Karel Gott natáčí další desku, vysílá v rádiu, koncertuje...

  • Karel Gott natáčí další desku, vysílá v rádiu, koncertuje... Fotogalerie (15)
    • 19.11.2013
    • Tisk

    Karel Gott i letos zažívá plodný a rušný podzim: vydal nové album „Láska je nádhera“, připravuje …

    Sdílejte článek:

Karel Gott i letos zažívá plodný a rušný podzim: vydal nové album „Láska je nádhera“, připravuje další CD, zahrál si v televizním filmu, uvažuje o příštích koncertech… v Megastore Bontoland v Praze se taky otevřela prodejní výstava jeho nahrávek.

„Jsou tam i rarity, které jinde nebudou k vidění, návštěvník má možnost vrátit se k nádherným evergreenům, např. k deskám s Karlem Vlachem z počátku sedmdesátých let, které patří ke světovým perlám, jsou tam velké písně z filmů a muzikálů,“ těší se z nové expozice v Bontonlandu zpěvák.

Karla Gotta pro nás vyzpovídalo jeho dvorní vydavatelství Supraphon:

Čerstvé album světových popových hitů „Láska je nádhera“ vlastně obsahově navazuje na „Dotek lásky“…

Přesně tak. Vždyť také na obalu vedle hlavního titulu Láska je nádhera je uvedeno: Dotek lásky 2. Pracoval na tom se mnou stejný tým, dramaturg Jan Adam a hudební producenti Petr a Pavel ORM. Dal jsem si velice záležet na kvalitě textů. Mou ctižádostí totiž vždycky je, aby byly věrohodné, tedy také přiměřené k mému věku a životním zkušenostem. Chci, aby lidé věřili tomu, co interpretuji. Aby kromě toho, že písně dobře odvedu pěvecky, bylo z nich poznat, že ve mně vzbuzují emoce. Posluchač by měl cítit, že k tématu mám vztah, že je to i moje pravda. S každou písní jsem něco prožíval, poslouchal jsem ji, když mi bylo dobře. Proto jsem si je vybral. Jsou to písně, které mi v životě udělaly mnoho radosti.

Liší se druhá sada písní od první?

Podle mne je ještě lepší. Nemůžu říct, že má kvalitnější výběr, to bych pošlapal předchozí desku, ale cítím, že jsem tu podal lepší výkon.

První desku nejde „pošlapat“, protože byla velmi úspěšná…

Ano, to bych byl blázen. Ale myslím, že teď jsem byl v mimořádně dobré kondici. Každé písni věnuji celý den. Od rána poslouchám, přemýšlím, čtu text, nechci poslouchat nic jiného. I když je frekvence delší, a mám tam čas celé odpoledne, přesto natočím vždycky jen jednu. Stane se, že mi ve studiu řeknou: „Karle, dneska ti to šlo bezvadně, nenatočíme ještě druhou? Teď jsi rozjetej!“ Jistě, udělal bych to, „střihl“ bych si třeba i dvě. Ale ten den patří koncentraci na jednu píseň. Nechci, aby to bylo jen dobře odvedené řemeslo.

Jak byste charakterizoval písničky z druhé desky?

Jsou pestré, různobarevné. Jsou tam svižné rytmické písně, ale taky krásné balady, které vytvářejí úplně jinou náladu. Vždycky promýšlím repertoár tak, aby se mohl prezentovat při různých příležitostech, na velkém pódiu i v intimnějším prostředí s romantickou náladou.

Pokud vím, Vy máte balady rád…

Mám. A proč jsem tedy zařazoval i ty rychlé? Hodně jsem přihlížel k tomu, že bych písně z desky rád dělal na koncertech, a tam musí být různorodý program. Na rozdíl od alba, kde naopak někomu může vadit, že po nádherné baladě, kdy se posluchač naladil na úplně jinou atmosféru, najednou přijde rychlé tempo (Karel Gott předvádí – zpívá melodii ve svižném rytmu). Musím myslet na to, aby tam byly i písně, kterými dostanu halu do varu.

Hodně vystupujete v halách. Je náročné zaplnit tak velký prostor?

Je to otázka poptávky, pořadatel musí umět odhadnout, že tu halu naplní. Zatím se to daří. Děkuji všem, kdo mají ve mně důvěru a tuší, že bych to zaplnit mohl. A publiku jsem vděčný za to, že přišlo v tak hojném počtu.

Loňské turné bylo opravdu náročné, jezdil jste po velkých halách…

Na podzimním turné jsem objel 22 měst, a pořadatelé ještě žádali o další letos na jaře. Přišlo přes sto tisíc diváků. Některé haly měly šest či sedm, jiné až sedmnáct tisíc míst! Bilance ukázala, na co všechno bychom si ještě mohli troufnout, co můžeme plánovat. Proto taky musím myslet i na „pódiovky“.

Bude k novému CD také turné?

Počítám s tím, že v příštím roce dojde na nějaké koncerty, kde budou i písně z této desky. Turné zatím nechystám, i když k úspěchu minulé desky loni bezesporu přispělo. A povzbuzen kladným ohlasem u nových věcí, které to mají u publika vždycky těžké, jsem se právě odhodlal udělat dvojku Doteku lásky. Už teď přemýšlím o trojce, jež by vyšla v roce 2015. Mám několik písní, které se na druhou desku nevešly, ač jsou výborně otextované a navíc už mají i povolení k provozování, které v době vydání dvojky neměly. Mimochodem, získat to povolení je čím dál těžší. Některé agentury dokonce chtějí slyšet už hotový snímek.

Takže Vy to nejdřív natočíte takříkajíc bez záruky?

Ano, celou píseň se všemi náklady, s investicí do studia, muzikantů i do techniky. My jim snímek pošleme, aby jej mohli posoudit a pak se teprve rozhodnou, zda nám to povolí, nebo ne.

Na této desce jste vybíral velmi pečlivě texty a textaře, ostatně to děláte vždycky. Které textařské stálice Vaší kariéry, které se uplatnily i na „Lásce“, máte nejraději?

Kromě těch, kteří žijí – jako Eduard Krečmar, Miloš Skalka, Hana Sorosová, Jiřina Fikejzová – mám hodně rád i ty, kteří už odešli, ale pro mne jsou stále živí. Například Pavla Vrbu, Zdeňka Rytíře, Zdeňka Borovce. Ten napsal řadu písní pro jiné zpěváky – dnes je to už klasika popu a klasika má mnoho interpretů. Některé jeho texty jsou na této desce, např. „Půjdu za tebou“, kterou zpíval kdysi dávno Milan Chladil. Se Zdeňkem Borovcem tak vlastně dál spolupracuji, a je to krásný pocit. Když mi napsal píseň, věděl jsem, že si ponesu do studia skvost. Na desce je také Zdeněk Rytíř s písní „Odcházím s vírou“, kterou jsem v osmdesátých letech zpíval, ale dosud nenatočil. Asi mi to tehdy někdo rozmluvil, říkali mi, že bych měl zpívat spíš velké kantilény, že to ode mne lidé chtějí. Ale já myslím, že si mohu dovolit nabízet i něco jiného. Je-li to ve mně, a je to upřímné, tak je skoro moje povinnost nabídnout, co chci sdělit. Pokud se to někomu nelíbí, je mi líto, nemusí mě poslouchat.

Který z textařů nejlépe vyjadřoval Vaše pocity, u koho jste nejvíc tušil – to jsem já?

Jmenoval bych hlavně Jiřího Štaidla, Eduarda Krečmara a Zdeňka Borovce. Se Zdeňkem jsme si vykali až do jeho posledních dnů, a byla mezi námi veliká úcta. Největšími kamarády jsme ale byli s bratry Štaidlovými. To bylo přátelství, jak má být. Všechny ty kozácké jízdy i rozhovory, které jsme prožili! A Jirka pak ty prožitky dával zpátky do mé duše svým poetickým a zároveň i mladým, klukovským jazykem, jakým dokázal psát. Proto mě nejlépe vystihl. Třeba v písničkách „Ptačí nářečí“, „Proč ptáci zpívají“, „Žaluji ptákům na nebesích“. Pořád tam u něj byli ti ptáci. Jednou jsem se ho zeptal: „Jirko, není v tobě touha přeletět přes všechny hranice?“ Řekl mi ale, že ne, že básník má zůstat doma, tvořit ve svém mateřském jazyce. Prozaika lze věrně přeložit, ale básník nemůže před svou rodnou řečí utéct. Těmi ptáky v textech chtěl lidi nadnášet, povznést nad pozemskou sféru. Bylo by pro mne moc zajímavé, jak by Jirka Štaidl pro mne asi psal dnes…

Když si pro vlastní desky půjčujete písničky od jiných zpěváků, ptáte se jich na souhlas?

U žijících vždycky. Oslovíme je, jestli jim nevadí, že jejich písničku budu zpívat. A nestalo se, že by nesouhlasili.

Mění se s lety Váš vztah k hudbě a textům?

K textům určitě, už jsem zmínil, že si obsah velice hlídám, aby odpovídal tomu, jak dnes žiju, myslím a cítím. Říká se, že interpret by měl držet prst na tepu doby, to je pravda, ale někdy je přece jen dobré jít s tím prstem pryč… Nemám už rád texty o tom, že jsem sám. Už mě opravdu nebaví zpívat, jak jsem sám, že to zvládám sám atd. Říkám textařům – lidi, já přece vůbec nejsem sám! A nebyl jsem sám ani v době, kdy si to o mně mnozí mysleli. V mém domě bylo vždycky hodně veselo. Co mi to pořád podsouváte?! Někdy se mě taky zeptali, jestli nechci opravdu trvale sám zůstat, že mě ženské publikum chce mít samotného. Prý je to jistý příslib.

Ale to snad není důvod, proč jste se oženil relativně pozdě?

Ne, já do manželství dozrál. A když se tak stalo, nedostal jsem žádné negativní nebo smutné reakce. Spíš mi psali i říkali, že „už bylo načase".

Jak jste daleko s projektem CD, na nichž jsou pouze domácí, čeští autoři?

Už máme natočenou asi polovinu. Autory jsou většinou muzikanti, kteří mají kapelu a sami zpívají. Oslovuji je, zda mají pro mne něco „na míru“. Ne, co jim zbylo v šuplíku, ale něco opravdu speciálně pro mne. Tím jsem si nepřímo řekl o dárek k narozeninám v příštím roce. Chci mít celé album s původními písněmi! A taky chci, abych mohl říct, že je to album mých kolegů a kamarádů, kteří napsali něco pro mne. To je pro mne pocta. Zatím ale víc neprozradím, jsem pověrčivý, nechci nic říkat předem. Hned, jak desku dokončíme, publikum se to doví.

Budou to písničky komorního typu, nebo i pro haly?

Bude to zase velmi pestré – od balady, šansonu a swingovky až k funku. Jsou tam určitě „pódiovky“.

Je o Vás známo, že máte blízký vztah k vinylovým deskám…

Ano mám, a zaplaťpánbůh nejsem sám. Těší mě, že i já přispěji k znovuoživení výroby těchto nosičů; je to celosvětový trend, nabaluje se na to další infrastruktura, vyrábějí se desky, gramofony atd. U nás na tom mají velkou zásluhu Gramofonové závody v Loděnicích. Dnes už se uznává, že kvalita záznamu na těchto deskách je vyšší a než na cédéčkách. V mém vztahu k vinylovým deskám hraje důležitou roli taky pocit, že držím v ruce produkt, který oslovuje i obalem – kvalitní grafikou. A třeba to oživí celou branži, jako ji v osmdesátých letech podpořila výroba CD.

V Českém rozhlase Dvojka máte oblíbený pořad „Zpátky si dám tenhle film“, v němž jste DJem i vypravěčem. Připravujete ho rád?

Víte, když mi táhlo na třicítku, kamarádi, kteří to se mnou mysleli dobře, říkali: „bude ti třicet, měl bys pomýšlet na to, co budeš dělat, až tvá popularita pomine. Vždyť fanynky jsou nestálé, vymění tě jako spodní prádlo, za týden nemusíš být in“. Já je tenkrát neposlechl, a jedině díky tomu zpívám dodnes. Ale přemýšlel jsem o tom, co mi říkali, a myslel jsem si právě na tuto profesi – že bych byl vypravěčem a dýdžejem zároveň. Ke každé muzice mám totiž touhu něco říct, což v rozhlase už třetí rok dělám za spolupráce Jana Adama a Miloše Skalky. Na internetu se to poslouchá i v zahraničí.

Zahrál jste si hlavní roli v televizní povídce režiséra Jana Hřebejka „Škoda lásky“, která bude mít v České televizi premiéru 29. prosince. Měl jste z této práce radost?

Kolikrát jsem si už tiše povzdechl, že mi zase nabídli roli Karla Gotta – tedy abych hrál sebe. Ale tentokrát jsem byl spokojen, při tvorbě scénáře jsme si hodně povídali se scénáristou Petrem Jarchovským i s režisérem Hřebejkem o mých zážitcích, o fanynkách, a leccos z toho se promítlo i do filmu.

Máte ve výhledu několik desek, natáčíte, vysíláte v rádiu, koncertujete. Nehodláte zvolnit?

Práce a plánování mě drží při životě, těžko by se mi říkalo, že mám všechno hotové a že bych měl v nejlepším přestat. To nebudu nikdy dělat! Co když bude příští rok lepší?

www.karelgott.com
 

 

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz