Rozhovor s Michalem Horáčkem o Kudykamovi

  • Rozhovor s Michalem Horáčkem o Kudykamovi Fotogalerie (7)
    • 09.11.2009
    • Tisk

    S Michalem Horáčkem jsme si povídali o lyrikálu, otázkách i jeho velké lásce – filozofii.

    Sdílejte článek:

Michalem Horáčkem, autorem libreta, textů písní a producentem lyrikálu Kudykam, jsme si povídali i o jeho velké lásce – filozofii.

Váš lyrikál se jmenuje Kudykam, zajímalo by mě, jak se u vás význam těchto otázek měnil v průběhu let. Třeba z filozofického hlediska. V patnácti jste se jistě neptal stejným způsobem jako Martin…
Ptal jsem se jinak než Martin. Filozofie je jedna z největších věcí, které mě v životě potkaly. Že jsem ji mohl studovat a mohl jsem být žákem pana profesora Hejdánka (pozn. red. Prof. PhDr. Ladislav Hejdánek – významný český filozof, mj. vyznamenán Cenou Jana Palacha a Řádem TGM III. třídy). To je velice statečný člověk, celá normalizační léta strávil v odboji, mnohokrát ho vyšetřovali, byl mluvčím Charty, a konečně po revoluci mohl začít přednášet na filozofické fakultě. Návštěva jeho hodin byla pro mě veliké zjevení, nesmírná inspirace. Ohromným způsobem mě utvrdila v tom, co jsem si myslel. Ale současně mi otevřela spoustu dalších záležitostí, které musím přečíst – knížek, děl a myšlenek. Začal jsem studovat v roce 1994 a zabývám se tím dodnes, ačkoli dnes už je to antropologie, ale přece jenom filozofie je základem všeho lidského tázání se. A byl to profesor Hejdánek, kdo mě upozornil na Kanta a mnoho jiných. Je to jeden z velkých guru mého života.
Viděla jsem vás na premiéře, šel jste si pak „obhlédnout“ i další představení?
Ano, třeba v neděli ve dvě hodiny odpoledne. Všichni lidé, co jsou u divadla, mi říkali, že není možné, aby v neděli odpoledne publikum vstalo. Že to ještě nikdy nezažili. A já jsem byl u toho, když lidé, okouzlení Csongorem Kassaiem, vstali a tleskali. A stáli a tleskali tak dlouho, dokud byli herci ochotní se klanět. Byl to až takový souboj, kdo to déle vydrží. Tam jsem opravdu cítil dojetí a zadostiučinění. Tam jsem cítil, že jim to něco dává, protože nikdo nemůže přinutit tisíc lidí, aby se takhle zachovali. Normálně jdou do šatny pro kabáty, ale tady stáli a tleskali a chtěli znovu vidět Csongora Kassaie a ostatní herce, a vytleskávali si je, aby si ještě prodloužili ten pocit, který jim Kudykam dal. To mi připadalo až opojné. Je to něco, co se nedá koupit, a proto si toho vážně cením. Přece jenom si hodně věcí koupit můžu, ale tohle ne, to mi ti lidé musí dát, ze své svobodné vůle. A oni mi to dali. Nejen mně, ale všem kolegům, kteří se na tom podíleli. Pak jsem šel domů, chodil po zahradě, mluvil tam na nějaké vrány a bylo mi hezky. Večer jsem tam už nebyl a v noci mi někdo z účinkujících psal, že to druhé představení bylo ještě lepší.
Podobně jako u Ohroženého druhu jste i u cédéčka Kudykam vybíral z nespočtu verzí jednotlivých písní v podání různých zpěváků, což je hodně nevděčná činnost. Například Hladiny zazněly nezapomenutelně v premiéře z úst Vojty Dyka, přitom na desce je zpívá Karel Dobrý.
Vojta Dyk zpívá Hladiny fantasticky, ale stejně tak Karel Dobrý je výtečný. Muselo se přihlížet i k jiným faktorům. Třeba Havrani na sněhu jsou úžasnou záležitostí v podání Františka Segrada, ale na desce už je v písni Rozeznávám a my jsme tam samozřejmě chtěli mít i Ondru Rumla, který zpívá krásně… Ať už v titulním Penziónu Svět, který tam nakonec zazní od Jana Maxiána nebo v duetu Můj Bože, to je krásný den, který jsme nechali Dykovi… A najednou by tam Ondra nebyl, což by byla škoda.
V lyrikálu bylo devatenáct písní, velká část z nich nových, ale také pár starých. Ty se asi těžko vybíraly…
Bylo to tak, že první písnička byla jasná – Penzión Svět, kdy Martin Poutník mudruje v pokoji… A já jsem chtěl, aby z něj vyšel. Pak se naskýtaly různé situace a některé písničky, které se mi líbí, se tam prostě nehodily. Nemohl jsem je tam dát, všechno bylo podřízené tomu, jak se vyvíjelo libreto. Nebral jsem to tak, že pospojuju písničky, které se mi líbí. Naopak, měl jsem příběh, spíš takovou osnovu, a věděl jsem, že se tam určitě hodí písničky jako Rozeznávám nebo Smích z vedlejšího pokoje. Ale spousta jiných, které bych tam rád měl, se tam nehodila.
Mnoho diváků přichází s tím, že by chtěli dopředu vědět obsazení, aby mohli Kudykama vidět s jinými představiteli. Už jste tuhle otázku vyřešil?
Zrovna včera večer, dřív jsem nechtěl jména zveřejňovat dopředu, ale pak mi došlo, že tohle dělá producent v případě, kdy má v alternaci jednu silnou protagonistku… Tak aby lidé nechodili jen na ni. Ale já jsem byl sebevědomý a řekl si, že všichni tři Kudykamové jsou tak silné osobnosti, že stojí u každého z nich za to, vidět ho naživo. Z toho důvodu budeme obsazení všech rolí zveřejňovat pár dnů dopředu. Chápu, že když byl někdo na Kudykamovi s Karlem Dobrým a chce vidět ještě Vojtu Dyka, byla by to pro něj divná loterie.
Základem Kudykama jsou otázky, které si člověk denně pokládá posouvá se tak dál a dál. Vy jste už dělal spoustu rozhovorů, ale je tu nějaká otázka, kterou jste chtěl slyšet, těšil se na ni, ale ona nikdy nepřišla?
Ani ne. A víte proč? Ty otázky mají každá své období. Třeba teď už přišel čas, abych o Kudykamovi nemluvil, ale aby on mluvil sám za sebe. A aby ho lidi slyšeli a přijali ho nebo ho odmítli, podle své svobodné vůle. Na tom už já nic nezměním. Chtěl jsem, aby se o něm vědělo, to je pravda, a nemyslím si, že je to něco nečestného. Čtyřicet tři představení v opeře … Takže těch otázek bylo až dost a žádná mi nechybí.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz