Rara Avis: "Na novém albu jsme ještě o něco temnější"

Česko-slovenské kvarteto Rara Avis je charakteristické svým lehce melancholickým hudebním stylem, osobitými falzety a výraznou basovou linkou. Koncerty naplňují rozličnou dávkou emocí a špetkou teatrálnosti. Přičtěte k tomu ještě elegantně potemnělý styl oblékání a dost pochmurný obal posledního alba. Ve výsledku dostanete kombinaci, která do vás vbodne nůž neutišitelné zvědavosti. Rozhodla jsem se tedy vyzpovídat zpěváka Daniela, aby mi trošku poodhalil tu tajemnou roušku jejich tvorby.

Před nedávnem jste vydali Expectations, vaše druhé album. Stojíte si za ním tak, jak je nebo bys na něm něco změnil?
Když napíšeš písničku, vždycky si říkáš, že by to mohlo být nějakým způsobem jiné a snažíš se to upravovat. Chvíle, kdy je album nahraný, mi přijde jako taková fáze, ve který člověku dojde, že už se s tím nemůže nic dělat, takže je trochu klidnější. Pokud bychom se nějak snažili pozměnit Expectations, mám pocit, že bychom to spíš pokazili.

Myslíš si, že ta deska bude znamenat nějaký obrat ve vaší kariéře, že se dočkáte třeba větší podpory médií nebo vám zajistí více fanoušků?
My jsme to už dokonce zaznamenali, co se týká podpory médií. Ta, která nám nevyšla na prvním albu, nás teď dokonce sama oslovila. Co se týká fanoušků, nemyslím si, že by přišel nějaký zvrat, protože tak to prostě nechodí.

A jak to chodí?
Tak buď máš peníze a zaplatíš si promo nebo místo na nějakym Andělovi, staneš se SuperStar nebo se dostaneš k někomu, kdo tě prostě potlačí a za námi nikdo takový nestojí.

Jaký je hlavní rozdíl mezi The Portrait a aktuální deskou Expectations?
První album bylo svým způsobem experimentálnější. Nepřemýšleli jsme nad nějakými danými strukturami, kašlali jsme na refrény apod. Expectations obsahuje víc melodií a písničkovější věci, zároveň mi ale přijde, že je i trochu temnější.

The Portrait bylo inspirováno mezními životními situacemi. Co konkrétně inspirovalo Expectations?
V podstatě podobné věci, ale asi je to tak nějak o životě. O jednotlivých situacích ve vztazích, názorech, myšlenkách a tak podobně. Konkrétně třeba nějaká obyčejná historka o rozchodu. Psali o tom i Backstreet Boys, tak o tom prostě píšu též.

Máš rád Backstreet Boys, jo?
No jako pravidelně je neposlouchám, ale na nějakou party se to vždycky hodí. Ještě mám rád Spice Girls. Vlastně všechno, co vychází ze Spice Girls, je v podstatě naše hudba. (smích)

Jak se na tom skládání podílíte?
Texty skládám jenom já. Ale co se týká melodií a všech těch věcí kolem, máme takové písničky, na které přispěli všichni. Třeba Tom vymyslel v počítači skoro celý motiv skladby Gliese a vznikla z toho skvělá instrumentálka. Mám radost, že se konečně projevil.

Baví tě víc skládat nebo koncertovat?
Baví mě víc skládat, protože když hraješ koncert a nejsi velmi slavná kapela, stává se, že ta odezva lidí je nudná. Potom jdeš na koncert s tím, že nevíš, co se bude dít. Skládat hudbu je něco, co mě baví a chci to dělat.

Co považuješ za největší úspěch Rara Avis? Že jsme vydrželi hrát tak dlouho a doufám, že to vydržíme ještě dýl. Myslím, že naše koncerty se zlepšují – mají čím dál větší reakce fanoušků. Samozřejmě nepočítám Prahu, kde se většina diváků stydí projevit. Jinak v těch menších městech mi přijde, že ty koncerty fakt stály za to. Super je taky předskakování zahraničním kapelám, kdy se od nich můžeš něco naučit, zjistit, jak k té hudbě a koncertování vlastně přistupují. Mluvil jsem například se zpěvákem z Hurts a ten mě dost překvapil. Člověk by řekl, že jako zpěváka bez nástroje v ruce ho zajímá jen jeho mikrofon, ale ukázalo se, že má dost přehled o celé kapele. Ví, co používá jejich bubeník za mašiny, klávesák, atd.

Za dobu svého fungování jste vystřídali docela dost bubeníků. Je tedy těžké sehnat a udržet si kvalitního bubeníka?
Ano, je. Ono dá celkem zabrat udržet všechny členy kapely. Nejnáročnější je, aby se všichni shodli nejen na tom, že to chtějí dělat tímhle a tímhle způsobem, ale taky na tom, aby tomu věnovali volný čas, apod. Zároveň si všichni musí sednout i lidsky a to je dost obtížný. Co se týká bubeníků, oni to prostě berou jinak, takže jsme rádi, že jsme se s Michalem konečně našli.

Máš nějaký názor na zrušení letošního ročníku Prague City Festivalu?
To, že se to zruší, jsem až tak nečekal, ale nepřišlo mi to vůbec divné. Podle mě není možné něco takového uskutečnit. Když si člověk vypočítá vstupenku krát počet lidí, kteří tam teoreticky mohou dorazit, nevychází to. I kdyby přijeli fanoušci z Česka, Slovenska nebo Německa, tak jich prostě nemůže přijet tolik, aby dokázali zaplatit takové velké kapely, které tam měly hrát. To prostě nejde.

Vypozorovala jsem, že si dost zakládáš na image. Co všechno si s sebou bereš na koncerty?
Na image si právě ani moc nezakládám, ale záleží na tom, s kým to porovnáváš. Když mě budeš srovnávat s kapelou, která hraje pivní rock, tak asi ano, zakládám, ale v porovnání třeba s Jeffree Star, to nic není. Na koncerty si beru nějaký hadry, abych si mohl vybrat.

Rara Avis

Rara Avis

Jako třeba celej kufr hadrů si bereš?
Neee, já mám takový speciální balení, kde najdu všechno, co potřebuju, abych se mohl pak rozhodovat. Vyberu si až na místě, podle toho, co mají třeba kluci na sobě, abychom ladili. Záleží taky na ročním období a prostředí. Někdy je prostě lepší se polít pivem, protože to publikum na tebe pak víc reaguje. Když hraješ v galerii, tak je zase lepší si vzít sako. Ale my jsme v podstatě taková kapela na kancelářské večírky. (smích)

Nějaký zážitek z cesty/z koncertu, o který by ses chtěl podělit?
Jasně, tuhle jsme jeli v autě 12 hodin, jindy zase například 4 hodiny. Je to různý. Ba ne, máme dost zajímavých zážitků. Zrovna naposled v Plzni mě osahávala taková podnapilá slečna, která stála pod pódiem. Pak mi skoro vyrazila zuby mikrofonem, protože s tím stojanem začala nějak strašně lomcovat. Mikrofon jsem si vzal teda do ruky a někdo ji vyhodil z baru. Museli pro tu holku přijet policajti, kteří ji nedokázali dostat do auta. Trvalo to asi hodinu, než ji vypravili na záchytku. Hrozně křičela a tak. Bylo to celkem vtipné. Akorát nám to trochu zkomplikovalo situaci, protože jsme zrovna hráli takový slaďák, takže to vypadalo asi divně, když se člověk na tom pódiu naštval.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz