NEJ 2008 aneb klasičtí „Tata-Men“

  • NEJ 2008 aneb klasičtí „Tata-Men“
    • 04.01.2009
    • Tisk

    Populární hanspaulská parta Tata Bojs loni oslavila dvacáté výročí vzniku. Jubileum svým fanouškům osladila jak se patří – smetanou. Bez Bedřicha zato s krásnými Korejkami, které si říkají Ahn Trio, kapela natočila výjimečnou kompilaci největších hitů…

    Sdílejte článek:

Druhý díl našeho 2008čkového skupinového speciálu nás zavedl k Tata Bojs- partě, která vždycky bodovala svou originalitou. Namísto „obyčejného“ výběru kapela svůj charakteristický tata-sound plný elektroniky a samplů spojila s klasikou – houslemi, klavírem a violoncellem.
Smetanu kluci pokřtili začátkem listopadu v pražském Švandově divadle… Pro velký zájem zde odehráli hned čtyři vystoupení. Stejně úspěšně a vyprodaně si vedli i na Tata-Ahn miniturné, se kterým zavítali ještě do Ostravy, Olomouce a Brna.
Nejen o jejich anti-diabetickém albovém speciálu jsme si ještě před jeho „rozlitím" popovídali se zpěvákem a vizuálním mágem Milanem Caisem a kytaristou Vláďou Bárem…

Na stránkách Ahn Tria jsem našla, že po čas natáčení snědly: „59 čokoládových tatranek, 25 oříškových a ještě navrch 7 fidorek. Nemají nějakou závislost?
Vláďa: To bude asi práce Mardoši. (smích)
Milan: Vážně to tam mají?! (smích) Je pravda, že jsou strašně „baštivý“, jedí málo ale pořád, což je vlastně správně. Takže neustále něco ďobou. Když jsme s nima byli na večeřích, tak si vždycky každá objednala něco jiného a ochutnávaly od sebe.

To pak může být pěkný sprint…
Vláďa: Ne ne, ony mají dobré trávení.
Milan: A to ochutnávaly i od nás… (smích)

Natáčelo se ve třech studiích. Ahn Trio nahrávalo v Praze a vy v Ostravě. Byli jste u toho vůbec?
Milan: Už před dvěma roky jsme v našem studiu na Deltě udělali demoverze a asi k polovině z nich stačily holky nahrát svoje party při své dřívější návštěvě. Ale bylo to samozřejmě nahrané jen podomácku. Chtěli jsme, aby deska zněla co nejlíp, a proto jsme šli do velkých studií. Za holkama jsme do studia samozřejmě docházeli.

Natočili jste i nějaké jiné písničky, co se neobjevily na albu?
Milan: Máme připravené ještě dvě další – Divnosti z naší prastarý desky Ukončete nás…! a Pan Tečka z Nanoalba. Jsou rozepsané pro holky, ale nejsou zatím natočené. Už jsme je i nacvičovali, ale na závěr jsme museli udělat selekci…

A byl tam pro vás nějaký opravdový oříšek? V některé písničce?
Milan: Oříšků jsem měl spoustu. (smích)
Vláďa: Tam ve studiu byl obrovský ořech…
Milan: Já jsem je sbíral celý minulý týden… (smích) Ale ten největší ořech byla asi Kudu Aditsuh. Je to paradoxní, ale dělá mi větší problémy zpívat anglicky než korejsky a na konci tam mám anglický text… Kdybych to měl zpívat se správnou intonací, pěkně bych pohořel. Takže jsme to udělali tak, že zpívám jako Korejec, který se učí anglicky. (smích)

Na korejštinu máte talent…
Milan: Ta mi šla poměrně dobře, aspoň holky říkají. Dohlížely na to, naučily mě dokonce i odpočítávat. Takže na začátku Kudu Aditsuh, jak my v Čechách máme takový to raz dva tři, to odstartuju v korejštině. (začne odpočítávat)

Jak to vidíte do budoucna? Dá se říct, že jestli máte šanci prorazit venku, je to teď… Holky jsou hodně úspěšné v Americe a samozřejmě i doma… Jak to cítíte?
(oba se smějí)
Vláďa: Já bych se chtěl strašně podívat do Koreje. To mě láká. A ambice se prosadit – je to příležitost, to každopádně, bylo by hrozně příjemné, kdyby se to povedlo. Ale těžko hádat. Hlavně se těším na koncerty s nima a na cestování. Těším se do Ameriky. Chtěl jsem tam už dvakrát, ale nedali mi víza…

Co když vás tam nepustí?
Vláďa: Když jede nějaká kapela, řeší se to úplně jinou cestou. Takže ta šance je větší.
Milan: Navíc v tuhle chvíli není nic potvrzeného. Holky prý něco domlouvají, ale zatím pořád nevíme, jestli pojedeme hrát do Ameriky nebo do Koreje. Nic není jisté.

Plánujete i nějaké festivaly?
Milan: Je tu taková myšlenka, že bychom možná zahajovali Colours of Ostrava.

Úplně poslední otázka: Kdy budou z TataBojs TataMen?
Milan: To už snad jsou, ne? (smích)

No já nevím…
Milan: Jak to, že nejsou? (s roztomilou bezradností)
Vláďa: Jsme furt ještě děti. A vždycky budem.
Milan: Je důležité, zachovat si určitou míru infantilismu, teda pokud nepřeroste určitou mez. Pořád si budeme hrát, baví nás to – jsme takoví hračičkové.

FOTOGALERIE: Švandovo divadlo 2. 11. 2008
© Iva Marešová

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz