávka doplňující ostatní skladby. Když si ji poslechli lidé z nahrávací společnosti, přišla jim kupodivu úžasná. Text je tak zajímavě stupidní, až je dobrý a to mě na tom baví!

Skladba „I Don't Wanna Go Out“ z poslední desky je vlastně cover verzí. Někde jsem četla, že vám původní song přišel tak strašně „přiblblej“, že jste ho museli přehrát.
Jo, když jsme tu písničku uslyšeli prvně, všichni jsme se na sebe podívali a pronesli „co to sakra je?“. Zpěv a kytarový rify byly tak vtipně vyhrocený, že jsme to nemohli nechat bejt. Nahrávací společnost nám řekla, že s tím nechce mít nic společnýho, jelikož je ta písnička hloupá a nezní jako nic normálního, načež jsme se ohradili a prohlásili, že je to zatraceně dobrý a my chceme bejt taky zatraceně dobrý! Nakonec jsme si ji nějak vydupali.

Když si „I Don’t Wanna Go Out“ poslechnu teď, pořád mi přijde tak boží.

Součástí posledního alba je mimo jiné i singl „Everybody Wants To Be An Astronaut“ pojednávající o tom, že se chce každý stát slavným a úspěšným, ale ve skutečnosti vlastně nejsme nikdy spokojení. Po jakém povolání si toužil jako malý kluk?
Jedno z prvních přání, stejně jako dalších malých chlapců, bylo stát se fotbalistou, rockovou hvězdou či hasičem. Co jsem ale doopravdy vždycky chtěl, bylo povolání archeologa. Vrtat se v zemi a vykopávat dinosauří kosti mi tenkrát přišlo děsně cool.

Já myslím, že ten bubeník není zas tak špatnej. Můžeš mi popsat svoje pocity 5 minut před koncertem?
Připadám si hrozně vyčerpaně, že to nemůžu zvládnout, ale to se změní ve chvíli, kdy vstoupím na pódium. Jakmile usednu za bicí a podívám se před sebe do toho davu lidí, strašně mě to dobíjí energií.

Kdo má z vaší kapely nejvíc otravný zvyky, který ti tu energii ubírají?
Adam. Adam je prostě Adam 24 hodin denně. To je na něm zároveň to skvělý a zároveň to otravný. Je hlučný, křiklavý a všude musí být první, což je samozřejmě věc, která ti časem leze na nervy, zvlášť když s ním musíš trávit dva měsíce úplně každý den někde na turné. Ale mam ho rád. Fakt. Vážně.

Související články

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz