Camouflage: Je lepší stoupat pomalu

  • Camouflage: Je lepší stoupat pomalu Fotogalerie (12)
    • 31.08.2008
    • Tisk

    Přinášíme vám druhou část rozhovoru se sympaťákem Heikem Maile, klávesistou elektropopové trojky Camouflage

    Sdílejte článek:

Přinášíme vám druhou část rozhovoru se sympaťákem Heikem Maile, klávesistou elektropopové trojky Camouflage. Před vystoupením na Sázavafestu jsme vedle nervozity, českého piva a setlistové taktiky zapátrali i v historii kapely – vzniku největšího hitu The Great Commandment, pozitivnějším „camouflážovém“ období nebo vztahu k Depeche Mode.
Pamatujete si ještě na okamžik, jak vznikl The Great Commandment? Kdo ho napsal?
Byla to společná práce. Měli jsme tehdy problémy s jeho „vypuštěním“, nahráli jsme ho v osmdesátém šestém, ale vydaný byl až rok nato. Po pár měsících čekání jsme si říkali, že snad nevyjde nikdy, byl to nekonečný sled událostí…
Nějaká veselá historka z natáčení?
Dodneška si pamatuju na jeden komický moment ve studiu. Přišel tam jeden Američan, poslechl si The Great Commandment a řekl: To je fantastický, tohle bude hit No. 1 v USA. Tak jsme ho poslali někam… (smích) Dělali jsme si z něj srandu, ale pak se to vážně stalo.   
Takže jste vlastně hned na začátku své kariéry vyletěli úplně na vrchol.
Přesně tak, ale není to vždycky pozitivní, začínat tak nahoře… Protože pak zase jen klesáte. Podle mě je lepší stoupat pomalu a učit se co a jak…
Před albem Sensor jste měli velkou pauzu, vydali jste jen několik bestofek. Ale je to osm let bez nového materiálu, co za tak dlouhou přestávkou stálo?
Ta pauza ve skutečnosti trvala kolem čtyř roky. Tehdy, v devětadevadesátém jsme začali psát písně, dohodli se s nahrávací firmou a udělali Thief singlovou verzi. Chtěli jsme nahrát celé album, ale společnost se na to moc netvářila. Takže jsme jen čekali a všechno bylo takové nejasné. Krmili nás samým možná, uvidíme a podobnými frázemi. V roce 2000, před koncertem v Lipsku, k nám před samotnou show přišel manažer a řekl – sorry, už žádná spolupráce s Virgin… Takže jsme byli bez nahrávací společnosti. Ten večer jsme zahráli nějaké věci ze Sensoru, který vlastně nebyl ani vydán. Potom následoval kolotoč, kdy jsme jen čekali a hledali novou firmu – nakonec jsme Sensor nahráli a deska byla vydaná v roce 2003. 
Následovalo album Relocated, které vyznívá daleko pozitivněji…
To rozhodně. Při Sensoru jsme se cítili pod psa, kapela nebyla v dobrém rozpoložení. Nevěděli jsme, co s námi bude… Ale tohle je jen jedna strana mince, člověk není nešťastnej po celou dobu, někdy se smějete, jdete ven s přáteli – a to je život. Tak jsme si řekli, že další album by mělo být pozitivnější. Nejsme jen melancholici a to byla idea, která je vidět na Relocated.
Plánujete novou desku?
Abych byl čestný, tak zatím ne. Strávili jsme měsíce nad prací s novým DVD, které už je hotové a za tři až čtyři měsíce bude vydané.   Je to živák?
Ano, je to vystoupení z roku obsahuje DVD z koncertu, audio CD z koncertu, další DVD plné videoklipů a raritních záznamů TV show. Navíc i jednohodinový film pro Rusko – nějaké extras, dokumenty o turné, obrázky a další materiály.
Hodně lidí říká, že jste němečtí Depeche Mode, jak se na to tváříte? Rozčiluje vás to nebo jste na to naopak hrdí?
V začátcích nás to popuzovalo, protože tu bylo hodně kapel jako Depeche Mode. Ve skutečnosti ale oni byli jediní, kdo měl opravdu velký úspěch, zatímco ty ostatní skupiny zapadly. Takže v tu dobu nás to spíš štvalo, navíc jsme cítili, že děláme něco jiného. Ale dnes s tím nemáme žádný problém. Martin Gore je jeden z nejlepších skladatelů na téhle planetě. Takže když nás někdo staví vedle něj a jeho kapely, je to pro nás čest. 
Líbí se vám, jejich muzika?
Hodně písní se nám líbí, ale záleží samozřejmě na konkrétním albu. Jsou tu nahrávky, které zrovna nemusím…
Máte nějaké oblíbené hudebníky?
Ano, ale je těžké, abych mluvil za kapelu, každý máme jiný vkus. Nebylo by fér, abych uvedl jen svoje oblíbence. Ale když jinak nedáte… (smích) Samozřejmě jsou tu klasiky jako Kraftwerk a jiná elektronická hudba… Marcus je velký fanoušek Coldplay, já mám zase radši instrumentálnější hudbu, jako je Brian Eno…
Půjdete se večer podívat na nějaké české kapely?

Asi se tu porozhlédneme – koukal jsem na program, ale názvy mi moc neříkají… (smích) Navíc Marcus a Oliver žijí v Berlíně, zatímco já ve Stuttgartu. Neviděl jsem je dlouhou dobu, takže nás určitě čeká i spousta povídání. Náš let do Prahy a cesta sem je vlastně tak trochu jako krátká dovolená.

FOTO rozhovor: Martina Kišelová
FOTO koncert: Iva Marešová

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz