Niceland: Jsem vlastně cynický romantik

  • Niceland: Jsem vlastně cynický romantik Fotogalerie (13)
    • 24.01.2008
    • Tisk

    Niceland alias Michal Motyčka, nadějný talent a vítěz čtvrtého ročníku hudební soutěže v light i plnotučné verzi, brzy „zaútočí“ na českou scénu. Prvenství v Coca-Cola Pop Star mu přineslo podobnou šanci, jako předchozím vítězům 100˚C, UDG a Temperamentu.

    Sdílejte článek:

Talentovaný písničkář nyní připravuje debutové album, které by se na pultech mělo objevit v průběhu března. Do povědomí hudební veřejnosti se zapsal jako předskokan kapely Kryštofna jejich veleúspěšném akustickém turné. A nejen o něm jsem si s nadšeným fanouškem islandských filmů a americké legendy R.E.M.popovídala…**
**


**Na českou hudební scénu jste vtrhl především díky výhře v soutěži Coca-Cola Pop Star. Nebojíte se, že to budete mít na talíři celou svou kariéru? Proč Coca-Cola nevyšla už v roce 2005?

**
Pravdou je, že soutěž mi hodně pomohla, ale věřím, že se výsledným albem podaří lidi přesvědčit, že nakonec soutěž pomohla tomu, k čemu byla určena. Začínajícím umělcům a jejich tvorbě. A vítězům předchozích ročníků se to většinou podařilo.**

**
**Co si myslíte o hudebních soutěžích typu Superstar? Kritici se domnívají, že jednotliví umělci by se měli několik let tvrdě vypracovávat…

**
Tak třeba u Superstar si to účinkující, podle mě, museli docela oddřít. Už jen ten psychický nápor. Někdy to ale funguje jinak. I když v mém případě jsem neodjezdil X koncertů pro poloprázdné sály, abych si tak budoval kariéru. Dřel jsem jinak. Léta skládám a píšu do šuplíku a léta jsem se snažil naučit pořádně zpívat.

**První koncert v Lucerně, druhý na festivalu Highfield v Německu… Skočil jste do toho pěkně po hlavě. Měl jste okamžiky, kdy jste si říkal: Tak tohle prostě nezvládnu…?

**
Jo, ty mám pořád (úsměv). Už od semifinále, až po několik z prvních koncertů jako host Kryštof. Pak se to trochu zlomilo, já se oklepal a začal si konečně hraní užívat bez zbytečné nervozity. Ale třeba s dalším koncertem v T-Mobile Aréně to bude to samé. Pořád je co překonávat.

**Jste označován za českého písničkáře. Těch v naší zemi moc není, v současné hudbě se hodně hledí na hudbu. Jak moc důležitý je pro Vás text jednotlivých písní?

**
Je hodně důležitý. A to i přesto, nebo právě proto, že zpívám anglicky. I když jsou moje texty často zašifrované a na první pohled nemusejí dávat smysl, tak píšu hlavně pro sebe. A pokud si v tom někdo najde i jiné významy a nálady, proč ne.

**Máte nějaký český písničkářský vzor?

**
Z českých písničkářů by to byl určitě Jarek Nohavica. A z kapel třeba Mňága a Žďorp nebo právě Kryštof. Kvůli jejich textům jsem se vlastně naučil psát anglicky. Měl jsem vždycky pocit, že některé české texty nemůžu překonat a angličtina se stala tím pádem mou druhou přirozenou řečí.

**Hudebně nabíráte směr Anglie. Chtěl byste v budoucnu uspět i v zahraničí?

**
Nebudu zastírat, že to byl vždycky můj sen. A budu se pro to v budoucnu snažit udělat co nejvíce.

**Kde čerpáte inspiraci? Máte nějakou písničku, jejíž zrod Vám dal opravdu zabrat? A naopak nějakou, která vznikla naprosto „lehce", během chvilky?

**
Většina písní má melancholický nádech, takže často čerpám z ne úplně veselých stránek života. Z čiré radosti píšu opravdu výjimečně, ale už jsem prostě takový. Samozřejmě, že jsou písně, které vznikají dlouho (těch je nejvíc), většinou se zaseknu na textech. Ale pak je jedna nebo dvě, které vznikly asi během dvaceti minut. To nebylo políbení múzy, ta se na mě prostě hladově a bez skrupulí vrhla (smích).

Nyní jste dojel akustické turné s Kryštofem. Jak Vás přijalo publikum? Nějaká vtipná historka?
Vtipných historek bylo až moc, těch publikovatelných už méně. První prasklá struna při živém hraní a následná trojnásobná výměna kytar publikum hodně pobavila. Z řad fanoušků Kryštof nám pravidelně chodí moc hezké ohlasy, což je vážně fajn.
**Na jaře chystáte svůj debut. Už jména Helešic-Stivín naznačují jeho velké ambice. Můžete nám o albu něco prozradit? Proč jste vybral název Little black book?

**
*Little Black Book*znamená v angličtině něco jako adresář, telefonní diář. No a vzhledem k tomu, že většina písniček je napsána či věnována některým z mých známostí, tak to název docela dobře vystihuje. Obyčejně by po nich zůstala adresa a telefonní číslo, já si schovávám písničky.

**Jak jste na tom se sestavováním kapely? Kdybyste měl úplně volnou ruku, jak by vypadal Váš band snů? Že by vokály Michael Stipe?

**
Držím palce zaťaté, protože to vypadá, že by se sestava kapely mohla konečně ustálit. A band snů? Pan Stipe, to by byla velká pocta. Ale nejde o to, jaký je kdo muzikant, spíše o nadšení a porozumění v kapele.

**Co děláte ve svém volném čase, když zrovna nesledujete islandské filmy nebo nelistujete stránkami svého adresáře? Co pro Vás ve Vašem životě představuje hudba?

**
Hudba pro mě vždycky znamenala to nejvíc a v poslední době to samozřejmě ještě zesílilo. Ale krom toho by to byly určitě knihy a filmy. Nepohrdnu ničím. Můžu koukat na Věčný svit neposkvrněné mysli*nebo třeba na Lásku nebeskou a hned poté na Santa je úchyl. Poslední dva jsou opravdu ideální sváteční filmy. Vlastně jsem cynický romantik *(smích).

**Jaká země je pro Vás „Niceland"?

**
Velmi nevyzpytatelná. Je totiž v mojí hlavě. Něco, jako kombinace Země-Nezemě a postapokalyptické vyprahlé pouště.

**A ještě jedna otázka na závěr… Coca-Cola nebo Pepsi?

**
Do Long Island Ice Tea jedině Coca-Cola!!! (smích)

**

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz