Vladimír 518: Orion mi umožnil několik let spokojeně zevlovat

  • Vladimír 518: Orion mi umožnil několik let spokojeně zevlovat Fotogalerie (18)
    • 03.06.2011
    • Tisk

    Gorila nebo architekt? Hiphoper nebo punker? Mistr slova nebo umělec? Člen pražských…

    Sdílejte článek:

Gorila nebo architekt? Hiphoper nebo punker? Mistr slova nebo umělec? Člen pražských PSH Vladimír 518 je všechno a ještě mnohem víc. Na výsluní českého hiphopu se i přes hudrování haterů vyhřívá se všemi svými projekty už hezkou řádku let a otěže hiphopové scény drží díky labelu BigBoss pevně ve svých rukou.

Drsnej kápo, říkáte? Možná. Ale také milovník umění, obdivovatel dívčí čistoty a majitel nekonečné slovní zásoby. Vladimír 518 se prostě nedá zařadit do žádné škatulky, a to nejen proto, že by se do žádné díky své výšce nevešel, ale také proto, že škatulkovaní nesnáší. Právě on už dnes večer se zbytkem PSH a řadou dalších hostů pokřtí v Roxy nové DVD plné klipů nesoucí název Videodrome, které oficiálně vyjde 10. června.

Za týden vychází DVD Videodrome, co všechno nabídne?

Vladimír 518: Co se týká PSH, jsou tam všechny klipy a z našich sólových projektů jenom některý. Důležitý je, že je tam dvacetiminutový dokument, který mapuje historii kapely očima různých lidí, kteří kolem nás nějak cirkulovali. Mluví tam lidi, kteří nám zvučili desky, nebo s námi nějakým způsobem spolupracovali, ať to je James Cole, Hugo Toxxx, La4, Wich nebo Matěj Ruppert. Jejich očima je popisováno, jak vnímali, když se k nám dostali. Pak je tam jeden záběr, u kterýho jsme ani nedoufali, že ho někdy uvidíme. V něm já a zároveň Hugo Toxxx lezeme úplně poprvé na stage, aniž bychom se navzájem znali. Záznam je z roku 1997 z Roxy, kde tenkrát Orion vyzval lidi, jestli si někdo troufne říct něco do mikrofonu, no a šli jsme jen já a Hugo.

Také Orion byl opravdu ten, kdo ti první dal do ruky mikrofon?

518: Svým způsobem je to pravda, protože to byl jeho koncert, on vyzval lidi a já jsem přišel. Ale spíš jsme se znali přes graffiti, chodili jsme spolu malovat metra… Propojení Oriona a mě bylo spíš metro a linka C. Dělali jsme spolu graffiti, já chodil na jeho koncerty, bavili jsme se o tom, že bych mohl něco napsat a pak se stala ta událost v Roxy. Tím, že mi dal do ruky mikrofon, bylo myšleno především to, že on měl tehdy nad hiphopovou scénou záštitu a byl nejznámější. Fakt, že si mě vzal pod křídla, mi umožnil několik dalších let spokojeně zevlovat, aniž bych musel cokoliv dělat. Situace se změnila ve chvíli, kdy jsme se rozhodli udělat první desku Repertoár, a mně došlo, že už jde o něco víc, že to převládlo nade vším a stalo se to číslem jedna v mém životě.

Jak to teď vypadá s tvým sólovým projektem?

518: Mám rozpracovanou další desku, kterou jsem chtěl vydat na podzim tohoto roku. Ale s tím DVD nakonec bylo stejně práce, jako s normálním albem, což jsme nečekali, takže to asi odložím na začátek příštího roku. Rozpracovávám i vizuální stránku, která je pro mě důležitá, protože chci, aby to byla deska novýho tisíciletí, jak ve zvuku, myšlení, tak i v PR a vizualitě. Chci udělat 3D koncert tak, aby to byl zážitek úplně novýho kalibru. Proto nechci nic uspěchat a radši budu celý léto ležet v Riegeráčích na trávě a psát texty, na podzim desku natočím a v únoru vydám.

Myslíš, že je v hudbě možné objevit něco, co tu ještě nebylo?

518: Já myslím, že v rámci český hudby rozhodně, to je celkem jednoduchej úkol, protože oproti tomu, co se děje venku, jsme neustále pozadu. V rámci světový hudby mám pocit, že už bylo skoro všechno, ale na druhou stranu se stále vyvíjejí technologie a možnosti. Třeba bez objevu syntetizátoru by nebyla elektronická hudba. Takže je to takovej nezastavitelnej proud. Myslím, že moje deska minimálně v rámci rapu bude něco hodně novýho, protože půjde o spojení s lidma, kteří nemají s hiphopem nic společnýho.

Podle jakých kritérií si vybíráš lidi ke spolupráci?

518: V podstatě je to velmi jednoduchý. Celej život jsem byl zvyklej rozhodovat se srdcem a rozhoduju se tak dodnes, čili nekalkuluju nad tím, jestli je člověk míň nebo víc známej, jestli mi to něco přinese, nebo ne… Třeba Lešek Semelka byl z mý strany ze začátku trochu hudební vtip, ale nakonec se to obrátilo a dávalo mi to větší smysl. Prostě když mě něco chytí a věřím tomu, pak říkám ano. No, a pak je oceán toho, s čím bych nikdy nespolupracoval a třeba ti lidi by taky nebyli schopní se mnou spolupracovat, což je drtivá většina české hudební scény.

Hostuješ na novém albu Tata Bojs v songu Světová, kde se vžíváš do pocitů teenagerky. Jak to šlo?

518: Ten text je psanej z mýho pohledu, v mém věku, s tím, že prožívám dějovou linii s mladou holkou, takže jsem si musel představit její pohled na svět. Dívčí svět je pro mě něco hrozně magickýho, ale zároveň i směšnýho a patetickýho. Ale musím říct, že dvanácti – třinácti letá v budoucnu chytrá holka je pro mě to nejčistší stvoření na světě. Pro mě mají mladý holky zvláštní kouzlo, aniž by mě nějak zvlášť přitahovaly sexuálně, spíš se mi líbí jako takový čistý nádoby. Ten text je teda spíš o starších holkách a je to hlavně ironie a vtip. Ne, že bych si dělal prdel z těch holek, ale spíš popisuju nemožnost člověka, jako jsem já, žít s teenagerkou. I když ty holky mají občas pocit, že by se to mohlo povést, tak je to prostě nereálný.

V textu se mluví o apokalypse. Co bys dělal, kdyby přišla?

518: Záleží na tom, co by se stalo. Kdyby vybuchla hvězda, nebo série atomovek, bude to hodně rychlý, kdyby došlo jídlo nebo energie, bude to velmi pomalá agonie. A co bych dělal? Záleží, kolik bych měl času. Bavili jsme se o tom s kamarádem, někde na Václaváku je prej bordel v protiatomovým krytu, tak jsme říkali, že bychom rychle utratili všechny peníze za chlast a drogy a zavřeli bychom se tam s těma ženskýma (smích).

Krom hiphopu se věnuješ i umění, třeba graffiti. Co si myslíš o názoru, že grafitti není umění?

518: Já bych na začátek řekl, že tomu graffiti je úplně jedno, jestli ho někdo považuje za umění, a že se to ukáže teprve až časem. V mnoha aspektech to umění není, ale v mnoha aspektech je to víc umění než veškerý umění celýho světa. Stejně jako hudbu posouvají moderní technologie dál, platí to i o umění, no a graffiti vzniklo, když někdo vymyslel sprej can. Chytli se toho mladí lidi v chudinských čtvrtích, kteří vyvinuli dle mého názoru naprosto dokonalou komunikační formu, což je graffiti. To ale komunikuje jen samo v sobě a vůči okolnímu světu je naprosto nekomunikativní a nepřátelské. Z toho důvodu jsou o graffiti vynášeny soudy, aniž by se o něm pořádně něco vědělo. Je důležitý si uvědomit, že ta věc je ve svý podstatě nečitelná a není do ní vidět, takže právě proto vznikl street art, což je graffiti které trošku ztratilo hrany a začalo komunikovat ne písmem, ale pomocí obrázků a najednou je mnohem líp přijímaný. Lidi daleko líp vnímají nějakou postavu nebo obrázek, než nic neříkající tanec písmen. Pokud se ptáš na můj názor, tak já říkám, že graffiti je umění i vandalismus zároveň.

Tvým koníčkem je také architektura, nevadí ti tagy na památkách?

518: Ona je to čmáranice pro všechny ostatní a rozdíl mez geniálním tagem a špatným tagem je minimální, protože je strašně těžký rozeznat, proč je to dobrý a žebříček kvality znají vlastně jenom writeři. Já určitě v generálu neshazuju tagy na barákách. Sice mě stejně jako ostatní lidi tagy serou, ale z jinýho důvodu – protože těch dobrých v Praze moc není. U graffiti ale nejde o nenávist k architektuře, naopak je to symbióza. Ulice je stoka, v ní tečou lidi a někteří prostě zapisujou, že tam byli. Graffiti jednoho dne zmizí, přetře se a půjde se dál.

Jaký máš pocit ty, když tvoje graffiti zmizí?

518: Já už graffiti nedělám aktivně. Ale prostě to tak bereš. Třeba jdeš dělat metro, strávíš na tom tři dny, protože dvakrát se tam nedostaneš, potřetí to uděláš a to metro třeba ani nevyjede. Je to obrovská frustrace, ale s tím se počítá. Dělá se to pro ten moment, pro pocit, nejde o pomník, kterýmu by se měl někdo klanět. Graffiti skvěle odráží to, jak dnešní doba vypadá, všechno je rychlý a pomíjivý.

Nějakou dobu jsi žil ve squattu na Landronce, což je spíš punk, než cokoliv jiného, jak to, že ses dal na hiphop?

518: Tak já jsem pubertu prožil v devadesátých letech, kdy tohle všechno byla jedna nádoba. Byl to porevoluční mix úplně všeho. Já jsem se vždycky zajímal o alternativu všeho druhu, nikdy jsem nebyl striktně jen hiphoper. Měl jsem problém s tím, že pro lidi na Ladronce jsem byl hiphoper a pro lidi z venku jsem byl punker a nikdo vlastně nechápal, co jsem. Pro mě ale bylo vždycky důležitý nebýt v něčem úplně zařazenej, protože mi přijde zbytečný se nějak vyhraňovat. Na Ladronku vzpomínám jako na nejlepší období mýho života, kdy jsem sice neměl nic a žil jsem s pár tisíci měsíčně, ale byly to skvělý časy a ty zkušenosti mi nikdo nevezme. S lidma z levicově-anarchistický scény se stýkám dodnes a mám je rád.

Jak se se svým postojem vyrovnáváš s nálepkou komerčního hiphopu?

518: Když jsme v roce 2001 vydali Repertoár, tak vyvolala obrovskou vlnu takových reakcí a od té doby to posloucháme s každým dalším projektem dokola. Přitom nás lidi nikdy neviděli v žádné televizní estrádě nebo v reklamě. Myslím, že jsme v takovém podivném rozkročení mezi undergroundem a mainstreamem, kam podle mě rap patří. My jsme ani nikdy nechtěli být extrémně undergroundovej rap, kterej bude politicky angažovanej nebo nějak sociálně vyhraněnej. Taky je problém v tom, že lidi často nechápou význam slova komerce a používají ho ve smyslu slova, že ta hudba už není tak dobrá a je podbízivá. My si ale za vším stojíme. Většinou takhle mluví ti, co o hiphopu vědí hovno, nebo znají 30% a zbytek jim uniká. Ať si myslí, kdo chce, co chce…

Už několik let se na špičce české hiphopové scény držíte vy plus několik málo dalších projektů, ale žádná nová vlna nepřichází. Znamená to snad konec hiphopu v Čechách?

518: Jeden z názorů je, že my to tu okupujeme a nechceme nikoho pustit, což je blbost, vzhledem k tomu, že máme label, do kterého cpeme peníze z koncertů a hledáme, koho bychom vydali a komu bychom pomohli nahoru. Uvědomujeme si, že chceme, aby ta věc rostla a byly tu další kapely, ale ti lidi prostě nepřicházejí. Buď se bojí, a když se nebojí, tak je to často hodně špatný. Hlavní problém je, že hiphopová scéna je nemocná a nevyspělá. Většina posluchačů jsou teenageři, kteří to konzumujou, jak když kráva žere vojtěšku. Naštěstí se o to lidi i tak pokouší a myslím, že některým se to i povede, jen to jde strašně pomalu. Budoucnost je nejistá, ale myslím, že bude fungovat.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz