Poslouchejte rádio na mobilu

Rychlé spuštění rádia

Spustit rádio
ABradio.cz na Facebooku

Vánoční dárek zpěváka a muzikanta Vladimíra Mišíka

Autor: Iva Marešová | Publikováno: 11.12.2009

Přinášíme vám rozhovor s rockovou legendou muzikantem, zpěvákem, kytaristou a zakladatelem rockové skupiny Etc… Vladimírem Mišíkem.

Supraphon přichází s unikátním dárkem pro milovníky československého rocku a především jedné z jeho legend – Vladimíra Mišíka. V graficky i designově nádherně provedené krabici vychází reedice prvních čtyř alb, která Vladimír Mišík nahrál s kapelou Etc… Nechybí obsažný booklet, vlastně taková malá knížečka, se zajímavými informacemi a texty.

Vladimír Mišík, zdá se, překonal svoje nedávné zdravotní problémy a je opět ve vynikající formě.

Jak se cítíte?

Zaplaťpánbůh, dobře. Už můžu chodit, takže jsem hned vymyslel asi dvanáct nových písní. Lepší nálada ze zlepšujícího se zdravotního stavu přinesla nové nápady a chuť do práce. Dva roky jsem nemohl chodit, říkal jsem si, kolik udělám práce, ale vůbec nic mě nenapadalo. Byl jsem v depresi a chuť do tvorby se jaksi nedostavovala. Postupně se mi ale dolní končetiny zase zavápnily, problém odezněl, a tak jsem se vrhnul do práce. Snad všechno dobře dopadne a někdy na jaře bude i nové album.

Jaká byla historie první supraphonské desky Vladimíra Mišíka a Etc…?

Za to celé může kamarád Hynek Žalčík, jehož maminka tehdy v Supraphonu pracovala. Hynek za ní chodil už coby malý kluk a lidé z firmy ho znali. On za mnou pak jednou přišel a řekl: co kdybys natočil sólovou desku? My už jsme tenkrát měli za sebou nahrávky s Flamengem, ale tohle bylo myšleno víc jako sólový projekt. A že by ho vydal Supraphon. To se mi samozřejmě líbilo a tak se i stalo. Supraphon řekl ano a ani s textovou komisí nebyly velké problémy. Desku jsme natočili, deska vyšla. Dá se tedy říci, že jsme se prostřednictvím Hynka Žalčíka do supraphonských sfér vnutili.

To se psal rok 1976; prožíval jste vydání toho alba?

Byl to úžasný pocit, vzniklo vlastně první album, které jsem „udělal“ zcela podle svých představ, všechny písničky byly moje, část hudebníků kapely Etc. byli ti, se kterými jsem začínal na koncertech, část ještě z Flamenga, nahrávání se účastnili třeba i Pavel Fořt a Honza Kubík a spousta hostů (Jirka Stivín, Sláva Kunst s akordeonem) … K tomu senzační zvukař Petr Kocfelda: na svoji dobu znělo to album velmi dobře. Atmosféra ve studiu po celou dobu přátelská. Celkově: byla to velká radost.

Na dalších deskách už jste měl problémy s texty?

Ano. Už na té další mi z deseti odevzdaných písní polovinu zakázali (třeba v souvislosti s Janem Palachem – v jedné krásné Kainarově básni hoří chlapec láskou, je to pochopitelně zcela jiná souvislost, ale tehdejší pány to dráždilo, všechno, co mohlo Palacha připomenout, zakazovali). Zakázané písně jsme hned nahrazovali jinými, byly to poměrně velké komplikace. A desku 20 deka duše už jsme nenatočili vůbec. To už jme měli zákaz.

Co se dělo s těmi zakázanými písničkami?

Částečně jsme je použili na desce 20 deka duše, kterou jsme u Supraphonu vydali v roce 1990. Hrála na ní i „předzákazová“ část kapely Etc.

Dá se srovnat radost z první desky s radostí ze současného vydání krásně vypraveného reedičního kompletu?

To se těžko srovnává. Tenkrát, v sedmdesátých letech, to byla elpíčka a ta byla větší, než cédečka. Takže tenkrát byla asi i ta radost větší! (smích)

Editor reedice Karel Deniš naznačil, že by soubor mohl mít pokračování!

Ano, jsme předdomluveni, že by za rok vyšla společně alba od pětky do osmičky. Zase v kompletu. Tedy že by ten nynější měl pokračování. A že by zase vyšla před Vánocemi – a tedy by to mohl být příjemný vánoční dárek!

Více informací: www.vladimirmisik.cz

Související hudební novinky

Diskuze

Pro přidávání příspěvků do diskuze je nutné se přihlásit.
  • Zatím žádné příspěvky