Sunshine natáčejí novou desku: Berlin blog No. 1

  • Sunshine natáčejí novou desku: Berlin blog No. 1 Fotogalerie (7)
    • 09.02.2011
    • Tisk

    Nechám vás odpočinout od nerecenzí, deal? Ne že by nevycházely žádný dobrý…

    Sdílejte článek:

Nechám vás odpočinout od nerecenzí, deal? Ne že by nevycházely žádný dobrý, natož špatný desky, do kterejch by se dalo trefovat, ale prostě změna je změna, takže proč ne. Místo toho jsme s ábíčkářema vymysleli mikroblog z Berlína.

Sunshine totiž dělaj novou desku, a tak jsme se po dvou letech vrátili tam, kde jsme minule skoro měsíc okupovali jeden východoberlínskej loft se studiem. Moc se toho nezměnilo. Některý věci maj dokonce i stejný místo jako minule. Včetně Phila, kterej – bejt opředenej pavučinama a mít ještě popelavější barvu kůže – by vypadal, že se snad ani za ty dva roky nepohnul. Jenže pohnul. A nutno podotknout, že je furt stejně hyperaktivní, milej, mile vtipnej, trochu dezorientovanej a jeho lingvistický esperanto, kterýmu říká eurotrash, což je směs němčiny, angličtiny, češtiny, polštiny a ruštiny s občasnejma výkřikama ve španělštině, je ještě víc vybroušený.

Dušan čeká, až se spustí plazma s návodem, jak udělat dobrou desku :-)

Phil Freeborn je Američan, co zdrhnul z Ameriky nejdřív do Tábora, potom do Drážďan, pak si dal několik koleček po celým světě a zakotvil v Berlíně, protože je to navzdory faktu, že i tohle kosmopolitní město začíná utahovat pevnej a nekompromisní svěrák vychcanýho kapitalistickýho investmentu, pořád svobodnej a kreativní distrikt s uměleckou historií a svobodomyslným duchem. Cesta Praha – Berlín v pondělí ráno je piece of cake, i když to furt místama připomíná spíš jízdu po kolejích než po dálnici.

To ranní Praha pětkrát dokola při nabírání různejch lidí a věcí a následným vyhazování různejch věcí a lidí je slušný Mongolsko. Když už jedete potřetí kolem baráku, kde bydlíte, a dojde vám, že jste vstávali v šest celkem zbytečně, je to fakt k popukání. A pak už jenom zaseklá navigace, fórky v autě, benzínky, odpočívadla, zbytečnosti, nutnej bulvár ke čtení, a najednou je tu Kreutzberg. Miluju Berlín, a Berlín je pro mě Kreutzberg. Kluby, ulice, pohoda, německá špína, co není špínou, protože voni přece špínu nesnášej, ale tady si ji hejčkaj, protože dovytváří ten vzdorovitej kolorit. Nic z toho si neužijeme, hehe. Teda ne tak, jako když si člověk jede užívat. Náš labyrint je determinovanej loftem Nuphobia, dvěma vytuněnejma kebabárnama, kde dělaj ten nejlepší kebab v celý čtvrti, hodně vychytanou vietnamskou restaurací, kde je furt narváno a kde sice dělaj jenom dvě jídla, ale jsou zase nejvíc vietnamský, co jsem kdy jedl, a navíc za pět euro meal. Najs.

 

creature eat creuture

A pohled z okna do vnitrobloku. Mít možnost programovat svý vidění na rychloposun, byl by z toho pěknej klip, ve kterým se rozsvěcej a zhasínaj světla v oknech, měněj se scenérie za nima a světlo s tmou se střídaj tak rychle, až začnou splývat jako den s nocí v jeden rozmazanej šlinc desetidenního nahrávacího kempu. Vrátíme se s jetlagem, protože v tomhle nerežimu berou za svý všechny návyky a zvyklosti, nechodí se spát ani po Večerníčku, ani po nový novácký psychonovele, ba ani po Volejte věštci. A ve dvě odpoledne se říká: „Dobrý ráno, jak ses vyspal, vole?“

Tak zase v pátek, jo?
Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz