Historie hudby část pátá – Live fast, die young

  • Historie hudby část pátá – Live fast, die young Fotogalerie (62)
    • 19.01.2007
    • Tisk

    Sedmdesátá léta nebyla jen ve znamení dlouhých metal vlasů a marihuanových opojení dětí květin. Byla tu ještě další parta grázlíků, jejichž společenství se začalo velmi rychle rozrůstat. “Pankáči“, největší zběř hudební spodiny, odsuzovaní a vykazováni ze společnosti jak jejími příslušníky, tak svým vlastním sebepohrdáním.

    Sdílejte článek:

Ožralové se spínacími špendlíky zabodnutými v obočí a kovovými plíšky ze zapalovačů ohnutými okolo uší. A bůh ví, kde ještě. Špičatá fialová číra natužená vodou s cukrem tak, že si na nich mohli opékat buřty nad ohněm. Vychrtlá prochlastaná těla schovaná pod koženými “křiváky“ s nášivkami a cvočky. Levicový extremizmus, averze k jakémukoli řádu. A chaos. Bylo jen pár výjimek, kterým se prostě jen líbila hudba.

Za prototyp punkových kapel lze považovat dvě skupiny vzdálené od sebe mnoho kilometrů a jedno velké moře. V roce 1974 založení The Ramones a v 75. startující Sex Pistols (vlevo). Ramones nebyli až tak ostří a brutální hoši (v rámci konkurence) a jejich hudba byla vždycky relativně klidnější. Zato “Pistole“ a zejména jejich frontmani zpěvákJohnny Rotten a basák Sid Vicious, ty to vždy dokázaly řádně nakopnout. A rozkopat. Rozmlácené nástroje byly to nejmenší. Rozmlácené nástroje o hlavy fanoušků, to už bylo trochu méně běžné, ale vůbec ne udivující. Pak když Vicious sejmul svou milovanou a úplně sjetou přítelkyni (ne že by u toho byl při vědomí), nikoho to ani moc nepřekvapilo. „Live fast, die young“. Vicious se o pár měsíců po její smrti záměrně předávkoval.

Právě Sex Pistols dali slovu a stylu punk ten správný odstín (Punk = z angl. výtržník) a kultura grázlů rostla. V každé třetí garáži vznikaly kapely a některé si trochu pletly heslo Punku – “v jednoduchosti je síla“ a jednoduchost zaměňovaly za neschopnost. Ale to bylo tak nějak celkem jedno, protože je na koncertech stejně nikdo neposlouchal. Všem stačil jednoduchý rytmus bicích, melodie “oboosterované“ kytary a falešný zpěv. Hlavně že se na to dalo pařit = pogovat a dělat bordel = pogovat.

Pogo je charakteristický tanec používaný v punku. Říká se, že jej vymyslel Sid Vicious, i když já si nejsem tak jistý, že by Sid někdy něco dokázal vymyslet. Včetně poga. Pogo spočívá v bezcílném poskakování a napodobování silně přebitého králíčka energizera s epileptickým záchvatem. Dost důležité je pořádně strkat do ostatních účastníků onoho kolektivního tance a občas někoho kopnout okovanou botou. Ovšem žádné bitky, aby jste se nemýlili. Je to čistě přátelský tanec s jemnou špetkou brutality a účelem vybít všechnu agresivitu, kterou v sobě daný pankáč za dobu od minulého koncertu nashromáždil. Někteří fajnšmekři pogo dokonce rozdělují do mnoha stylů – viz klip NY-Hardcoreové kapely Sick Of It All – Step Down.

Chvilku po vzniku Pistolí se začaly vynořovat další a další punkové kapely. Byly to například trochu vyměklejší Angličani The Clash nebo The Damned. V druhé vlně o něco později přišli Dead Kennedys, Exploited a Oi! scéna: 4-skins, Oppressed, Cock Sparrera mnoho dalších. Třetí vlna je již nazvána jako “neo-punková“ a mezi její představitele se zařazují Bad Religion, NOFX, Good Riddance, Dropkick Murphys, Rancid, The OffspringneboGreen Day.Spektrum je opravdu široké.

Spojením dvou stylů s podobným základem – Heavy-metalu a Punku vznikl v polovině 80. let hybrid s obrovskou silou, který přetáhl fanoušky nejen ze dvou jmenovaných stylů, ale i mnoha jiných. Jmenoval se Grunge.

Pearl Jam a Soungarden

Fanoušci Grunge byly (a jsou) pankáči, metaláci, hipíci a všichni ostatní. Kromě našich babiček teda. Nevětší představitelé a mainstreamový průkopníci tohoto stylu byly hlavně chlapci z Nirvany, která se s jistotou řadí mezi jednu z nejslavnějších kapel všech dob a je ještě dnes poslouchána s velkou vášní a úspěchem. Vedle Nirvany na tvorbě hudebních dějin pracovali další velikáni jako Pearl Jam, Soundgarden nebo Alice In Chains. Bohužel všechny tyto velké kapely provázeli dobří přátelé muzikanta – fet a chlast. Nirvana na náročnou životosprávu dojela, když její leader Kurt Cobain zaparkoval na své garáži s mozkem v povětří a brokovnicí v ústech. Zpěvák Alice In Chains Layne Staley zvolil trochu chytřejší řešení než broky a našlehnul si zlatou. Soundgarden sice nikdo nezemřel, ale k rozpadu došlo také. Z toho ale později vzniklo i něco dobrého, protože ex-členové Soundgarden tvoří dál a výsledkem jsou skvělé hudební projekty a kapely (např. zpěvák Chris Cornell v Audioslave). Jediní kteří ustáli nápor slávy, jsou Pearl Jam. Ti stále aktivně hrají a jde jim to dokonce mnohem lépe než za divokých časů 80. a 90. let.

Jako poslední odstavec bych se měl věnovat ještě o něco tvrdšímu stylu zvanému Hard-Core. Když vezmete Grunge a uberete pomalé depresivní pasáže, smícháte jej s punkem, kde pořádně osolíte kytary a ještě k tomu přisypete trochu metalu, kde umírníte rychlý rytmus bicích, máte Hard-Core. Jeho kořeny se pohybují v 80. letech v oblasti severní části USA, kde na ulicích bylo trochu tvrději a tak to také chtělo ostřejší hudbu. Někteří vrahounci hrající v hard-coreových kapelách také opravdu vypadají, že si nějakým tím bojem prošli. Viz například zkérované holohlavce z Pro-Pain (vlevo) nebo brooklynské zabijáky Biohazard. Jako další představitele klasického hard-coru bych mohl uvést třeba Black Flag, Minor Threat, Sick Of It All, Agnostic Front, Deftones nebo legendu Maxe Cavalery –Soulfly.

To by bylo z historie hudby vše o hudbě kytarové. V dalších dílech se pokusím podívat na zub počátkům elektroniky, popu a hip-hopu.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz