Musa, to jsou divné kérky a uzurpování ostatních tatérů hudbou

  • Musa, to jsou divné kérky a uzurpování ostatních tatérů hudbou Fotogalerie (5)
    • 26.08.2011
    • Tisk

    Hned na úvod jedna špatná zpráva – Musa se rozhodl na nespecifikovaně dlouhou…

    Sdílejte článek:

Hned na úvod jedna špatná zpráva – Musa se rozhodl na nespecifikovaně dlouhou dobu přerušit svou tatérskou kariéru.

Náš rozhovor, který se odehrál během jeho posledního týdne v Tribu, se ale nesl ve veselém duchu. Jenom fakt, že se na něj ještě v dnešní době v potravinách dívají jako na potencionálního zloděje rohlíků, je trochu smutný.

Tvoje práce je dost specifická. Přijde za tebou ještě někdo, kdo chce klasický motiv?

Musa: Teď zrovna táta mýho bývalýho spoluhráče, ale jinak se mi to nestává.

A ze začátku jsi dělal „normální“ věci?

M: Pár jsem jich dělal, ale nikdy ode mě klasicky nevypadaly. Ale ne proto, že by byly tak dobře udělaný, ale prostě proto, že jsem to neuměl. A neumím to doteď.

Takže zákazníci odešli nespokojení?

M: Řek bych, že jo. Já bych teda odešel nespokojenej.

Měla jsem za to, že i tatéři se specifickým rukopisem začínají na klasických věcech a až postupem času se propracují k nějakým „divnostem“. Jak k tobě můžou lidi začít chodit na divný kérky, když ještě nemáš nic za sebou?

M: Asi proto, že jsem taky divnej. Nacházej si mě divný lidi. Ale ze začátku mě nenapadlo, že se z toho stane to, co se z toho stalo. Když jsem nastupoval v Tribu, tak jsem za sebou měl jen rok doma. Říkal jsem si, že budu rád, když si udělám za měsíc jednu svoji kérku. A nějak se to chytlo, nechápu to. Během dvou let, co jsem byl v Tribu, což je fakt krátká doba. Tenhle tejden jsem třeba vůbec nedělal Čechy. A zejtra mi zase přijde cizinec.

Ze začátku to bylo vtipný. Ten první rok jsem doma tetoval zadarmo. A věci, který jsem chtěl tetovat, jsem tetoval víceméně kámošům, kterym se nelíbily. Musel jsem jim slíbit, že když jim udělám nějakou svojí kérku, tak jim pak za to udělám třeba i nějakou lebku. Pak, když jsem těch věcí udělal deset, tak jsem je někde vystavil, někdo je viděl…

Jak dlouho teda tetuješ?

M: Tři roky. Z toho dva v Tribu.

Jak ses dostal do Triba?

M: Prostě jsem tam chtěl makat. Peter Bobek mě učil.

A tos za ním přišel nebo tě našel někde na ulici?

M: Dělal mi kérku a sedli jsme si. V tu dobu se Tribo rozšiřovalo, kupovali nový prostory. A myslim, že o mě ani nestáli. Asi nevěděli, co dělám za věci. Peter mi věřil, tak mě tam nějak procpal. A bylo to.

A jaký je vývoj poptávky po originálních a netypických kérkách?

M: Ty jo, za ty tři roky jsem nezpozoroval žádnou změnu, přijde mi, že je to furt stejný. Akorát teď lidi choděj za mnou, jakože konkrétně za mnou. Ale nemyslim si, že by to byl co do počtu nějakej boom.

Vnímáš to, jak lidi – teď myslím anonymní dav – reagují na kérky, které děláš?

M: Podle mě tak 7 lidí z 10ti si myslí, že jsem blázen, jednomu je to jedno a jednomu se to líbí. Teď jsme byli v Anglii na conventionu a já jsem dělal chlapíkovi takovou hustou věc. Šel na záchod, kterej byl asi dvacet metrů daleko a půl hodiny se neukázal. Všichni si ho fotili a na něco se ho ptali. Prý mu některý lidi řekli, že je to nejlepší kérka, co kdy viděli, ale že většina na něj koukala, jako že je dement. Prostě blázen.

I v téhle komunitě? Přímo na conventionu?

M: Ty to podle mě pohoršuje ještě víc. Tam bylo třeba 500 tatérů a z toho 495 dělá klasický věci. Na druhou stranu je uznání od někdo, kdo sám dělá klasický kérky, příjemný. Jestli má tetování nějakou celebritu, tak je to Nikko Hurtado. On dělá takový hodně ultrarealistický věci. A ten tam za mnou přišel a řekl, že se mu moje práce líbí.

A máš ty sám zkušenosti, že lidi koukaj divně? Třeba když si jdeš koupit rohlíky?

M: Když jsem v obchodě, tak spíš koukaj, jestli něco nekradu. Třeba mámě vadí, jak na mě lidi koukaj, když jsme někde venku.

Chodí za tebou lidi vůbec s nějakou představou o významu motivu, nebo ti prostě nastaví ruku… a něco si vytvoř…

M: Tak ono něco znamená, i když mi tam jen nastaví ruku, ten moment něco znamená, ty emoce. Samozřejmě někdo chce konkrétní věc, ale spíš přijdou s nějakým pocitem a chtěj ho ztvárnit.

To musí docela dlouho trvat, než se sladíte na ten samý pocit, ne?

M: Dost dlouho, no. A je to vysilující. Moje práce je spíš o povídání, než o tetování.

Jakou hudbu posloucháš při práci?

M: Podle toho, jak má vypadat ta práce. Pustim si třeba Tiersena. Nebo soundtracky, mám strašně rád Moricconeho. Ale když se potřebuju soustředit, aby ta kérka byla procítěná, tak většinou poslouchám muziku bez textů. Tiersen je výjimka. Ten má texty tak jemný, že mi nevadí. Ale třeba poslouchat při práci hardcore je sebevražda. Nevadí mi to sem tam, když ta kérka má být fakt ujetá. Je to na ní poznat. Ostatní ve studiu mojí hudbu většinou snesou. I když Peter už na mě vlítnul, ať to vypnu, že nemůže makat.

Takže se někdy navzájem rušíte svojí hudbou?

M: Já jsem hlavní diskdžokej, takže mě to neruší. Jsi uzurpátor! Přinesl jsem si jako jedinej do studia bedýnky…

Děláš často kérky, ovlivněné hudbou? Loga kapel, názvy písniček…

M: Loga ani ne, kromě jedný holky, který jsem dělal znak the.switch, protože to pro ní hodně znamenalo. Ale jeden týpek mi třeba poslal text písničky a chtěl vytetovat pocit z ní.

A byl to podobný styl hudby?

M: Ne, proč?

Lidi, kteří poslouchají stejnou muziku, mají často i stejný vkus na kérky – třeba rockabilly…

M: Nevim, jestli jde o vkus. Ti lidi mají stejný kérky, stejný vlasy a stejný hadry. To mě nebaví. Jasně, každá subkultura má svoje znaky, ale tohle mi přijde ujetý. Samozřejmě nic proti těm kérkám, neshazuju tím ničí práci. Třeba Tereza dělá skvělý věci, klobouk dolů. Ale ti lidi se sejdou na mejdanu a jsou stejný. Dvacet lidí tam má vytetovanou pinupku až na to, že jedna má flašku rumu a jedna flašku vody. To prostě nechápu.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz