Toxique: Na vlastní nebezpečí

  • Toxique: Na vlastní nebezpečí Fotogalerie (22)
    • 23.07.2008
    • Tisk

    Pražská parta Toxique letos dokonale zkontaminovala českou hudební scénu.

    Sdílejte článek:

Pražská parta Toxique letos dokonale zkontaminovala českou hudební scénu. Nadějná pětka boduje díky své originalitě, fanouškům servíruje pestrou energickou hudbou mísící prvky retro-popu, progressive-soulu, britpopu, hip-hopu nebo jazzu a blýskla se i novou koncertní disciplínou v podobě pódiového-gaučingu…
Kapela Toxique letos zaznamenala parádní raketový start. Koncem ledna na sebe upozornila v národním kole hudební soutěže Eurovize a o necelý měsíc později vydala kritiky dobře přijatý debut. O „nakažlivých“ začátcích, letním festivalovém maratónu nebo polské
Jak se dneska máte?
Máme se dobře. Už jsme tady v jedenáct dělali zvukovku a pak jsme se jeli domů vyspat, takže… jsme odpočatí.
Jak vznikl název vaší kapely? Kdo ho vymyslel?
Došli jsme k němu v naší bývalé zkušebně ve Strašnicích. Postupně se vyvinul z návrhů detox – tox – toxic, ale tohle nám připadalo jako nuda, tak jsme dali na konec –que. Teď ale zjišťuju, že je to nevýhoda, spousta lidí si to plete.
A myslíte si, že fanoušky hodně intoxikujete?
Myslím si, že dost. Je to na vlastní nebezpečí. A když pak ještě zůstanou po koncertě, tak jde o vážně velkou toxikaci. (smích)
Váš start byl doslova raketový. V téhle sestavě hrajete něco přes rok – jaké jsou vaše nejbližší mety? Na co se chystáte a co byste si přáli?
Hrozně rádi bychom se časem prosadili i v zahraničí, třeba na Slovensku nebo v Polsku. Tam bysme se mohli spojit s Jožinem… (smích) Ale teď nás baví objíždět české kluby. Navíc právě začínáme dělat novou desku a natočili jsme videoklip, který poběží na podzim.
Klip jste natočili se slovenským režisérem, proč jste si vybrali zrovna jeho?
Měl dobré nápady a lidsky jsme si sedli. To je vždycky hodně důležité. Dali jsme naše a jeho nápady dohromady a skvěle to zafungovalo.
Jste autorkou většiny textů. Zajímalo by mě, co vás nejvíc inspiruje.
Jde o různé zážitky ze života. Proto nemůžu moc zpívat cizí texty. Potřebuju si je napsat sama, abych věděla, o čem zpívám, a mohla do lidí dát tu energii, kterou každý text má. To můžu jedině tehdy, když vím, jaký příběh se v něm skrývá. Proto taky nezpívám v češtině. Nenapadají mě v ní texty, ale nebráním se tomu.
A do budoucna? Budou nějaké české písničky?
Když mě napadnou, tak budou. Nechávám tomu volný průběh. Už mám nějaké náměty, takže snad jo, jen to chce čas.
Jsou umělci, kterým se dobře tvoří když je ošklivo, když jsou v depresi. Pak jsou takoví, kteří potřebují, aby bylo krásně… Jak je to u vás?
Pro mě je tvořivější ošklivé počasí. Můžu být doma a skládat si. Když je hezky, mám pocit, že bych měla jít ven, na vzduch. Hodně mě inspiruje společnost, lidi. Když jdu mezi ně, většinou něco složím a pak v nějaké hospodě běžím na záchod, tam to natočím na mobil a doma potom skládám u piána. Nejplodnější jsou citové krize, kdy se člověk vypisuje z pocitů.
Jak vznikal singl?
*Two sides*… Byla jsem doma u rodičů a broukala si tu melodii, pak jsem jen našla ty čtyři akordy. Tahle písnička šla lehce, byla opravdu za chvíli hotová, slova jsem potom dosazovala do melodie.
Jak moc jsou pro vás důležité texty?
Některé texty jsou sofistikovanější, protože vypovídají o problémech ve společnosti, situaci v showbusinessu… Vypustím ze sebe, co mě štve. A spousta textů je taky o vztazích, které jsem měla třeba na gymplu. Zdánlivě banální témata, ale pro mě důležitá.
Nebolí vás, když o některých věcech zpíváte?
Měla jsem dvě písničky, při kterých mi bylo vždycky do pláče. Ale to, že jsem se z toho vypsala a předala lidem, mi pomohlo problém vyřešit. Teď je to stejně už přebolená věc.
V kapele jste hodně výrazná osobnost. Často se stává, že takovéto projekty sklouznou k sólovým „akcím“?
Je přirozené, že se tyhle věci dějí. Mám kluky moc ráda, užívám si hraní s nimi a celé mě to hrozně baví. Samozřejmě ale nemůžu říct, že třeba za pět let nenatočím svoji desku s nějakým DJem. Jen si myslím, že by mě teď nebavilo být singl. Je pohoda, když jsem v kapele jediná holka – všechno klape. Vůbec si nedovedu představit dívčí skupinu. To by bylo hrozné.
Jste přirovnávaná k Amy Winehouse, která je dost kontroverzní osobností. Nevadí vám to?
Nemám s tím problém, pokud to není agresivní. Nikoho nekopíruju, jen se inspiruju věcmi, které poslouchám, a že je jich spousta. Líbí se mi Roisín Murphy, Moloko, Gwen Stefani, Muse a hromada dalších kapel. Já tam spíš slyším vliv Roisín Murphy, ale to nikdo nevnímá, protože Amy je mediálně profláklá hvězda… V podstatě bych mohla být ráda, že mě přirovnávají k takové dobré zpěvačce.
A jaká česká zpěvačka se vám líbí? Hlasem nebo projevem…
Určitě Lenka Dusilová, Zuzana Kropáčová z kapely Soil, Charlie One z Ohm Square,Markéta Foukalová z MadFingers, Tereza Nekudová… Je tady hodně kvalitních zpěvaček.
Jste označováni za klubovou kapelu, teď ale hodně hrajete na festivalech. Zajímalo by mě, které prostředí vám sedí líp?
Pro mě osobně jsou komfortnější kluby. Připravuju si své pokojíčky a jsem ráda, když na to mám čas a klid. Udělám si sezení, lampičky, koberec a kostýmy, protože se převlíkám… Na festivalech to je vždycky deset minut na všechno, zvukovka a jde se na věc…
Jak se liší publikum?
Hlavní rozdíl je v tom, že do klubu přijdou lidi na nás. Je to úplně jiná energie. Na festivalech hraje spousta kapel a návštěvníci zkoumají, co jsme vlastně zač. Buď se jim naše hudba líbí nebo ne. Ale zas tak můžeme získávat nové fanoušky a o tom to je – všechno má něco do sebe.
A jak se vám na festivalech líbí?
To je různé. Mám ráda Colours of Ostrava. Teď jsme hráli v Karlových Varech a tam to bylo taky super. Ale na filmech jsme nebyli, nechtělo se nám stát ty obrovský fronty na lístky.
**Vždycky mě zaujme ta pohovka na pódiu. Koho to napadlo? **
Samozřejmě mě… (smích) Cítím se tam dobře, jako doma. Vzpomínám na jedno z našich prvních vystoupení, byl to můj absolventský koncert v klubu, který je v prostorách starého kravína.Moji rodiče mají kousek od klubu velký barák a na půdě hrozně moc krámů. Vždycky jsem si tam jako děcko hrála na princezny, zkoušela si na pohovkách hadříky, a tak jsem si řekla: To chci na pódiu. Nápad se ujal a teď s náma jezdí všude.
**Zdá se mi, že jako kapela dáte hodně na image. Máte svůj styl. Takový „retro-pop“. **
Chci, aby byl výrazný. Pop-music a show – to jde dohromady.
**Trošku mi připomínáte Cardigans. Není tam nějaká inspirace? **
Taky jsem je hodně poslouchala… Ale těch vlivů je strašně moc.
Jak si vede váš debut, který vyšel letos v únoru?
Vede si dobře. Nevím přesná čísla, ale nějakou chvíli jsme byli nejprodávanější české cd v Bontonlandu. A na koncertech se taky docela prodává.
První deska, to je asi nejtěžší krok. Nebo jak to vnímáte?
Určitě, všichni se v tom vrtaj, hledaj chyby… Ale ohlas byl docela pozitivní. Překvapilo mě to. Hodně lidem se líbí, ale těžko srovnávat třeba s koncerty, které jsou jakousi výpravnou show – to se na desku dá těžko dostat…
Kterou písničku z alba máte nejradši?
To se nedá říct, je jich víc… Na koncertech ráda zpívám Two sides. Ta mě hodně baví, má takovou zvláštní energii. Pak je to třeba F Business*, u té se pořádně vykřičím. Ani doma tolik neřvu. A nebo pomalá Way.
Vaše deska působí hodně energicky, vy sami říkáte, že jste nezaškatulkova­telní. Nemyslíte, že by bylo lepší se vydat určitým směrem?
Další deska určitě bude vyhraněnější. První album je vždycky takové hledání. Moje písničky byly skládané od šestnácti let, proto je to album tak trochu schizofrenní. Ale mám dojem, že směřujeme k elektrozvukům… Myslím si, že to půjde spíš tímhle směrem.
Jak to bylo s vámi a Eurosongem? Chtěli jste se uvést, aby o vás lidé věděli-spíš než vyhrát…
Určitě, nešli jsme tam vyhrát. Pro nás to byla šance ukázat lidem, že děláme dobré písničky a to se snad povedlo. Samozřejmě jsme chvíli řešili, jestli do toho jít…
Šli byste do toho znovu?
Já bych do toho nešla, ale kluci****asi ano… Takže proběhne hlasování. Je nás pět, takže to bude 3:2 a uvidíme.
Měla pro vás účast v soutěži nějaký přínos?
Hrozně mile mě to překvapilo. Přišlo hodně pozitivních ohlasů. Taky se kluci naučili od Yemiho skvěle tancovat! *(smích)*****Byla to legrace, nakonec jsme si to užili…
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Kromě koncertů třeba na SázavaFestu…
Chceme vypustit klip a soustředit se na nové písničky.
A váš velký sen?
Zahrát si v cizině nějaký velký koncert.
Třeba Glastonbury?
Jo, to by bylo něco!

Foto 1*:**RGM Entertainment,Foto 2–4: Iva Marešová*

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz