Rozhovor s Chumbawambou (1. část)

  • Rozhovor s Chumbawambou (1. část) Fotogalerie (14)
    • 11.01.2008
    • Tisk

    Kontroverzní chameleón Chumbawamba se v britských hudebních vodách vyklubal před šestadvaceti lety. Přesně na Elvisovy narozeniny

    Sdílejte článek:

Kontroverzní chameleón Chumbawamba se v britských hudebních vodách vyklubal před šestadvaceti lety. Přesně na Elvisovy narozeniny se spolu s čerstvou vlnou punku a nástupem thatcherismu chopil hesla „Měň svět a provokuj“. Proslul svými „barvitými“ notovými proměnami a o tom, že je to „levák“ také není v hudebním světě pochyb.
Chumbawambasla­vila své největší úspěchy v druhé polovině devadesátých let a její nejznámější singl Tubthumping rotuje díky své hitovosti a chytlavosti v éteru dodnes.
Populární kapela se chystá na turné, a jak už u ní bývá zvykem, nezapomene ani na své české fanoušky. V pražském Lucerna Music Baru se ukáže v pondělí 21. dubna. My vám nyní přinášíme exkluzivní rozhovor, který jsme se zakladatelem, zpěvákem, kytaristou a velkým sympaťákem Boffem Whalleym udělali při jeho poslední pražské štaci.
V České republice vystupujete často, jaký koncert se vám líbil nejvíc?
Vybavuju si náš úplně první koncert tady. Hráli jsme na velkém náměstí, ve sklepě, a vzpomínám si, že byla fakt zima. Koncertovali jsme dvě noci po sobě. Diváci byli skvělí a celkově, když se ohlédnu zpátky, to byl zajímavý zážitek. Česká republika a Praha byly opravdu jiné než dneska.
Jaký rok to byl?
To si vážně nevzpomínám…
Bylo to před osmdesátým devátým?
Ano, bylo to okolo osmdesátého sedmého. Byl tu jiný svět. 
Co čeští fanoušci? Jsou něčím specifičtí?
Jo, ale je trochu rock´n´rollové klišé – Jé, já miluju všechny český fanoušky…
Tak to slyšet nechci.
Ale jo, jsou dobří. Vracíme se sem často, protože je to vždycky skvělý. Známe tu různé lidi – takže nás to baví i z toho důvodu. Užíváme si ty koncerty tady. 
Co pro vás znamená být na pódiu?
Je to úžasný pocit. Především teď, když hrajeme akusticky. Daleko víc komunikujeme s publikem. Mluvíme o tom, co se právě děje. V televizi, ve světě a to mě na tom hrozně baví. Stalo se to součástí našich vystoupení.
Co si tedy užíváte víc? Práci ve studiu nebo koncerty?
Rozhodně koncerty, protože je to víc o tom mluvení s lidmi. Ve studiu je to taky skvělý… Ale taky si užíváme ty věci spojené s živáky…

Je to něco jako odměna za vaší práci ve studiu.
Přesně tak, je to taková příjemná dovolená… (smích)

Dali jste se dohromady jako kapela, která protestuje proti politice Margaret Thatcher. Jak na to pohlížíte s odstupem?
Nešlo jen o politiku. Založit kapelu jsme chtěli tak jako tak. Ale určitě se na tom podepsala doba, ve které jsme začínali, a přirozeně i tehdejší situace. O čem jiném jsme měli psát… Předtím jsme hráli jen instrumentálně, slova a texty přišly až postupem časem.
Váš favorit pan Bush už to asi brzo zabalí a Britney taky už nějakou dobu****odpočívá. Koho budete obdivovat teď?
Obdivovat… Myslíte ze světové politiky?
Ano, protože co si vzpomínám na váš koncert, hodně jste si z pana Bushe stříleli…
To je pravda… Na druhé straně je tu hodně lidí, které obdivujeme. Hodně „obyčejných“ lidí, kteří si žijí své životy, ale tím, co dělají, mění svou dobu. Myslím, že v historii je spousta fantastických osob, na které bysme mohli být opravdu hrdí.
Vaše kapela je známá svou levicovou orientací. Jak pohlížíte na komunisty? Především když hrajete v zemích jako je Česká republika, kde tenhle režim napáchal tolik škod?
Myslím, že to tu bylo naprosto zkorumpovaný. Absolutistický systém předstírající socialismus. Pro hodně lidí to byly špatné časy, ale pak nastala změna, v celé centrální i východní Evropě a v dalších oblastech… A teď jsme se dostali sem, do doby se spoustou nezaměstnaných a bezdomovců. Když jsme tu hráli předtím, tohle tu nebylo…
Možná souhlasí to, co se říká, dobrá myšlenka – ale neproveditelná.
Máte na mysli komunismus?
Ano.
Asi ano. Vidím to tak, že ta nejgermánštější idea byla blízko, ale v praxi se neuskutečnila.
A vy si myslíte, že rovnost všech může fungovat? Ve světě?
Ano, věřím.
Máte za to, že je možné, aby tu byli lidé bez výhod a lepších podmínek pro život?
Myslím si, že ano. Když se podíváte do historie na všechna ta velká císařství, třeba římskou nebo řeckou říši, všechny padly. Protože na konci si lidé řekli, že už to zachází příliš daleko. Ruku v ruce s tím jde i měnící se přístup lidí k životnímu prostředí. Nejsem ale jeden z těch radikálů, kteří prohlašují, že co nevidět „zahubíme“ naši planetu. Jsem optimista a věřím, že si lidé brzy uvědomí zásadní skutečnosti a řeknou si, že s tím musíme začít něco dělat.
Jste tak trochu hudební chameleónové. Každou novou deskou překvapíte své fanoušky. Nebojíte se takových experimentů?
Někdy asi trochu ano… Ale když se to stane a nějací lidé za námi přijdou a řeknou – už vás nikdy nebudu poslouchat, protože jste se změnili, řekneme si, že je to dobře, protože oni nemají rádi Chumbawambu, měli rádi Chumbawambu, která dělala jednu a tu samou hudbu. 
Je pravda, že když jste začínali, nesměl být v kapele nikdo, kdo by nechtěl umývat nádobí?
Ano, je to pravda. V začátcích to bylo víc o vztazích a chování jeden k druhému. Chtěli jsme, aby se každý zapojil a všichni dělali všechno. Když třeba někdo nechtěl umývat nádobí, vařit, nebo si označil své mléko v lednici, aby si ho nemohl dát nikdo jiný, narušilo to celou atmosféru…
**Takže proto s vámi nemohl hrát Mick Jagger… **
Jo, to by byla katastrofa…(smích) U nás to už od začátku fungovalo tak, že každý sdílel s ostatními všechno a každý mohl říct svůj názor. Třeba kdyby jeden člen napsal celou písničku a někdo jiný se v tu chvíli staral o finance… Oba by dělali pro kapelu a bylo by hodně nefér, kdyby autor písně najednou přišel a řekl – hele, já jsem napsal celej song, já chci za to peníze… A ostatní by nedostali nic.
**Takže to je ta vaše ideologie, představa rovnosti. **
Ano, absolutně, a myslím si, že je to dobrý způsob, jak spolu zůstat pohromadě. Protože všichni cítíme, že se musíme nějak zapojit.
**Možná i proto se vaše osazenstvo tolik neměnilo. **

To jo. Judy je teď naší nejnovější členkou a je tu od… zhruba devětašedesátého. Takže jsme se opravdu moc neměnili. Jsem za to rád, nemohl bych být v kapele, kde by se lidé nesnášeli… Navíc by to ani nemohlo pořádně fungovat…

2. ČÁST rozhovoru uvedeme ve čtvrtek 17. ledna.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz