Volání Lostprophets - hlasité a účelné

  • Volání Lostprophets - hlasité a účelné Fotogalerie (5)
    • 11.02.2007
    • Tisk

    Říkají vám něco pecky jako – Rooftops nebo A Town Called Hypocrisy? Jistě, samozřejmě, že ano. Lostprophets – Liberation Transmission. Ovšem pokud jsou mezi vámi ještě někteří, kteří znají pouze jen ono zmíněné poslední album těchto melodických ex-harcoreářů, je to veliká škoda a já vysoko zdvihám prst a říkám CHYBA. Teď hned se zvedněte a mazejte si sehnat album, které Liberation Transmission předchází – Start Something a k němu rovnou přibalte debut Thefakesoundof­progress, protože tím teprve váš zážitek z Lostprophets opravdu začíná.

    Sdílejte článek:

Ale pěkně popořadě. Lostprophets, kapelka skládající se z mladých chlapíků – Iana Watkinse (zpěv), Mikea Lewise (kytara), Lee Gaze (kytara), Stuarta Richardsona (baskytara), Ilana Rubina (bicí) a Jamieho Olivera (klávesy, programování) za svou desetiletou kariéru stihla vyrobit tři alba a každé z nich má svou individuální hodnotu.

To první nakřičeli a nabrnkali, ještě nasáknuti prvotními vzory, začínající Lostprophets v roce 2001 a neslo jméno  Thefakesoundof­progress. Přestože to byl jejich debut, lidé prodavačkám v obchodech s hudbou trhali ruce v loktech, jak se o něj prali. Jen ve Velké Británii se prodalo 140 000 kousků. Docela dost na takový menší ostrůvek. Dokonce Lostprophets za toto album dostali cenu časopisu Kerrang za nejlepší britskou kapelu roku. Ovšem to není až takový výkon mezi těmi všemi britpopovými ubrekánky.

Úspěch debutové desky je vykopl na oběžnou dráhu solidnějších kapel a Lostprophets se vydali trénovat na dlouhé šňůry po Británii, Spojených Státech, Evropě a Japonsku. Zúčastnili se velikých festivalů včetně Ozzfestu a v roce 2002 se jim podařilo zahrát v londýnské Brixton Academy pro docela solidní dav pětitisíci lidí.

Mladí Welšané na sobě při koncertních turné pracovali a kromě umu zlepšovali zvuk, ale i propracovanost muziky. “Býval to styl riff-riff-riff. Neměli jsme ani ponětí o struktuře skladeb a podobných věcech,” přiznává Ian. "Teprve potom jsme se naučili vytvářet ucelenější písničky.”

A přesně TO je zatraceně moc slyšet na druhém albu Start Something, které vyšlo v roce 2004. Když si toto album poslechnete, profackuje vás obrovský skok z jednoduchého a docela ostrého hardcoru k hardcoru stejně ostrému, ale melodičtějšímu a mnohem propracovanějšímu. Na druhém albu Losprophets pracovali v Los Angeles, kde je na čtyři měsíce zavřel do studia producent Erica Valentine (Queens Of The Stone Age, Good Charlotte, Smash Mouth). “S minulou deskou to bylo tak, že jsme přijeli do studia, rychle jí nahráli a zase vypadli,” říká Jamie. “Neměli jsme producenta, takže jsme tam prostě přišli, odzpívali texty a nikdo se na nic neptal. Tentokrát jsme nahráli desku, na které jsme pracovali velice důkladně. Všechno jsme dovedli k dokonalosti.”

Jamie nekecá! Opravdu je deska Start Something vyšperkovaná do největších detailů. Písně jsou výborně poskládané a každý si s touto deskou nabaží své osobní chutě (většinu tedy). Album začíná tvrdým výkopem – písní Start Something, která všem jasně ukáže, o co vlastně těm klukům jde. Pak se vše trochu zklidní hitem Last Train vyplněným hromadnými vokály, sekanými rify a jemnou vybrnkávačkou. A tak deska, na které těžko najdete špatnou píseň, pokračuje až do konce a než ji doposlechnete, ze židle vás ještě nadzvednou další vypíchnuté špičky, jako jsou například Burn Burn nebo Last Summer.

Od vydání druhého alba to tedy měli Lostprophets jasné a zakázky jim přetížením tekly ven z poštovních schránek. Umístili se čtvrtí v UK Album Chart, dostali platinu, nahráli pecku To Hell We Ride pro hru Need For Speed: Underground, účastnili se mnoha slavných festivalů. Prostě fajn život.

Přes všechen úspěch však Ian a jeho banda neusnula na vavřínech a stále ctíc svou filozofii, začali pracovat na dalším albu. To se jim podařilo vydat v roce 2006 pod názvem Liberation Transmission a přinesl je na svých křídlech singl Rooftops, který se během pár dní stal obrovským hitem a vyhoupl se na špičky hitparád. Album je opět malinko jiné, než ta předchozí a dalo by se říct, že zvuk nynějších Lostprophets je měkčí, míň ostrý a více tíhnoucí do dnes tak protlačovaného Indie stylu.

To jsou tedy dnešní Lostprophets a my si můžeme být jisti, že v příštích časech můžeme očekávat ještě slušnou kopici hudebních překvapení z jejich zatím nevyčerpaných zá­sob.

“Tohle jsme my, berte, nebo nechte být!” říká Jamie. „Tohle je volání Lostprophets do zbraně, křik, vyzývající mládež – nikdy se nevzdávejte. Každý má sny. Začněte něco dělat, cokoliv. Prostě dělejte to, co jste vždycky chtěli.“

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz