Poslouchejte rádio na mobilu

Rychlé spuštění rádia

Spustit rádio
ABradio.cz na Facebooku

Luno: Původně jsme kapelou být neměli

Autor: Dáša Topolová | Publikováno: 04.04.2011

O tom, jak shoda náhod může posunout věci úplně jiným směrem, svědčí psychedelický hudební projekt LUNO. Ten se ve složení: Ema Brabcová, Honza Janečka, Martyn Starý a Šmity dočkal 12. 1. tohoto roku premiérového koncertu. Na otázky ohledně kapely, ale i o hudbě celkově, mi odpovídala Ema a Šmity.

Jak vznikl název kapely?
Ema: My jsme o něm docela dlouho přemýšleli a říkali si, jak by se kapela mohla jmenovat. Nic nás nenapadlo. Pak přišel náš bubeník Honza, kterej mezi názvy Komora a Mozek, vymyslel Luno. To se nám docela líbilo a tak jsme prostě Luno. Šmity: Já bych to ještě upřesnil. Posílali jsme si navzájem maily s návrhama, takže tam padly desítky různejch názvů. Nějak samovolně jsme se shodli, že Luno je z toho nejlepší.

A jak jste se vy čtyři dali vlastně dohromady?
Šmity: Mě loni na podzim napadlo, když jsem byl odejit z Prostitutes, co budu dál dělat, tak jsem si řekl: „zavolám Emě.“ Napadlo mě totiž, že bude mít v šuplíku nějaký věci, a že se jí po tý muzice musí stýskat. Ta původní idea byla o tom, že bychom natočili lo-fi sólovou desku v podstatě jenom „samodomo“ s těma věcma, který na to nahrávání mám. Tak jsme taky začali. Až v podstatě do léta to fungovalo takovym tempem, že Ema jednou za měsíc poslala nápad, já jsem jí to za 14 dní poslal zpátky nějak upravený a postupem času padlo na to, že NĚKTERÝ – to jsem si myslel původně – některý písničky, by nebyly špatný, kdyby nahrál živej bubeník. Tam bylo jasný, že to bude Janečka.
Ema: No, to teda jasný nebylo.
Šmity: Jak to?
Ema: Vždyť jsi přece mluvil o bubeníkovi z Clou.
Šmity: Jo, Radek ještě. Ano to byl ještě druhej takovej teoretickej adept, to je pravda.

A kytarista?
Ema: Co se týká kytaristy, trochu jsem byla zaseklá na tom, jak hraje Filip. Hrál opravdu výborně a hledání někoho nového jsem se upřímně bála. Pak jsem jednou šla na koncert Radiostars a tam jsem potkala Mejlu z Vypsaný fixy. Dali jsme se do řeči. Ptal se mě, jak se mám, co dělám a já mu řekla, že rozjíždím nový hudební projekt. Chtěl vědět s kým, tak mu povídám, že sama, protože jsme to se Šmitym hrozně dlouho tajili. No a on mi řekl, že kdybych chtěla něco nahrát, rád se toho ujme. Nechávala jsem si to projít hlavou a říkala si: „Vypsaná fixa, no tak jo…“ Za dva dny mi volal Šmity s nabídkou, kterej o tomhle rozhovoru vůbec nevěděl a řiká mi: „hele, ty jo, neodsuď to hnedka na začátku,“ a spustil o Mejlovi.
Šmity: No ne přímo s nabídkou. Mě prostě z čista jasna napadlo, že by to mohl nahrát Mejla. Líbí se mi jeho kytara vyňatá z Vypsaný fixy. Ty party jsou hodně efektový. Prostě mi přišlo, že on by byl super. Bál jsem se ale, že Ema bude protestovat a taky toho, co na to asi řekne Mejla. Ani s jedním jsem o tom nemluvil. Nejdřív jsem se chtěl zeptat Emy, abych mu něco neslíbil a následně to odřekl.
Ema: No a já jsem byla dost překvapená, jak se to takhle sešlo. Říkala jsem si, že je to jasná výzva a určitě do toho musím jít. No, tak jsme začali s Mejlou. On se opravdu vyjevil jako strašně zvláštně invenční. Měl hrozně zajímavý nápady a do tý muziky to fakt sedělo, jenže jsme bohužel zjistili, že to s ním nepůjde časově. Museli jsme teda hledat dál.
Šmity: Já bych to ještě upřesnil. Původně, když jsme ho oslovovali, tak to bylo o tom, že natočíme Emě desku, a když na to přijde, uděláme třeba nějakej koncert.
Ema: Ale pak přes léto, když jsme se scházeli víc a víc, slovo dalo slovo a vyšlo najevo, že z toho vlastně bude kapela. Tím pádem se v tom Mejla začal ztrácet. Prostě na to neměl čas, jelikož je opravdu vytíženej. Pak jsme oslovili Martina Starýho, kterej je fakt šikovnej a v podstatě hraje tak, jak já jsem si představovala. Pro mě to je úplně ideální.
Šmity: Za těch 17 let v show-businessu –  tam udělej třeba deset smajlíků, protože to už je hláška, zlidověla – jsem vždycky tvrdil, že děláme kapelu, ve který záleží na tom, jak a co člověk odehraje,ne „studio kamarad”. Teď je to naopak. Říkali jsme si, že to nebudeme hrotit, abychom byli dokonalí, ale že jde o to, abychom prostě spolu strávili dobrej čas jako lidi. Nebudeme to striktně hnát za nějakým výkonem, ale spíš za tím, bejt fakt v pohodě a dělat to pro radost.

Máte tedy vůbec nějaký ambice?
Šmity: Já třeba nemam.
Ema: Já bych docela chtěla hrát pro lidi, což znamená trošku se do toho opřít.
Šmity: Jo, tak to by chtěl každej, ale já zase tím, jak jsem léta letoucí každej víkend někde na tý Český kotlině, tak vim, jak to chodí. Takže si rádi objedem těch deset míst v Česku, kde je to dobrý, než se za každou cenu pídit, abychom měli deset koncertů měsíčně, hrály nás rádia atd…

Plánujete koncerty na Slovensku nebo i dál v zahraničí?
Ema: Tak na Slovensku určitě, to by bylo fajn, protože už tam trochu máme takovou základnu. No a dál, to se uvidí.
Šmity: Nebudeme říkat jako jiní, že Čechy nám jsou malý, že musíme jet za každou cenu ven. Hodně cestuju jako zvukař s Black Lips, tak vidim, jak to venku vypadá. Taky to tam neni tak jednoduchý.

Jak bys teda zhodnotil českou hudební scénu, když to můžeš porovnat se zahraničím?
Šmity: Samozřejmě tady panuje názor určitých lidí, že všechny kapely „zvenku” jsou dejme tomu dobrý a z Česka jsou špatný, ale není to tak. Já jsem zažil spoustu různejch předkapel a kapel i venku, který jsou vlastně stejně strašný, jako ty kapely tady, akorát se tu o nich neví, protože se sem nedostanou. Když už hraje anglická kapela v Česku, tak z osmdesáti procent už má něco za sebou, už to prostě neni nějakej anglickej gympl. Tam je určitě desetkrát lepších kapel než u nás, ale je tam i desetkrát tolik lidí, desetkrát tolik klubů a všeho. Nemyslím si, že by tady byli všichni špatný a venku všichni dobrý.

Můžeš jmenovat konkrétní kapely tady u nás, který si myslíš, že jsou fakt dobrý?
Šmity: Psí vojáci. I když těžko říct, jestli jsou ještě dneska dobrý, neviděl jsem je pět let. V celých dějinách český hudby je tohle pro mě opravdu unikátní kapela.

Koukala jsem, že jste vydali debutové album nejen jako cd, ale taky jako vinylovou desku. Jak vás v době, kdy se moc nekupují ani cd-čka, napadlo vydat vinyl?
Šmity: Za prvé, i poslední Khoiba vyšla na vinylu a za druhé, pro mě byli inspirací zase ty Black Lips, který na turné prodaj dvakrát tolik vinylu než cd-ček, a to i přesto, že ten vinyl stojí o hodně víc. Podle mě si to lidi v dnešní době buď stáhnou, nebo si poříděj vinyl – když chtěj mít něco pěknýho – je o dost hezčí než cd. Fajnšmekři si koupěj vinyl a vocasové si to stáhnou.

Vy jste tu desku pojali z jedné strany jako lo-fi (horší kvalita zvuku) a hi-fi (vysoká kvalita zvuku). Jak vznikl ten nápad?
Šmity: Protože jsme měli dva druhy písniček. Tak nějak to samovolně vyplynulo. Nakonec to ale není tak úplně jednoznačný, jak se v jednu chvíli zdálo. Na tý lo-fi straně jsou třeba v jedný písničce nahrávaný bubny jenom na jeden mikrofon. Na hi-fi straně je použito 14 mikrofonů. Já jsem tam chtěl mít obsažený obě ty polohy, protože se mi to líbí. „Magnificat“ je asi nejvíc lo-fi. Všechno se to vešlo asi do šesti stop, což už je dneska strašnej úlet. Prostě jsem chtěl zkusit udělat pár písniček fakt dobrej zvuk a pár písniček schválně takovej špinavej.

Kdo vám skládá texty?
Ema: Já.

A kde bereš inspiraci?
Ema: Tak nějak ty texty bejvaj většinou o hodně osobních věcech. Někdy vycházím i ze snů. Celkově je to o nějakym vyrovnání se sama se sebou.

První videoklip jste natočili k písničce Close to Violence. Ten na internetu vzbudil docela pozornost. O čem vůbec je?
Ema: Nečekala jsem, že to bude mít tolik zhlédnutí. To video byl nápad mýho manžela, fotografa Romana Dietricha. Chtěl, aby to bylo takový hodně minimalistický, právě to jednozáběrový a maličko úchylný. Mně se to hodně líbí. Nemusí mít každý klip nějakou pointu. Tohle je taky takový lo-fi…

Natočili jste videoklip ještě k písničkám Lobann a Here To Be Not There. Máte v plánu něco dalšího?
Ema: Máme a dneska mi jeden z kluků, kteří natáčeli Here To Be Not There – Jiří Anderle, Martin Pokorný a Michal Mocňák – zrovna psal, že si vybrali další písničku.

Prozradíš kterou?
Ema: Ano, trochu mě to překvapilo, protože to je podle mě jedna z nejmíň skousnutelných věcí na desce. Je to písnička Pekorino.

Je něco, co chcete sdělit fanouškům?
Šmity: Hudba končí.

Jak to myslíš?
Šmity: No uvidíš- tak za 5 let. Si na mě všichni vzpomenete…

LUNO – Close To Violence

Související hudební novinky

Diskuze

Pro přidávání příspěvků do diskuze je nutné se přihlásit.
  • Zatím žádné příspěvky