Co na sebe prozradil Shantel před koncertem v Akropoli?

  • Co na sebe prozradil Shantel před koncertem v Akropoli?
    • 06.10.2009
    • Tisk

    Shantel: „Kategorie mě nezajímají. Dělám elektrizující hudbu, která lidi rozhýbe a nakopne.“

    Sdílejte článek:

Před koncertem 7. října v Paláci Akropolis se německý hudebník Shantel rozpovídal o své produkci a o tom, jaký má vztah k balkánské hudbě.

O koncertu jsme informovali v článku Shantel & Bucovina Club Orkestar 1. srpna.
Jak byste vlastními slovy popsal váš hudební styl?
Různí lidé tomu říkají různě: Balkán pop, hudba Bukoviny a podobně. Jediná kategorie, do které to já osobně mohu zařadit, je hudba kontinentální Evropy, to jest obrovská mozaika různorodých stylů a vlivů.
Co znamená název nového alba, který zní Planet Paprika: je v něm ukrytý nějaký speciální význam, vzkaz publiku?
Jednou mě na hranicích Německa zadržela německá celní kontrola. Neustále se mě do kola ptali, odkud jsem. Má odpověď zněla: nejsem Rus, ani Rumun, jsem prostě jen exotický a zároveň erotický, a to proto, že jsem z planety Paprika. To je můj skutečný domov, planeta Paprika. Tam můžu jednoduše jen tvořit, aniž bych mi po mně někdo chtěl pas nebo vízum. Planeta Paprika to je kreativní chaos, ve kterém existují pouze jednotlivé lidské bytosti, žádné národy, náboženství a tak dál…
Podle jakého klíče si vybíráte balkánské písničky, které zremixujete? Co je pro vás v balkánské hudební tvorbě nejdůležitější, co se v remixech snažíte zdůraznit?
Pozor, já nejsem jen někdo, kdo dělá pouhé remixy, předělávky. Jsem skutečný hudebník ve smyslu tvůrce. Natočil jsem řadu alb s písněmi, které jsem sám složil. Nicméně si myslím, že za každou hudební tvorbou musí stát silně profilovaná, vizionářská produkce. Mě osobně nezajímají kategorie, mým jediným cílem je tvořit hudbu elektrizující, hudbu, která lidi rozhýbe, která je nakopne.
Jak jste se jako klasický DJ elektronické hudby dostal k hudbě Balkánu?
Už na svém prvním albu Club Guerrila, které vyšlo v roce 1995, jsem použil hodně jihovýchodních vlivů. Rodina mé matky pochází z Bukoviny, jsou to napůl Rumuni, napůl Ukrajinci. Můj děda je Řek. S ohledem na to mi připadá logické, že dělám hudbu, která do jisté míry reflektuje mou vlastní identitu. Na druhou stranu by má rodina mohla klidně pocházet z Japonska a tedy by mezi nimi a mou tvorbou nemuselo být žádné pojítko. Jsem toho názoru, že každý má právo experimentovat, pracovat s různými vlivy.
Proč je podle vás balkánská hudba pro západní posluchače tak atraktivní? A proč je tak atraktivní pro vás?
Osobně nevěřím na národnosti a geografické rozdělení, regiony. Balkánský pop je prostě a jednoduše velmi emocionální. Nejde vůbec o to prezentovat tím nějakou zemi, národnost. Domov pro mě není místo, chce se říct pouhé místo, domov je pro mě především pocit. Další rovinou je to, že chci a vždycky jsem chtěl, dělat hudbu, která bude určitým protipólem k typické angloamerické kultuře pop stars a všech hudebních stereotypů, které s ní souvisí. Zkrátka, kontinentální Evropa skrze mě vrací angloamerické hudební tvorbě úder, ten je založen na anarchii a romantice.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz