Historie hudby část druhá – trsátko versus smyčec

  • Historie hudby část druhá – trsátko versus smyčec
    • 15.12.2006
    • Tisk

    V minulém díle jsme se věnovali rozvoji a historii hudby jako takové. V tomto díle si povíme něco o konci klasiky, roli kytary a o chlápkovi s hlubokým hlasem a vlnou na hlavě.

    Sdílejte článek:

Zatímco klasická hudba samu sebe v průběhu devatenáctého století zaškatulkovala do konzervativního, pro mnoho lidí nepříliš zajímavého šuplíku, začaly pomalu vznikat jiné náhledy na muziku. Lidé, kteří nechodili rádi v kvádru do velkých síní a více méně se pohybovali v tehdejší pochybné hospodské společnosti, začali přemýšlet. (Byl to nejspíš přesně ten typ grázlů, kteří v roce 1885 škrtli sirkou pod střechou našeho národního divadla). Tak právě těmto lidem došlo, že není až tak důležité mít pod pódiem padesát nástrojů a na pódiu čtyři zpěvačky tlusté stejně jako hospodský, který jim točil pivo. Dobrou hudbu může vytvořit i jeden samotný člověk. Pak někdy ke konci 19. století, zhruba v době, kdy u nás uhasili to divadlo, jeden černý chlapík v zaplivané hospodě někde v Americe zavzpomínal na svého chudáka tátu (který pod bičem svého bílého otrokáře žil) a řekl si, že by nebylo špatné si o tom pobrečet v písni. Tak vzal saxofon, svého kámoše s kytarou a založili Blues. Ostatním lidem v hospodě se to tak líbilo, že za chvíli blues pohltilo USA a pak, jak se tak říká, přeputovalo přes moře do Evropy. Asi na lodi, letadla tehdy ještě moc nebyly. A tak blues ovládlo celý civilizovaný svět. Číňany a vůbec lidi na východ od nás ani tak moc ne. 

Blues hrálo všude a mladí lidé se jím naprosto nechali pohltit. Potom, když se devatenácté století zlomilo na dvacáté, proběhly nějaké války a po nich konečně přišlo něco, co opravdu zahýbalo světem. Blues se dalo dohromady se svým kámošem Jazzem a spolu s dalšími „opečbuřty“ jako třeba country folkem nebo westernem vytvořili podivnou, tvrdší formu muziky, které se začalo říkat Rock and Roll. Hlavní slovo v tomto stylu měl kdysi ještě dost primitivní strunný nástroj s názvem kytara. Do té se později začaly zapichovat dráty, ale to už se jí pak začalo říkat elektrická kytara – jiný příběh. Jde většinou o kus dřeva, který má v sobě díru a na jedné straně je zúžený. Téměř přes celou jeho délku jsou nataženy rozdílně tenké drátky nazvané struny. Nějakým záhadným fyzikálním zázrakem (prý rezonance) to pak celé vydává docela zajímavý zvuk.

Hrát na kytaru už nebylo tak těžké, jako pracovat s jinými, složitějšími nástroji, takže se rocknroll rozjel velice rychle po celém světě. Vystřelil po nás samozřejmě odkud jinud než z USA (nevím co dneska všichni proti těm Američanům mají, když nás zásobili takovými poklady). Haldy kapel se pokoušely rozjet svou “bouřlivou“ kariéru a na bálech a zábavách předváděli svou rock and rollovou šou. Vymýšleli si vlastní kroky, tance a všechny možné i nemožné kousky. Pak v roce 1953 přišel ze státu Mississippi jeden chlápek s nagelovanou vlnou vlasů a bylo to. Brnknul do kytary, spustil svým hlubokým hlasem a rozjel svou choreografii kroků, při kterých by si osmdesát procent populace celého světa způsobilo torzní zlomeniny obou nohou. Nástup Elvise Presleyho a jeho image byla tak masivní, že zastínil všechny své rocknrollové spoluhráče a o faninky, které si na koncertu mohly ubrečet oči a uházet ruce s dopisy zabalenými v podprsenkách, se spravedlivě dělil se svým rebelantským kolegou Johnym Cashem. Muselo být snad i slyšet to množství zlomených srdcí, když se Elvis v roce 1977 konečně ujedl hamburgery až k samotné smrti.

Rocknroll i přes odsuzování starších generací rostl do výšin a postupem času se formoval. Nikdy však nenabyl přímo určené ustálené formy. Nikdy totiž nedošel do stádia, kdy nelze nic vylepšit. Důmyslné kapely přidávaly a ubíraly nástroje. Vymýšlely nové melodie a postupně formovaly rock and roll tak, až jej rozbily na stovky malých kousků, které si pojmenovaly jinak a začaly jim budovat jejich vlastní cesty. O těchto stylech vám však budu vyprávět v dalším dílu historie hudby.

související články: Historie hudby část první – Old school

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz