Mánička Helena Štáchová: Snů se nikdy nevzdám

  • Mánička Helena Štáchová: Snů se nikdy nevzdám Fotogalerie (4)
    • 26.12.2009
    • Tisk

    Zábavný a nenásilně didaktický – takový je každý nový titul Divadla Spejbla a Hurvínka.

    Sdílejte článek:

Zábavný a nenásilně didaktický – takový je každý nový titul Divadla Spejbla a Hurvínka. Platí to jak o představeních, tak o nahrávkách.

Zcela aktuální kompaktní disk populární pražské scény se jmenuje Jak se Hurvínek učil řeči zvířat. Díky snu (Hurvínek usne ve škole) se protagonisté příběhu ocitnou v zajímavých, chvílemi i dramatických situacích – jak jinak, po boku zvířat.
Na novém titulu spolupracovala Helena Štáchová s dcerou Denisou, a tak se ředitelky divadla nejdříve ptáme:
Jaká je společná práce s vlastním potomkem?
Báječná! Napsaly jsme spolu už víc věcí. Denisa má svěží nápady, já zase trochu víc praxe. Jedna druhé rozumíme, víme, co chceme a kam směřujeme, takže se vzájemně doplňujeme a klape nám to. Vyznáváme stejný způsob humoru a máme podobné vyjadřování, tudíž spolu nebojujeme. Je to spolupráce.
Funguje tak, že dcera má na starosti například školní scény (vyšla přeci jenom ze školy nedávno) a vy hlubší myšlenky podložené životní zkušeností?
Takhle se to u nás nedělí. Kterákoliv z nás může přijít s nápadem a na něm pak pracujeme. Když už ten nápad je, pak je vyhráno. My už totiž máme se Spejblem a Hurvínkem více než čtyřista scénářů a velmi těžko hledáme nová témata. A do toho přijde Jiří Tušl ze Supraphonu s tím, že na nás chce vydavatelství novou desku, pokud možno hned a pokud možno titul. A my v první chvíli vůbec nevíme, kam sáhnout! Vylučujeme témata a hledáme nová spojení. Ten kdo přijde první s dobrým nápadem, napíše jeho hrubé rysy, druhý ho začne rozšiřovat, ten první doplňuje dál, a pak to celé čistíme … Takhle každý nový titul vzniká. Kdo první vezme žezlo, ten „vede“.
Jaké byly inspirace k vašemu novému titulu?
Celá naše rodina miluje zvířata a všechny do jednoho nás trápí, že v mnoha rodinách jsou zvířata jenom jakýmisi artefakty, které je mají ozdobit, děti si pohrají a zvířátko odloží, pro lidi s mindráky jsou zvířata symbolem síly a podle toho s nimi zacházejí. Pak vznikají problémy a lidé se zvířat zbavují. Za těmi problémy nestojí ovšem zvířata, ale vždy lidé! Chtěla jsem tedy posluchače laskavou cestou dovést k poznání, že zvířátka nejsou schopná nám slovně vyjádřit svoje pocity, úzkosti, radosti a bolesti, ale že my, lidé, je musíme pozorně sledovat a odhadovat, co nám říkají. Teprve pak může vzniknout ta krásná symbióza, která také mnohde vzniká. Když žije třeba pejsek s člověkem v symbióze, je to nade vše. To mi jistě mnozí pejskaři potvrdí.
Nemáte strach, že děti začnou ve škole spát, aby se jim – jako Hurvínkovi – zdály zajímavé sny?
To se stejně stává, občas někdo ve škole usne, i mně se to jako malé holce stávalo (i když by se to samozřejmě stávat nemělo). To patří k životu. Jestli nás ty sny přepadnou v nevhodnou chvíli, jsme za to potrestáni, ale snů bych se nikdy nevzdávala!
Jaká chováte zvířata vy?
Mám pejska a kočičku. Měli jsme pejsky dva, ale jeden z nich nám odešel do psího ráje. Od té doby, co jsem vyrostla, jsem vždycky doma nějaké to zvířátko měla!
Více informací: oficialnistran­ky.cz/helena-stachova

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz