Poslouchejte rádio na mobilu

Rychlé spuštění rádia

Spustit rádio
ABradio.cz na Facebooku

Vojta z Pipes & Pints: Lákaj mě spíš pohřby. Takový ty teskný melodie.

Autor: text Fifi, foto Kateřina Zelingerová | Publikováno: 16.08.2011

Člen téměř vymřelého dudáckého bratrstva. Bývalý hasič a fanoušek 2 Unlimited. Veselý mladík, který by si rád zahrál hodně tvrdý metal. Nebo taky hip hop.

Vojta Kalina dále ví, kam si na cestách postavit hrnek. Krom toho ještě hraje v Pipes and Pints. Jsou teď tak trochu bez zpěváka, ale hledají.

Vojto, co máš společného s hasiči?
Vojta: Jsem bejvalej hasič. Byl to vedle kapely můj velký sen, který jsem si splnil trošku dřív. Byl jsem tam nějakých pět let, potom jsem si založil kapelu. S tou se to začalo rozjíždět, bylo víc a víc koncertů a u hasičů je zas naopak čím dál tím míň ohně. Lidi jsou opatrnější a už se toho tam neděje tolik jako dřív, když jsem nastoupil. Šel jsem tam kvůli akci a tý bylo pořád míň a míň, dělalo se víc prevence a vzdělávání. Nakonec se kapela rozjela tak, že už to stejně nešlo stíhat.



A mají u nás hasiči taky ty tyče, po kterých sjíždí, nebo to je jen v Americe?
V: Jo, mají je všude. Je to pecka, tyč je na tom nejlepší. Ale problém je to v noci. Sloužíš 24 hodin, a když je výjezd v noci a máš přeležený ruce…

Co posloucháš za hudbu?
V: Těžko říct, jak mám označit svůj běžný vkus. Poslouchám punk rock, z dalších hudebních stylů pak hip hop, reggae mám hodně rád. Pak taky rocksteady a ska. Moderní ska mě moc nebaví, ale ty starší styly, 60. – 70. léta.

A máš nějakého oblíbence, který z tvého běžného vkusu úplně vybočuje? Třeba disco?
V: Jo, disco taky. 80s, to je klasika, na to si člověk rád zapaří. Nebo třeba Roxette mám rád. Koncert jsem bohužel prošvihl. Nebo třeba na Pink bych bejval šel rád. Nebo jungle, na ten si doteď rád zatancuju.

A lákalo by tě udělat nějaký multižánrový projekt s Pipes?
V: Nás by všechny lákal trošku instrumentální hip hop. To teď hodně frčí třeba v Německu – nemají ani DJ. Maj našláplý bicí, basu, kytary, do toho efekty.



A dudy…
V: Ne, to vůbec, ty už nebudu asi nikam cpát. S dudama bych si rád zahrál v nějakým potemnělým metalu. Nabízím třeba i hraní na svatbách a oslavách, jakože tradiční dudák, ale svatby přenechávám spíš kolegovi Vašku Routovi, ten mě naučil hrát.

Kolega dudák? Máte svoje dudácký bratrstvo?
V: Přesně – pokrevní bratrstvo dudáků. Je nás málo. Ale mě lákají spíš pohřby. Takový ty teskný melodie. Hlavně v těch prostorách, kde se pohřby odehrávají to zní skvěle.

A co tě na tom láká? Jenom hraní, nebo jsi morbidní?
V: Ne, já jsem veselej. Ale myslím si, že jsou dudy na pohřeb jako dělaný. Je to s tímhle nástrojem důstojný rozloučení, pokud to je pro někoho důležitý. Já na tom tak nelpím, se smrtí jsem se smířil u hasičů.



Jaké bylo tvoje hudební dospívání? Byl jsi rovnou pankáč nebo jsi poslouchal třeba i Spice girls?
V: 2 Unlimited na základce samozřejmě proběhly. Ale paradoxně už jsme souběžně s tím jeli Visací zámek a podobný kapely, ke kterým jsme se mohli dostat, když nám bylo těch dvanáct. Ale na konci základky už jsem věděl o Rancid a NOFX, a pak už jela tvrdší muzika.

S Pipes teď uzavíráte jednu zásadní kapitolu. Co byl doteď váš největší úspěch a naopak váš největší neúspěch?
V: Náš největší neúspěch byl asi to, že jsme se už s tou první deskou nedostali pod label, pod který jsme se dostali teď, což je náš největší úspěch. Dostali jsme se pod I Hate People Records, který vlastní André Bahr. Jednal jsem s ním už ohledně naší první desky, jel jsem za ním až do Německa, ale on zrovna ten víkend skončil u svého tehdejšího labelu People Like You, takže to nevyšlo. Teď odchází Mike a on s náma i přes to podepsal smlouvu. Abych ale nekřivdil Wolverine records, spolupráce s nimi byla perfektní a byli jsme moc spokojení.

Hledáte nového zpěváka – na co si bude muset nový člen kapely zvyknout?
V: Na všechno. Na všechny zvyky, kapelní reálie. Zatím to vypadá, že to bude cizinec, tak budeme muset zase řešit jazykovou bariéru. Byl bych moc rád, kdyby se naučil česky. Na velkým turné to problém není, tam stejně všichni mluví anglicky, ale přeci jen hrajeme padesát procent koncertů v Čechách. Ale jinak to nebude problém. Člověk zjistí rychle, kdo má jaký návyky, kdo si kam sedá, aby si mu tam nesedl, z jakýho hrnku pije a takový ty stereotypy.



Takže máte svoje zvyky? Jako třeba svoje místa v autě, nebo kdo s kým spí na pokoji?
V: To se vždycky nějak vyvrbí. Komu je blbě, ten chrápe na zadní sedačce a na pokojích spíme podle toho, kdo jak přitáhne. Ale jinak jasně, člověk potřebuje stereotypy, když máš domov v dodávce a na hotelových pokojích. Alespoň něco musíš mít nastavený tak, aby to bylo to tvoje. Seš ráda, že víš, kde máš položený brejle, a že je tam budeš mít i druhej den. Takový ty drobnosti, co ti vytvoří domov na cestě.

Proč Mike odchází?
V: Jednak proto, aby se vrátil do Ameriky. Ale hlavně už jezdíme fakt hodně. Letos jsme měli domluvených 150 koncertů, vloni jsme odjeli 110, což je vlastně půlka roku na cestě a on už nechtěl hrát tolik, no. Koncerty ho bavily, ale asi už nechce bejt tak dlouho pryč.

Jak probíhá hledání nového zpěváka?
V: Vypadá to nadějně, doufám, že bychom mohli mít do půl roku hotovou desku. Zatím máme nejvíc kandidátů ze zahraničí. I z Čech se nám ozvali dobrý zpěváci, ale tam někdy hapruje angličtina. Máme nějaký očekávání jak z naší strany, tak ze strany labelu. A samozřejmě od fanoušků. Nemůžeme jim nabídnout nic horšího. Naše vize, jak fungovat dál, je nabídnout jim lepší muziku. Prostě to uděláme lepší a věříme, že nám změnu zpěváka odpustí.



Související hudební novinky

Diskuze

Pro přidávání příspěvků do diskuze je nutné se přihlásit.
  • Zatím žádné příspěvky