Markéta: Skočila jsem do toho po hlavě

  • Markéta: Skočila jsem do toho po hlavě Fotogalerie (13)
    • 02.07.2008
    • Tisk

    Markéta Poulíčková má za sebou slušnou hudební štreku. Vedle účasti v nejrůznějších soutěžích (Zlíntalent, Superstar, Eurovision Song Contest) si křehká blondýnka ve svých dvaceti letech stihla zazpívat i v Brazílii, USA, nebo Kazachstánu. Zpěvačka známá také pod pseudonymem L. B. P. vydala svou druhou desku Markéta a nejen o ní jsme si spolu popovídaly…

    Sdílejte článek:

**Vraťme se k tvým hudebním začátkům. Jak moc ti pomohlo vítězství ve Zlíntalentu?

**
Zlíntalent to všechno nastartoval. Do té doby o mně nikdo nevěděl. Potom jsem se dostala na různé akce, koncertovala v zahraničí a sbírala první zkušenosti.

**Pěveckou kariéru jsi nastartovala ve čtrnácti, nebála ses toho trochu?

**
Je pravda, že jsem do toho skočila pěkně po hlavě. Hodili mě do vody a plav… Ale moje maminka mě už od dětství učila samostatnosti. Nechala mě všechno dělat po svém, vždycky mi říkala, že se mám rozhodovat sama za sebe. Jednala se mnou jako s dospělým člověkem a za to jsem jí teď vděčná, jsem mnohem silnější.

**Kdy jsi pocítila, že se chceš stát zpěvačkou?

**
Věděla jsem to už od kolíbky, i když děti vždycky mívaj takové ty rozpustilé sny. Zpívala jsem od mala, v devítce mi bylo jasné, že jediná možná volba je konzervatoř. Tehdy mi zjistili nedomykavost – vrozenou vadu, která způsobuje takový ten soulový rif. Má ho třeba Mariah Carey.

**Takže vlastně vada, která je ve zpívání plusem?

**
V klasice ne, tam je na obtíž. Ale je pravda, že v popině nebo právě tom soulu je to jistá výhoda. Způsobuje ten nakřáplej hlas…

**Hraješ na spoustu nástrojů. Myslíš, že existuje nějaký, u kterého bys neměla šanci ?

**
Hraju na klavír, zobcovou flétnu, kytaru a keyboard… Dřív jsem si myslela, že bych nezvládla bicí, ale tři měsíce se na ně učím a celkem to jde. Teď vidím jako nepřekonatelnou překážku smyčcové nástroje. To bych se na pódiu akorát tak podřízla. *(smích)***

**

**Vystupovala jsi na mnohých koncertech a soutěžích v zahraničí, kde se ti líbilo nejvíc?

**
Je to možná paradoxní, ale hodně mě dostal Kazachstán. Samotnou mě to překvapilo, ale měli festival neskutečně profesionálně zorganizovaný a celkově se mi tam moc líbilo.

**A kde tě to naopak moc nechytlo?

**
Všude se najde něco, ale doma je nejlíp… (smích)

**Ale zase sis tam zajazzovala…

**
To bylo úžasný, v jednom klubu jsme si tam úžasně zajamovali. Jazz zbožňuju…

**A proč se tedy nevydáš touhle cestou?

**
Zatím chci zkoušet. Myslím si, že každá hudba se dá dělat dobře a mě baví to, co dělám teď. Na jazz mám ještě dost času. Myslím si, že je to muzika, ke které člověk musí dospět a musí si něčím projít, aby ji mohl podat tak, jak to má být. Jazz je o životních zkušenostech a kdybych teď zpívala, jak mě zklamali chlapi a společnost, působilo by to směšně. Ale s Daliborem Cidlinským jsme si říkali, že až nám bude padesát, budeme objíždět kluby a jazzovat.(smích)

**Popiš třemi slovy svou novou desku Markéta.

**
Je to SPROCK: soul pop rock. Tenhle termín jsem si vymyslela a myslím, že je trefný.  

**Proč jsi upustila od L.B.P.? Jde o nějakou radikální změnu?

**
S každou deskou by měla přijít malá změna, ne moc radikální, ale myslím, že je důležitý posluchače neustále překvapovat. Moje nová deska je jiná než ta první, ale opět je na ní to, co mě baví… (smích) L.B.P. jsem pořád, ale jsem taky Markéta Poulíčková, je to jméno, se kterým jsem se narodila, a nechci se ho vzdát.

**Řekni mi něco o jejím vzniku?

**
Natáčeli jsme ji osm měsíců. S Daliborem Cidlinským, úžasným producentem, jsme byli v každodenním kontaktu. Říkali jsme si, že už je to jako manželství. (smích) Dodneška si vzpomínám, jak jsem ve čtyři ráno počítala ovečky, v duchu si projížděla desku, a říkala si, jak chtěj určité pasáže přetočit. Zavolala jsem Daliborovi a on mi na to řekl, že má stejný pocit.

**A co jste s tím provedli?

**
V šest ráno jsem mrzla na Čerňáku, čekala na bus a vyrazila do Liberce. Tam jsme to přetočili a já jela večer zase do Prahy. Opravdu jsme dřeli, ale teď jsme vážně spokojený.

**Jaká je tvoje oblíbená písnička na desce?

**
Určitě osmička I'll Never Say Goodbye a dvojka Affection.Na desce jsem otextovala pět písní.

A vzpomínáš si ještě, jak vznikaly právě tyhle dvě?
I´ll never say goodbyevzniklo v době, kdy jsem požádala Dalibora, aby napsal něco smutnýho… v té době mi nebylo zrovna nejlíp… Dalibor se společně s Petrem Chmelou trefili a vystihli moje tehdejší pocity. Na mně zůstal text a bylo to. Celá ta deska je vlastně o tom, jak přežít rozchod… (smích) V jedné písničce dotyčného nenávidím, ve druhé miluju a ve třetí už jsem smířená s tím, že je konec.*****(smích)

**A nebojíš se toho, že zpívání těchhle věcí pro tebe bude „bolestivé“?

**
Nebojím… Čas všechny rány zacelil a zůstaly mi jen ty hezké vzpomínky.

**Jaký rozdíl pro tebe představuje zpívání svých a cizích textů?

**
Vlastní věci a myšlenky se mi samozřejmě podávají líp, navíc každý jinak frázuje a když si napíšu nějakej text k písničce, jde mi pak dobře „do pusy“. Na druhou stranu, každý umělec si vybírá jak textaře tak i skladatele s podobnou „řečí těla“, aby si spolu sedli a měli na hudbu stejný názor. Cokoliv se pak dá doladit.

**Máš nějakého oblíbeného českého textaře?

**
To se musím zamyslet… Ale hodně se mi líbí songy Kryštofů, nejsou tak přímočaré a je na posluchači, jak je pochopí. Jinak dobré texty má Lou Fanánek Hagen, Richard Krajčo a Michal Hrůza.

**Takže kdyby pro tebe měl někdo napsat text…

**
Tak by to byl Richard Krajčo z Kryštofů. Líbí se mi metafory, tzv. hry se slovy které ovládá dokonale.

**Jak vzpomínáš na svou účast v EUROSONGU?

**
Jenom v dobrým, byla to pro mě šance ukázat svou muziku širšímu okruhu lidí. Terezce jsem její vítězství moc přála, i když to média opět podala jinak. Stejně jako v prvním kole se objevily názory na machinace s hlasy, předtím to bylo u mě, teď právě u Terezky… Ale musím se jí zastat, podmínky hlasování byly pro všechny stejné a k žádným podvodům nedošlo.

**A co Superstar?

**
Superstar mi dala hrozně moc zkušeností. Všechno bylo vyhnané do extrémů. Tvrdím o sobě, že jsem kliďas, ale tam jsem měla nervy úplně na dranc.

**Je to dobrý „objevitel“ talentů?

**
Superstar spíš může soutěžícím pomoci se prosadit, což se i stalo, třeba u Petra Bende. Hodně se mi líbila i Martina Balogová, ta se ale někam vypařila.

**Máš za sebou koncerty v Polsku. Jak se ti hrálo?

**
Z Polska jsem se vrátila včera, šlo o promo k předešlé desce Story Of Life, která tam vyšla. Docela se jí daří, za což jsem vážně ráda. Stejně tak v Itálii si vede slušně.

**A kam bys chtěla prorazit nejvíc?

**
Asi do Německa, je tam velký trh.

**Takže bude němčina?

**
To určitě ne, ten jazyk se mi vážně nelíbí. Spíš se chystám na italštinu a francouzštinu. Jednou bych si chtěla zazpívat nějakej pořádnej šanson.

**Chystáš nějaké písničky v češtině?

**
Ráda bych, jen čekám na text, který by mi padnul. Mně se líp skládá v angličtině, učím se ji od osmi a tak nějak jsem se s ní sžila.

**Procestovala jsi už celý svět. Kam tě to táhne nejvíc?

**
Do Mexika, tam bych se moc chtěla podívat. Nebo do Peru, na Kubu…

**Vystupovala jsi i v Brazílii, na největším festivalu. Jak se ti tam líbilo?

**
Koncert byl úžasný, ale Brazílie jako taková se mi moc nelíbila. Tedy aspoň hlavní město, je tam spousta špíny…

**Co chystáš na léto, budou nějaká vystoupení?

**
Koncerty jsou teď v jednání, ale hlavně se budu připravovat na muzikál, který mě čeká. Moc toho nesmím prozradit, ale jsem vážně zvědavá, jak se sžiju s rolí, protože je hodně nevinná… (smích) Speciální turné k novému albu se snad podaří uspořádat na podzim. Už jsem odjela jedno s Petrem Bendem, tohle by mělo být samostatné.

**Na festivaly se nechystáš?

**
Letos pouze jako divák. Těším se na Hip Hop Kemp, Hip Hop Jam a možná se podívám i na Benátskou noc, Sázavafest…

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz