O čem je hudba? Díl první

  • O čem je hudba? Díl první
    • 19.07.2007
    • Tisk

    Zdánlivě nesmyslná otázka, ale položíte-li si ji a začnete přemýšlet o odpovědi, zjistíte zajímavé věci. Hudba provází lidstvo od nepaměti. Vždy hrála v životech lidí nějakou roli, většinou důležitou. Zkusit zodpovědět otázku, kdy byla hudba „vynalezena“, respektive kdy se lidská mysl rozvinula do té míry, že byla schopna tuto zcela abstraktní záležitost vstřebávat a produkovat, je velmi těžké.

    Sdílejte článek:

Obdobný problém řeší jazykovědci: má se zato, že jazyk je spjat s myšlením v symbolech, tedy abstraktních pojmech, které reálně neexistují (třeba „láska“ – kdo ji kdy viděl? – ale všichni ji známe). Jenže nikdo není schopen říct, co bylo první: jazyk nebo myšlení? K myšlení potřebujeme jazyk, ale jazyk bez myšlení také nemohl vzniknout. Ať už byla první slepice nebo vejce, hudba je ryze lidskou záležitostí. Zvířata nic takového neznají.

V lidské hlavě se pravděpodobně objevil nejdříve rytmus. Nejen z toho důvodu, že k jeho vzniku postačí dva kameny v rukou neandrtálce, ale proto, že rytmus řídí náš život: co jiného je tlukot srdce, podle čeho řídíme náš pohyb, ať už jdeme nebo běžíme? A už vůbec nemluvím o sexu. Potom se, spolu s celkovým rozvíjením naší mozkovny, začaly objevovat tóny, harmonie, stupnice, lidé vynacházeli nové a nové způsoby, jak tvořit zvuky.

K čemu slouží?
Zapomeňme na chvíli na empétrojkové přehrávače v našich kapsách, real-tone vyzvánění v našich mobilech, rádia, televizi, filmy, obchoďáky a výtahy. Představme si svět, jak vypadal ještě nějakých dvěstě let před současností. Reprodukovaná hudba neexistovala. Hudba byla daleko vzácnější než dnes.

V prehistorických dobách měla zřejmě hudba rituální význam – můžeme si to ověřit na přírodních národech, tedy skupinách lidí, kteří žijí tak, jako žili naši předci v době kamenné. Hudba je prostředkem různých rituálů, nikdy nebývá užívána jen tak pro zábavu.

Tento rituální význam hudbě zůstal. Například svatební nebo pohřební pochody jsou doprovodem poměrně důležitých rituálů. Ale hudba může také připravit k boji (bylo by zajímavé udělat anketu mezi sportovci, co si pouští před zápasem). A co takové „ploužáky“ – nejsou doprovodem rituálu namlouvání?

Další oblastí, ve které může muzika posloužit a slouží dobře, je náboženství. Hudba tady funguje nejen jako doprovod různých rituálů, ale je oslavou boha. Je snahou věřícího hudebníka přiblížit se stvořiteli a stvořit také něco krásného.

Oslava boha může být také oslavou krásy světa a života vůbec. Vyjádřit ten pocit, který má člověk, když se dívá na svět okolo sebe a líbí se mu to, co vidí. Hudba tohle umí snad nejlépe ze všech umění, ale o tom si povíme později.

A konečně posledním účelem, ke kterému nám hudba poslouží, je zábava. Odreagování se, uvolnění, vyřádění se, každému dle libosti. Ve známých dějinách naší civilizace (tím myslím dejme tomu období starověké Řecko až dnešek) existovala hudba vysoká a hudba nízká – od lidí pro lidi, hudba pro zábavu, prostě taková pop music.

A protože si pořád ještě představujeme svět bez přehrávačů, rádií nebo gramodesek, lidé si museli pomoci sami. Takže si buď zpívali, poslouchali hudebníky na tancovačkách nebo šumaře chodící po vsích. A šlechta si platila své muzikanty nebo skladatele – vzpomeňte si na film Amadeus, kde Mozarta Salierina císařském dvoře hrají vlastně roli CD přehrávače…

Pak nastoupily technologie zachování hudebního záznamu. Dnes si může každý poslechnout padesátičlenný symfonický orchestr třeba na záchodě a užít si rockového koncertu při cestě autobusem. A to je jeden z hlavních důvodů, proč si dneska málokdo zpívá.

Příště si povíme, v čem je kouzlo hudby a o čem hudba vypráví.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz