Sunshine natáčejí novou desku: Berlin blog No. 3

  • Sunshine natáčejí novou desku: Berlin blog No. 3
    • 16.02.2011
    • Tisk

    V Berlíně je kosa. Naštěstí ‚jít ven‘ znamená deset minut pro jídlo nebo pohled z okna.

    Sdílejte článek:

V Berlíně je kosa. Naštěstí ‚jít ven‘ znamená deset minut pro jídlo nebo pohled z okna. Jsme skoro u konce a trochu je znát, že meleme z posledního.

 

Metadonomorfinoza 1 ( Phil F)

Vtipy už nejsou katarze, ale zmutovaly v totální bláboly, kterejm nemůže rozumět už vůbec nikdo, ani my. Promítaj se v nich postavy ze starejch českejch komedií, hlášky o závozníkách a kamionech s čímkoliv, počínaje reverzama a konče back vokálama. Tady to složte. Někam do rohu. Čang už se neptá, co chceme. My se neptáme, kolik to stojí. Jsme zautomatizovaný a zhypnotizovaný vlastní neschopností jít spát před pátou ráno.

 

Metadonomorfinoza 2 ( Phil F)

Absurdní výjev z režie studia, kde na jednom monitoru visej sešny z tracků, do kterejch se točí, a na druhým běží staženej Švejk s anglickejma titulkama, je myslím dostatečně výmluvnej. Prolnutí absurdity s realitou.

Teď pár základních poznatků, o který se chci podělit. Poznatek jedna: spíte-li ve studiu, je dobrý mít s sebou nějaký plyšový zvíře, který se dá dát pod hlavu. Já mám želvu. Poznatek dva: spíte-li ve studiu, je dobrý zbavovat se lahví od vypitýho chlastu průběžně. Eliminujete tak depresivní sebedoznání, že vás ten prostor proměnil v alkoholika.

 

Zátiší. Jsme děsný vizuální umělci a bavěj nás instalace. Ze života :-D

Poznatek tři: je dobrý schovat hodinky a čas na telefonu i počítači nastavit na asijský pásmo. Poznatek čtyři: neexperimentovat zbytečně s jídlem. Poznatek pět: texty dopsaný ve studiu na poslední chvíli jsou ty nejlepší. Poznatek šest: poznatek pět nemusí nutně platit. Poznatek sedm: potkáte-li ve čtyři odpoledne víc lidí mužskýho pohlaví, co se ploužej po studiu jako zombie jenom v trenýrkách, neznamená to nutně, že to jsou buzny nebo že nemůžou najít kalhoty. Chci domů, do Prahy.

 

Neni nad ideovou inspiraci

Přesto je ale asi nutný poznamenat jednu smutnou skutečnost. Až tady si totiž člověk uvědomí, že to nehmatatelný něco, co vás donutí přemejšlet nad tím, proč se cítíte nějak uvolněnějc a příjemně, je fakt, že ať přijdete kamkoliv, jdete po ulici, sedíte v restauraci, lidi jsou tady ultra v pohodě. Nic neřešej, nejsou frustrovaný, nepřehrávaj, nejsou agresivní, nebezpečný, nepředstíraj a nehrajou si na ‚velký město‘. Žijou. Tak teď nevím, chci zpátky do Prahy?

 

Fuck life!

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz