Ivan Mládek: Přijali nás neuvěřitelně vřele

  • Ivan Mládek: Přijali nás neuvěřitelně vřele Fotogalerie (30)
    • 20.04.2008
    • Tisk

    Nová polská Superstar Ivan Mládek zažívá comeback s velkým Jé. Jeho třicet let starý kamarád Jožin z Bažin alias Józek z bagien z něj u našich sousedů udělal opravdovou hudební hvězdu. S frontmanem populárního Banjo Bandu jsme si nejen o jeho nečekaném úspěchu nedávno popovídali…

    Sdílejte článek:

**
Asi všichni byli zaskočení překvapivým vynořením třicetiletého Jožina u našich sousedů. Vzpomínáte si, kdy a od koho jste se to dozvěděl?

**
První informaci jsem dostal od našeho manažera a nebral jsem ji vážně. Nevylučoval jsem, že ho z legrace mystifikoval můj polský kamarád Jerzy Ziembrowski, který se ve Švýcarsku nudí a občas vymýšlí vtípky, na které bych mohl skočit. Zatím se mu to nepodařilo. Až když mi volal i náš slovenský manažer, „abych mu povedal, čo sa to děje v Polsku“, začal jsem se o věc zajímat.

**Co následovalo?

**
Reagoval jsem asi jako každý kapelník, který shání práci pro svoje muzikanty. Začal jsem se připravovat na hrozící zájezdy do Polska. Rychle jsem si nechal přeložit do polštiny svoje průvodní slovo a monology Pitkina, Plačkové a Libuny. Vzal jsem zpátky do Banjo Bandu Lenku Šindelářovou – a rychle jsme natočili CD „Jožin w Polsce“ s několika písněmi v polštině.

**Už máte za sebou pár koncertů v Polsku, jak vás tamní fanoušci přijali?

**
Přijali nás už na prvním koncertě v Opole neuvěřitelně vřele, jako kdyby nás odjakživa znali a teď jsme se k nim po třiceti letech odněkud vrátili.

**Jak je to s přijetím ostatních písní?

**
To nevíme, nikoho jsme se neptali, ale na všech deseti koncertech, které jsme během tří neděl absolvovali, nikdo při žádné naší písničce neodešel. Potěšilo nás rádio Warszawa 1, které v jednom denním hudebním pořadu organizuje soutěž ze znalosti naší tvorby a moderátor prý dokonce prohlásil, že po Jožinovi jsou teď největším hitem v Polsku naše písničky v polštině. Možná si dělal srandu, ale nám je jedno, jestli my děláme srandu lidem a nebo jestli lidi mají srandu z nás, efekt je totožný, lidé se baví. O to nám vždycky hlavně šlo.

**Co bigos, pochutnali jste si?

**
Když jsem před třiceti lety spatřil před jedním varšavským bufetem nějakého fešáka, jak si bigos odnáší v papíru na lavičku ke svému lahvovému pivečku, tak jsem si v duchu říkal, že se tohoto blevajzu nikdy ani nedotknu. Prostě jsem se do bigose na první pohled nezamiloval. Ale protože v nejbližší hospodě nic jiného k jídlu neměli, postupně jsme si s Banjo Bandem na bigos zvykali – a dneska už na něj nedáme dopustit. Podobně postupně jsem si musel oblibovat i slovenské bryndzové halušky.Takže bez bigose si už dneska nedovedeme Polsko představit.

**Čím si vysvětlujete nesmrtelnost Jožina? V čem je tak jedinečný ?

**
Lehko zapamatovatelný slogan, vlezlá melodie, refrén v líbivém dvojhlase a provokativně připitomělý text. A zpívají to krásní lidé.

**Velké úspěchy Jožinovi zajistila i taneční kreace Ivo Pešáka. Neuvažujete o tom, že byste si od něj vzal nějaké lekce?

**
Přemýšlím o tom, ale nikdy tak skvěle tančit nebudu, nemám to v krvi jako Ivo Pešák. Talent podědil po předcích, stejně prý tančili i jeho tatínek a maminka.

**Jak na nenadálý úspěch reagovali ostatní kolegové z Banjo Bandu?

**
Zajímalo je hlavně, kolikrát za měsíc tam budeme jezdit a za kolik.

**Neuvažujete o novodobé čundrcountry show po polsky?

**
Neuvažuju. Myslím si, že podobně jako u nás jsou i tam karty už rozdány.A pak by to byla rarita, kdyby měl někde v televizi svůj pořad cizinec, který dobře neovládá místní řeč, který tam nemá kontakty a který se tam nezúčastnil žádné stávky. Ale na rozdíl od Česka přijímáme v Polsku rádi pozvání do rozličných zábavných pořadů. Tam to není pro nás žádný ústupek.

**V krátkém čase jste natočil novou desku. Nebojíte se, že to bylo na úkor její kvality?

**
Všechny naše desky a cd jsme dělali narychlo, nikdy jsme se s ničím moc nepachtili – a lidi tu lehkost možná vycítili a proto se jim možná naše písničky líbily. Nikdy jsem nechtěl, aby z našich nahrávek byla cítit práce, píle, úpornost. Proto se přece říká, že se „hraje“, my si chceme hrát a ne se dřít. Když se v našem žánru moc pachtíte, nemusíte ještě dosáhnout kvality. Dixielandoví improvizátoři musí dřít tak do dvaceti let a když se za tu dobu nenaučí hrát, nenaučí se to už nikdy. Mám to štěstí, že se mi podařilo pro nahrávání získat takové muzikanty, se kterými můžu všechno nahrávat úplně „z voleje“.

**Třetina písní je v polštině, jak se vám v tomto jazyce zpívá?

**
Zpívá se mi dobře, větší práci mi dá mluvené slovo. Ale když se diváci po nějakém tom slovním gagu zasmějí, mám tady v Polsku dvojitou radost – že diváci porozuměli mé „pražské“ polštině a že rozumí naší legraci.

**Jaké jsou Vaše další plány?

**
Budu se opakovat. Žádné plány jsme si nikdy nedělali, nemá to cenu, komedianti musí čekat na zakázku. Můžou si jen na něco myslet, ale pak je stejně všechno jinak. Ještě před dvěma měsíci jsem si myslel, že se už budu jen tak poflakovat, sem tam si vyjedu s Banjo Bandem a sem tam napíšu v klidu nějakou humoristickou knížku – a najednou bum a jezdíme po zájezdech a točíme desky, televize a rozhlasy jako za mlada. A pak si třeba zas budu myslet, že by nebylo špatné zaútočit ještě i na Rumunsko – a najednou bum a může to se mnou fláknout. Plánovat se prostě nesmí. I komunisti na to doplatili. Plánovali si, jak vybudují komunismus – a najednou bum a sedí v kapitalistickém parlamentu, v kapitalistických akciových společnostech a v kapitalistických bankovních radách.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz