Michael Kocáb: „To nejlepší“

  • Michael Kocáb: „To nejlepší“ Fotogalerie (18)
    • 21.01.2008
    • Tisk

    Jeden z nejextravagan­tnějších českých muzikantů Michael Kocáb ze sebe vydává to nejlepší. Kontroverzní zpěvák, skladatel, instrumentalista a bývalý politik patří k významným osobnostem devadesátých let. Svým extremismem a šílenou image vždy rozděloval českou populaci na dva tábory. Jedni ho uctívali, druzí zatracovali. Jedno mu však upřít nelze. A i já jsem ráda, že dnes tyto řádky nepíšu azbukou…

    Sdílejte článek:

Michael Kocábse narodil 28. července 1954 v Praze. Syn psycholožky a faráře vystudoval gymnázium a později nabral hudební směr Pražská konzervatoř. Už při studiu vystupoval s Pražským big bandem Milana Svobody nebo Jířím Stivínem. V polovině sedmdesátých let založil skupinu Pražský výběr, která vytyčila vývojovou linii českého rocku a zařadila se mezi nejvlivnější skupiny let osmdesátých. K nejdůležitějším okamžikům Kocábova života patří jeho seznámení s kytaristou Michalem Pavlíčkem.
Polistopadové události odvály Pražský výběr k nedobrovolnému odpočinku. Po obnovení činnosti kapela znovu oživila svou dřívější slávu. Kromě toho stihl Michael Kocáb vydat ještě cédéčkovou podobu desky Povídali, že mu hráli (jako LP vyšla už 1988), spolu s Michalem Pavlíčkem si zanotovali v přítmí Černého světla a neskutečně plodné období dokreslily pohyblivé obrázky Pražákům, těm je tu hej! Přeměna Michaela Kocába hudebníkaMichaela Kocába politika začala v létě devětaosmdesátého roku na hudebním festivalu Děčínská kotva. Posléze založil s textařem Michalem Horáčkem iniciativu Most, byl poslancem Federálního shromáždění ČSFR za Občanské fórum a předsedal parlamentní komisi pro dohled na odsun sovětských vojsk.Po splnění tohoto úkolu se poslaneckého mandátu vzdal, na Hrad se ale ještě vrátil a působil jako externí konzultant prezidenta Václava Havla. Ohledně Kocábovy angažovanosti v kupónové privatizaci a fondech Trendse toho napsalo už spousta, kam ten tunel vedl, ale nikdo nikdy nezjistil…
Úbytek politických aktivit přivedl Michaela Kocába počátkem devadesátých let k hudbě. Vrátil se k Pražskému výběru, společně natočili studiovou novinku s názvem Běr. O dva roky později následovala další deska Tango Ropotámo a ještě před koncem tisíciletí vyšla nahrávka Habaděj mapující začátky kapely od její jazz-rockové podoby až po hity typuHrály dudy.
Jednadvacáté století odhalilo Michaela Kocába osamoceného a na sólové dráze. Album Za Kyslík plné dvouatomových notových molekul bylo podle slov zpěváka posledním pokusem stát se rockovou hvězdou. Jeho křečovitá snaha o extrémní modernost a elektronická překombinovanost však přinesly spíš politování nad stárnoucím hudebníkem. Ani přizvání populárních osobností v podobě Dana Bárty a spol. Michaela Kocába tou vysněnou rockovou hvězdou neučinilo.
Velký humbuk se kolem Michaela Kocába rozpoutal před dvěma lety.Pavlíčko-Kocábí války udělaly ze žab a myší hadr. Nemohlo následovat nic jiného, než další do-výběr Pražského výběru. Římská dvojka v názvu a absence dua Pavlíček-Čok přivítala novou formaci selekce hlavního města. Spolu s bubeníkem Kryšpínem a triem Proudfoot-Kinská-Scheufler představila čerstvá sestava svůj debut pod názvem Vymlácený rockový palice. Ten však spíš než cokoliv jiného působí jako sólový počin jednotlivých zúčastněných…
Nyní se Michael Kocáb vrací a nabízí svým fanouškům „to nejlepší“. Výsledkem je zajímavá zpověď mapující pestrý hudební život kontroverzního muzikanta. Písmenkovou podobu pomohl populárnímu umělci dotvořit publicista David Nesnídal, poutavý text je doplněn fotografiemi a podoba knižního-2CD působí na zdejší poměry opravdu netradičně a originálně. Zajímavý koncept a nápaditost Kocábova Bestofka si žádá pochvalu. Více než o vizáž a styl, na který extravagantní umělec vždy vsázel, jde však o jeho obsah…
Dva kapsičkové disky nabízejí detailní pohled do zpěvákova hudebního bytí. Úvodní cédečko se vrací do doby Pražského výběru. Vzhledem k tomu, že kapela vydala pouhé tři řadové desky a kompilací už bylo vydáno doslova Habaděj, nabízí se otázka, zda už toho „nejlepšího“ nebylo až až. Teď už vlastně není z čeho vybírat… Jedinou výhodou tedy je, že CD1 obsahuje soubor hitů nejen PV I, ale najdete na něm i nahrávky z období po „poločasu rozpadu“.
Zajímavější poslech nabízí druhá část audio-díla. Ta je tématicky rozdělena do okruhu šansonů, klasické hudby a pro milovníky 3v1 obsahuje i porci bonusů. První a zároveň předposlední světlá chvilka přichází se zavzpomínáním na skvělou hudební záležitost z roku 1988. Z legen­dárního Penziónu Svět si to „přihapká“ Cizí žena v cizím pokoji. Této skladbě vévodí oduševnělý text Michala Horáčka, působivá hudba Petra Hapky a bez nadsázky i dokonale padnoucí hudební výraz Michaela Kocába.
A prší a prší*… To opravdu nejlepší přichází na scénu spolu s hereckou legendou Josefem Kemrem. Do společné písně Stáří vnáší oba umělci neskutečné kouzlo, skvělou souhru dokresluje opravdová pastva pro uši pod taktovkou Petra Hapky. Tím však The Best of končí. „Dokonalý“ obrat přichází s hudební fraškou pod názvem *Karel nese asi čaj. Je těžké posoudit, co je horší, zda Kocábova afektovaná hudba nebo Bukovičův úchylný text. Dobrou zprávou je, že k sobě obě tyto složky skvěle ladí. Smutným faktem zůstává, že na tuhle loužovo-blátovou symfonii ani sebevyšší holínky stačit nebudou.
Další hudební skvost přichází hned vzápětí. Hudba Michael Kocáb, text Gabriela Osvaldová, zpěv Lucie Bílá, to nejde vidět jinak než černě… Píseň Jednu malou vřele doporučuji svým úhlavním nepřátelům. Nejhorší složkou z těch zmíněných je bezesporu Kocábova hudba. Instrumentální exhibicionismus a láska k moderním technologiím totiž zapudí i ty nejnadějnější chvíle…
Připomenutí Kocábovy desky Za kyslík přichází s písněmi Urnovej háj (Natálie Kocábová), Tak to přeci nejde říct (Dan Bárta) a Hřbitov (Martin Dejdar). Všechny mají společného jmenovatele, tím je zručný hrobník v podobě Kocábovahudebního pokusu o avantgardu, který pohřbí veškerou atmosféru. Na druhém břehu, kde by možná i pár bubínků vystoupilo, stojí Pán výtahůVěrou Bílou v unplugged verzi nebo Strážný andělTaFantastickou zpěvačkou Zlatou Kinskou. Červivou třešničkou na dortu je Kocábovo dostaveníčko s nefalšovaným Rákosníčkem. Píseň Raduj se je věnována především těm, co zjistí, že píseň číslo šestnáct je na seznamu tou poslední. 
Ať jsem se snažila sebevíc, The Best of MK pro mě tím nejlepším opravdu nebylo. Nejvíc jsem si užila písní, na kterých se Michael Kocáb hudebně nepodílel. Pořekadlo o jednoduchosti a kráse holt pan umělec asi neslyšel. Jeho složité aranže a instrumentální experimentování zahubí kouzlo veškerých písní. Jedno ale Michaelu Kocábovi upřít nemohu, poslech jeho The Best of mi přinesl vskutku bizarní zážitek, díky kterému mi teď Hitchcockovo Psycho přijde jako procházka růžovým sadem.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz