Michal Dvořák a Jaroslav Svěcený o Vivaldiannu

  • Michal Dvořák a Jaroslav Svěcený o Vivaldiannu Fotogalerie (3)
    • 03.10.2009
    • Tisk

    Projekt Vivaldianno se rozjel na turné a veze spojení barokního klasika a současného houslisty a rockera.

    Sdílejte článek:

Vivaldianno se rozjel tento týden na turné a veze unikátní spojení barokního klasika, současného houslisty Jaroslava Svěceného a rockera Michala Dvořáka.
O projektu Vivaldiano a turné jsme vás informovali v článku Vivaldianno Tour Michala Dvořáka a Jaroslava Svěceného 13. září. Přinášíme Vám rozhovor s protagonisty projektu:
Vivaldi a Čtvero ročních dob… Je na desce nějaké období, které se vám hraje líp? Michale, u tebe bych čekala, že budeš jako rocker spíš „letní typ“…
Michal Dvořák: V našem podání se to jmenuje Bengal Fire a Little Squib. Ale samozřejmě jsou tam i krásné pomalé skladby, třeba v Carnevalissimu se mi líbí, jak se střídají rychlé pasáže s nádhernými sóly.
Jaroslav Svěcený: My máme tu desku seřazenou jinak než je Čtvero ročních období v originálu. Protože to tak zvukomalebně vycházelo. Já každou tu část beru jako samostatnou, protože ona je tak samostatně zpracovaná. Každá má jinou zvukovou charakteristiku a tématiku.
Pár koncertů jste měli už loni, pražský byl navíc spojený se křtem. Jak na to vzpomínáte? Myslím, že ani to přemísťování není žádná legrace, všechny ty nástroje. Kdybyste některý zapomněli…
Jaroslav Svěcený: Já si housle většinou přinesu. (smích) Je to prostě trochu organizačně náročnější projekt. Musí se na spoustu věcí myslet. A další věc – jezdíme se stálou partou zvukařů, protože zvuk je u tohoto projektu strašně důležitý. A je potřeba řešit každý prostor. Hráli jsme nejen v moderních sálech, ale taky třeba v kapli Zjevení Páně ve Smiřicích, což je krásné barokní místo, nebo v Ústí nad Orlicí v nádherném chrámu. To se musí zvuk velmi citlivě řešit, aby nebyl moc ani málo.
Michal Dvořák: Vzpomínám si, že před křtem v Praze jsem si vůbec nedokázal představit, jak na to lidi budou reagovat. Jestli tam půjdou na klasiku nebo na bigbít. A pak, po těch ovacích, jsem si připadal jako v sedmém nebi. Byla to taková satisfakce, strašně mě to potěšilo. A všechny ostatní koncerty byly podobné. Všechna vystoupení mě strašně nakopávala, viděl jsem, že ta dlouhodobá práce měla smysl. Je to hodně příjemné, lepší pocit neznám.
Jaroslav Svěcený: Je to určitě o tom, že jak jsou lidi léta učení „myslet ve škatulkách“, vidíte jich najednou spoustu, kteří sice mají nějaké své priority, ale jsou schopni přijít na koncert, který žánry spojuje. A myslím, že je to dobře. Musíte zkoušet – zkoušet pořád nové věci. Vždycky, když člověk přijde s nějakým takovým projektem, je to „tenký led“, je to risk. Ale není možné stát na jednom místě nebo jen koukat nazpátek.
Je zřejmé, že tímhle dílem vzdáváte hold velkému skladateli. Zpočátku jste říkali, že tu je i obava, jak to lidi přijmou. Ohlasy jsou vesměs pozitivní, ale určitě se objevily i ty opačné…
Jaroslav Svěcený: Pokud se setkáme s někým, kdo přemýšlí pouze v rámci slupky, svého oboru, nikdy ho žádným multižánrovým projektem nemůžeme uspokojit. To je mimo výseč, kterou si on sám určil. Já vůbec nezastírám, že v mém žánru je to tady v Čechách hodně konzervativní. I když v poslední době jsem trochu změnil názor, protože spousta mladých lidí v klasice myslí jinak. Ale od té starší generace nemůžeme čekat, že bude vnímat jinak, než v rámci jednoho svého stylu. Ta jednoduše nechce mít děj Prodané nevěsty v jaderné ponorce, ale v opeře. Na druhou stranu – to, co děláme my, je v tomto ohledu hluboce konzervativní. Proti tomu, v jakých prostorách se někdy odehrává děj klasických oper – a především pak jejich zpracování… Viděl jsem na světových scénách opery, které hraničily s prostitucí. Ale to je „moderní pojetí“.
Michal Dvořák: Ohledně Vivaldiho – já jsem se jeho skladby v našem projektu snažil umocnit, ne ho předělat a překopat. Nemůžu si brát k srdci kritiky omezených a úzkoprsých lidí – a nejde je označit jinak… Když někdo napíše, že tam máme „samplovaný hrací strojek“, nepozná, že je to normální hrací strojek, který vyrobili v sedmnáctém století. Nemůžu pak brát názory takového člověka vůbec v potaz, nemůžou se mě dotknout. Ale spousta kritik píše, že jsme mohli být odvážnější, to beru jako konstruktivní názor. Aspoň máme kam jít dál.
Vivaldianno Tour 2009:

  • 01. 10. Pardubice, Dům hudby
  • 07. 10. Ostrava, klub Garáž
  • 08. 10. Brno, KD Semilasso
  • 12. 10. Písek, Kulturní centrum
  • 14. 10. Plzeň, Velká Synagoga
  • 20. 10. Praha, Divadlo Hybernia
  • 22. 10. České Budějovice, divadelní sál DK Metropol
  • 26. 10. Liberec, Divadlo F. X. Šaldy
Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz