Historie hudby část třetí - květiny a dlouhý kouř

  • Historie hudby část třetí - květiny a dlouhý kouř Fotogalerie (12)
    • 28.12.2006
    • Tisk

    Lidé válející se v bahně. Kvílivé zvuky hudby z obrovských reprosoustav. Sex všude kam se podíváte. Dlouhé lajny koxu, kopice LSD a vagóny trávy. Czechtek říkáte? Ale vůbec ne. To děcka v 60. létech s květinovými věnečky na hlavách to uměly pořádně rozjet. Kam se dnes ti dnešní hrabou.

    Sdílejte článek:

Ale zpět k začátku. Rock and Roll byl v 60. letech na svém vrcholu. Kapel, nutících poskakovat své posluchače do rychlého rytmu, bylo, že by se daly přehazovat vidlemi. A některé rovnou házet na hnůj. Jenže jak se generace vyvíjela, bylo třeba trochu přitvrdit. Elektrická kytara už fungovala celkem běžně, ale pak přišel jakýsi chytrák na to, že když dodá kytaře chraplavý zvuk (distortion), bude míň záležet na uměleckém projevu a lidi to více zaujme. Tak byl vymyšlen první „booster“. Kytary začaly dostávat říz, písním přestávalo být rozumět a nezáleželo tolik na tom, jestli dotyčný kytarista nějak zvlášť umí hrát. Nebo je totálně na plech.

V druhé polovině 20. století byli američtí prezidenti trochu moc hamižní (i když o trochu méně než dnes) a vzhledem k tomu, že si ve dvou světových válkách, pořádně nezablbli, chtěli si to všechno vynahradit. Zřejmě měli pocit, že nejvíc peněz a ochoty po stovkách umírat, mají lidé s šikmýma očima, nacházející oblibu v rýži. Tak řekl hodný strýček Sam: „I want you!“. Pár tisíc mladých kluků se ostříhalo dohola a dojeli si přes celý svět pro kulku. Jejich přítelkyně a mámy, které zůstaly doma, to dost štvalo a tak spolu s dalšími kamarády založily hnutí Hippies. Začaly si hrát na Ježíše (proto dlouhé vlasy) a říkat lidem, že by se třeba mohli mít rádi.

Bohužel jejich prvotní ideu si, alespoň u většina, vyšňupala nosem. Nevím koho to napadlo, ale všichni si najednou mysleli, že nejvíc se mají lidé rádi, když jsou pořádně sjetí. Nemusela to být špatná doba. Dost lidí chodilo nahých, tak bylo alespoň na co koukat. Jo a taky všichni rádi a ochotně provozovali sex. Dobrý nápad jak někomu ukázat, že ho mám opravdu rád. Sdílet s ním třeba kapavku.

Nicméně právě v době hippies se začal rocknroll deformovat a získal souhrnný název ROCK. Do tzv. rocku se tedy dnes zahrnuje téměř veškerá dynamičtější hudba vyplněná zpěvem (řevem), elektrickou kytarou a výrazným rytmem bicích. Jako klasickou rockovou hippie kapelu lze uvést čtyři anglány s trochu entomologickým názvem the Beatles, kteří se stali naprostým fenoménem. Přestože to byli pořád tak trochu měkoty, podrobili si celý svět. Dále vznikly skupiny jako The Whonebo Jefferson Airplane. Začal hrát Jimi Hendrix,Joe Cocer, Santana nebo Joan Baez. Po nich přišli například The Doors, Led Zeppelin a Rolling Stones, ale to už byl trochu jiný šálek kávy.

S hudbou a hnutím hippes je velmi silně spojen legendární festival Woodstock, na který se přijelo opít a zfetovat až půl miliónu lidí. Ještě že hlásili mírumilovnost, jinak by naběhli do Washingtonu a květinami umlátili vládu Spojených států.

Když hippies začali tušit, že fet není až taková pecka, jak si mysleli a že se na to také umírá, pár jich toho nechalo a rock se mohl ubírat svou další cestou. To však přecházíme k větvím, u kterých by byl téměř hřích nazývat je pouze podvojným slovem rock. Pod jeho rozlehlá křídla se totiž začaly zahrnovat žánry jako Heavy Metal, Punk, Grunge, Hard-core, Folk rock, Pop rock a mnoho jiných o kterých si budeme vyprávět příště.
 

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz