Dělnice černého humoru Čokovoko vydávají Hudbu

  • Dělnice černého humoru Čokovoko vydávají Hudbu Fotogalerie (3)
    • 12.03.2011
    • Tisk

    Podivná poetika dvou obyčejných dívek s prvními vráskami: Adély a Zuzany.

    Sdílejte článek:

Podivná poetika dvou obyčejných dívek s prvními vráskami: Adély a Zuzany. Dva akordy a pravda, mluvené slovo, primitivismus, absurdita, trhavý tanec a láska k humoru černému jako anýzové vejce. Čokovoko nejsou pro každého, možná ani pro každého druhého, možná ani nejsou hudbou, ale málokoho nechají lhostejným, podobně jako stávka vlaků. Po mnoha letech opakování stejných litanií si už moc pamatovaly texty a kvůli splnění všech ambicí před třicítkou připravily desku Hudba.

Novinka navazuje na podomácku vyrobené a občas obměňované CD Best Of z let 2006–2008 a její produkce se ujal Tomáš Kelar, někdejší člen anglických Mountineers (Mute records). Po hudební stránce se na něm Čokovoko nadále snaží jít ve stopách virtuálního dítěte Radovana Lukavského donošeného Lil´ Kimovou. „Chtěly jsme tam mít disco samply, za které nepůjdeme do vězení, tak jsme oslovily taťkovy kamarády z 80. let a Adélčina strejdu – prostě všechny, kdo kdy měli skupinu v naší čtvrti,“ říkají Čokovoko. Introvertnímu rapperovi, který dělal muziku na debutu, došel dech a cesta k novému hudebníkovi byla strastiplná. „Sehnat hudbu bylo peklo. Mamka se ptala všech pacientů v ordinaci, bratranec kvůli tomu začal chodit do lidušky na klávesy, jeden kluk chtěl vyměnit svou hudbu za mazlení a focení se na procházce. Dalším úskalím bylo najít místo k nahrání desky: v mamčině keramické dílně jsme se mezi hrnky nemohly hnout, v metalové zkušebně hráli vedle rušivě Rage Against The Machine Revival, na majitele studia plného levandulových motivů jsme málo uměly noty. Nakonec jsme ji sehnaly od nadaného (rozvedeného) kluka, Tomáše Kelara,“ dodávají Čokovoko.

Nové album pak už bylo na spadnutí. Navíc, jak Áda upřesňuje rodinné pozadí: „Zuzčina mamka nevěděla, do čeho investovat peníze, protože všechny kolekce Zepter hrnců už má a Zuzka si to chtěla odfajfkovat, aby toho mohla ve třiceti nechat a začít běhat. Obě chceme zbohatnout a potkávat se ve smradlavých klubech s cizími opilými lidmi, vykládat si s nimi, podepisovat se jim na zadek a jíst bagety na benzínkách. Taky naši kluci měli pocit, že jsme moc doma, moc uklízíme a nemile je obtěžujeme polibky.“

Texty holky psaly na chatě a v (jejich) dvou bytech, taky v hotelové recepci v Madridu, v paneláku v Malaze, v autobusu, ve vlaku a na diskotéce. Z neznámých důvodů v Thajsku ani na černošské koleji v Gentu nic napsat nešlo. Písní je 12 a jsou o sebevraždě (píseň Sebevražda), Brnu (píseň Brno), o monogamii (píseň Monogamie) atd.

Konceptem desky bylo od začátku nepoužít žádné slovo dvakrát, alespoň vyjma zájmen a pomocných sloves. Ale jakoby se muselo potvrdit, že se všichni pohybujeme v kruhu a myslíme si furt to stejné, vmísilo se tam nevědomky dvakrát slovo pizza (v jiném pádu i čísle), slovo hovno (v jiném pádu), dvakrát kmen slova plivat a dvakrát byly tematizovány Rychlé šípy. „Nevíme, jestli bohužel nebo bohudík, ale vedeme zatím poměrně bezstarostný život chudý na nemoci, drogy, rozvody, válku a povědomí o politice a historii, takže tato hlubinná témata tam asi nejde najít,“ vysvětlují Čokovoko.

Další informace:

www.cokovoko.cz

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz