Yvonne Sanchez: Je lepší být tu pro deset dobrých lidí než pro deset tisíc idiotů

  • Yvonne Sanchez: Je lepší být tu pro deset dobrých lidí než pro deset tisíc idiotů Fotogalerie (3)
    • 30.11.2008
    • Tisk

    Jedna z nejvýraznějších osobností české jazzové scény Yvonne Sanchez vydala začátkem září novou desku. Šest let

    Sdílejte článek:

Jedna z nejvýraznějších osobností české jazzové scény Yvonne Sanchez vydala začátkem září novou desku. Šest let po své debutové pozvánce Invitation si „zaplela“ s řadou uznávaných muzikantů na své obdivuhodné provoněné… My Garden. My vám nyní přinášíme exkluzivní rozhovor se sympatickou a neskutečně energickou muzikantkou.
Yvonne Sanchez, temperamentní zpěvačka a skladatelka polsko-kubánského původu, se do české metropole přestěhovala v devadesátém čtvrtém. Rok na to už debutovala na pódiu kultovního jazzového klubu Reduta…
Svou druhou deskuMy Garden„okopávala“ ve studiu v České republice i sousedním Polsku. Sama zpěvačka je autorkou nebo spoluautorkou všech skladeb. Vedle míšení rozmanitých žánrů je deska výjimečná i díky spojení nejrůznějších hudebníků. Na albu je slyšet například klávesák Viliam Bereš, bubeník Roman Vích (oba z Toxique), pianista Stanislav Mácha, trombonista Filip Jelínek (oba z Illustratos­phere), kontrabasista Taras Vološčuk nebo americký saxofonista Stan Cherednik.
S usměvavou a „pozitivně nabitou“ Yvonne jsme si popovídaly nejen o jejím hudebním a nehudebním zahradničení, ale i o „privat párty“ chlebíčkách, porodních bolestech nebo Václavu Havlovi…
Začneme u vaší nové desky. Líbilo se mi, jak jste říkala, že to byly „tři roky porodních bolestí“. Zajímalo by mě, co bylo těžší. Přivést na svět syna nebo album?
To album. Určitě. Vždyť já jsem do porodu syna tancovala, měla jsem obrovské břicho a on nechtěl vůbec ven. Když jsem měla čtrnáct dní po termínu, tak mě nutili do císařského řezu, ale to jsem nechtěla, chtěla jsem přirozený porod. A oni říkali, že už nejsem nejmladší, že už je mi pětatřicet a že to může být nebezpečné. Ale cítila jsem se fantasticky – nikdy jsem nebyla tak v klidu, neměla jsem tak dobrou energii, notoricky, den za dnem, jako když jsem byla těhotná. Já bych měla být těhotná furt. Musím začít pracovat na dalším potomkovi, než mě dostihne klimaktérium… (smích)
**My Garden bylo asi dost velkým překvapením. Spousta stylů, muzikantů…

**
Bylo to překvapení pro Warnery (pozn. red. Warner Music), pro mě ne.

**A pro posluchače?

**
Lidi, kteří mě a moji práci znají, moc překvapeni nejsou a poznají mě. Je to většinou tvorba, která tady už byla. Jen to všechno upravuji podle sebe. Jako jídlo: dám tam trošku oregana, česneku a tak dále. Ale jak třeba „uvařit“ skladbu… Musí být progresivní – je tam jazz, trochu rocku, etna…

**Jaké jste zaznamenala ohlasy?

**
Třeba jazzman, který poslouchá Stinga nebo Prince, označí My Garden za jazzovou desku. Každý to vnímá individuálně a to je dobře. Já jsem se sama sebe docela bála. Pozorovala jsem, že při poslouchání jedné věci se někdy nudím, protože potřebuju obměňovat. I když jde o interpreta, kterého si vážím a strašně se mi líbí, tak tahle „hluchá“ místa přeskočím. Musím věci poskládat tak, aby každá byla jiná.

**Ale s výsledkem jste spokojená…

**
Něco se mi podařilo a něco zas až tolik ne. Když dneska tu desku poslouchám, tak si říkám: „To je super… a to jsem měla udělat líp nebo – to jsem tam dávat neměla.“

**A co konkrétně?

**
Z pohledu producenta si říkám: „Je tam moc basy… ten zvuk je takový…“ A to nemluvím o mém zpívání, protože to se mi na té desce líbí nejméně.

**Hůř než na vaší předchozí desce Invitation?

**

Ne, na té vůbec nemůžu slyšet, jak zpívám. To je konec! Jsem hrozně tvrdá na všechny, ale stejně tak i na sebe.
**Vy jste ke svému zpěvu byla vždycky hodně kritická…

**
Tady to bylo i těmi podmínkami. Zpěv jsem dělala úplně na konci a byla jsem tak unavená produkcí a všemi problémy… Ke všemu došly peníze, tak jsem nebyla ve studiu, ale točila u kamaráda v Polsku, který mi to nabídnul. Jinak bych to snad musela zpívat na mikrofon u mě v ložnici, protože jsem na to už neměla peníze.

**Nebojíte se, že vás lidi na My Garden budou kritizovat za tu nevyhraněnost?

**
Ale právě to se mi líbí – ta různorodost…

**Pozitivní ohlasy a recenze pro vás musí být velkým zadostiučiněním…

**
Četla jsem i negativní kritiky… Já se sice ráda podrobím kritice, která je konstruktivní, která mi něco dá, třeba i jako producentovi. Ale je to moje druhá deska a nemám ještě takové zkušenosti… příště to bude lepší.

**První singl Voa Voa není v angličtině… O čem je?

**
Text je v portugalštině, je to stará písnička, kterou jsem dělala před osmi lety. Pomáhala mi s ní moje kamarádka. Všechno jsem jí vysvětlila, s tím, že potřebuju něco lehkého, ale ne smutného. Je to krásný text. Navíc k tomu songu se portugalština fakt hodí. I bosanovy jsem zpívala v portugalštině, přestože ten jazyk moc neovládám, ale trošičku rozumím. Mluvím španělsky, které se portugalština podobá… ale do konverzace se nepouštím.

**Není to pro vás těžké? Když víte, o čem to je, ale neznáte přesná slova?

**
Mně jde o pocity a líbí se mi frázování. Portugalština je velmi rytmický jazyk.

**Zajímá mě, co říkáte na češtinu?

**
Čeština je na zpívání velmi těžká. Ale zase jsou lidi, kteří to zvládaj naprosto super. To je třeba Dan Bárta, Markéta Koukalová a třeba ještě Petra Vlková, která není tak známá – dělá folk a jazz. Je jich určitě mnohem víc, ale mluvím jen o těch, které jsem slyšela, protože je chválím.

**V jednom rozhovoru jsem četla, že je pro vás jakýmsi „idolem“ Václav Havel…

**
Je to opravdu krásný člověk. Strašně se mi líbí to jeho motto, že „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“. Já jsem tomu taky vždycky věřila, a teď mám bohužel pocit, že to tak vždycky není. Ale tím víc je důležité, aby takoví lidé vůbec existovali, aby se za to chtěli poprat… On je neskutečně čestný, opravdový, a ještě miluje umění, a sám je umělec i přes obrovský tlak na svou osobu udělal strašně dobrou práci a v devadesátých letech přivedl Českou republiku do podvědomí celého světa jako krásnou zem, která tak civilizovaným způsobem zvítězila. Vemte si třeba, co se dělo v Jugoslávii. A on to všechno zvládl, i Česko se Slovenskem. Ale teď se ta doba už mění, je to jinak.

**Dá se říct, že vás Praha hudebně probudila?

**
Přesně kvůli tomu tady jsem. Nechtěla jsem zůstat v Německu, byla jsem unavená honbou za penězma. Sice jsem si tam zahrála a zazpívala, ale brala jsem to jako hobby. Až v Praze jsem si řekla, že jdu do toho. A dobře jsem udělala. Když jsem po třetím koncertě měla první interview, tak jsem lhala, že už zpívám rok. Protože jsem se styděla říct, že je to můj třetí koncert v životě. A dodneška si to pamatuju… Samozřejmě jsem přesvědčovala toho novináře, že by se mnou neměl dělat rozhovor… (smích)

**Docela rychle jste tu prorazila.

**
Měla jsem velké štěstí… Když jsem začala zpívat, tak asi po půl roce o mně psaly zahraniční noviny. Byla jsem z toho v šoku, ale samozřejmě mě to hrozně povzbudilo. A psaly tam pravdu – že jsem se po koncertu chtěla zabít, protože jsem si uvědomila, jaká je to strašná odpovědnost a hrozně jsem chtěla být dobrá. A možná proto se mi podařilo změnit se, naučit se spoustu věcí, jinak to vnímat… Není to tak, že někdo je od počátku super, takových lidí je moc málo.

**V Německu si budete muset vybudovat svoji pozici…

**
Ale to nevadí. To nebude trvat deset let jako tady. Já nepotřebuju být slavná, to je asi to, co možná nikdo nechápe a nevěří mi to. Já potřebuju vědět, že dělám dobrou hudbu a mít dobrou kapelu.

**A mít své fanoušky…

**
Mně je jedno jestli to bude pět nebo pět tisíc lidí. Když jim v očích uvidím ty hvězdičky, že se jim to líbí, tak je mi naprosto jedno, pro kolik lidí hraju. Je lepší tu být pro deset dobrých lidí než pro deset tisíc idiotů. Ale s těma masama taky nemám problém. Asi se to nezdá, ale je daleko náročnější hrát pro třicet lidí, kteří jsou vám strašně blízko a vidí vaše nálady, tajemství… Když stojíte na velkém pódiu, všechno je daleko.

**Ráda bych se ještě vrátila k vašemu vystoupení v rámci zajímavého projektu Magic Mirrors, který se konal v cirkusovém šapitó?

**
Vůbec jsem dopředu nevěděla, co to je za akci. Nevěděla jsem, jestli je to privat párty nebo můj koncert… Ale moc se mi tam líbilo. Měla jsem s sebou výborné muzikanty a zvukař byl skvělý. Byl to pro mě zážitek, dobře jsem si zahrála. Ale na začátku jsem pořádně nechápala, o co vlastně jde.

**Jak to myslíte?

**
Těch lidí tam nebylo tolik a až potom mi došlo, že to nebyla privat párty*… (smích)…* ale nějaká nová akce, i ten zajímavý nápad se stanem… jenže tomu udělali malou reklamu. Ani já jsem pořádně nevěděla, o co jde. Takže jsem k divákům pronášela věci typu: Máte párty, tak se bavte, ne? A netušila jsem, proč na mě všichni koukaj tak nechápavě. (smích)

**Přizpůsobujete svoje vystoupení hodně tomu, když jde o soukromou párty?

**
Když jsem na takových akcích, tak mám pocit, že jsem tam takový ten chlebíček. (smích) Víte jak to myslím… A já pokud mám být takovýhle chlebíček, tak se i jako chlebíček chovám, mám takový určitý styl chování.

**Takže třeba na svém Garden křtu jste už nebyla jako bageta…

**
Ne, tam jsem byla obložená bageta.(smích)

**Která z písniček nového alba je vám v tuhle chvíli nejblíž?

**
To jsou všechny… Ale myslím si, že Under The Moon se mi líbí hodně. To je takové… já jsem před tím utekla z Německa, a teď, po těch patnácti letech, mě to tady dohnalo. Tam to nebylo a tady ano. Měla jsem dojem, že se tady snaží udělat něco lepšího než v té západní komerční společnosti. Něco co je víc kulturní. Bez chyb, kterou každá mladá demokracie musí projít. Jenže ty chyby se stejně musí udělat, aby byla vyspělejší a lepší. Ale to neznamená, že se mi tady teď nelíbí. V Německu už jsou taky někde jinde než před těmi patnácti lety…

**A co vy a zahrádka?

**
V obýváku mám asi patnáct palem, vždycky mi nějaká zahyne, protože ji přeleju nebo vysuším. A pořád si kupuju nové a nové…

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz