Böhse Onkelz - nezmiňované legendy

  • Böhse Onkelz - nezmiňované legendy Fotogalerie (11)
    • 06.07.2007
    • Tisk

    Jméno Böhse Onkelzpro někoho znamená naprosté neznámo, pro někoho kvalitní a propracovanou muziku, pro někoho název pro naprostou verbeš a pro někoho bohužel modlu na svém bizarním oltáři. Co všechno tato německá veleúspěšná kapela byla, a jak moc stále mnoho lidí naplňuje, je čistě věc názoru jednotlivce. Böhse Onkelz před třemi lety pověsili hraní na hřebík a zbyla po nich jen velká kopice kvalitní muziky, dohady, zášť i uznání.

    Sdílejte článek:

V osmdesátých letech na vybranou mezi druhy muziky zrovna moc nebylo. Bud si nechat trvalou a brousit diskopohyby, chvilku se nestříhat a mávat vlasy na nějakou metalovou nebo hippie kapelu a nebo vzít strojek, barvičky a zahrát si na „čerokýze“, popřípadě jít pěkně „trojkou“. Zvláštní jakou roli v tom většinou hrály vlasy. A hadry. Stejně tak velkou spojitost se všemi scénami ale měla, a má, muzika.

Muzika vždy byla ke všem ideologiím přišita velmi pevnými stehy a mnoho chytrých hlav ji dokázalo, dříve stejně jako teď, chytře využít. Muzikou se dá říci názor a čím více má kapela přívrženců, tím je onen názor silnější a hlasitější. Bohužel se může mnohdy také stávat, že názor si přivlastní ti, kterých se až tak moc netýká. Jestli právě to se stalo Böhse Onkelz, těžko říci, nicméně to ale nic nemění na uznání, které si tato kapela jistě zaslouží.

Punkový začátek
Pro kluky, kteří chtěli být tvrďáky, hrát na drsných koncertech a za obrovského jásotu plivat do davu, snad nebylo lepších vzorů než Sex Pistols, Ramones nebo třeba The Clash. Přesně taková parta kluků bydlela v jedné z ostřejších čtvrtí v německém Hösbachu. Stephan Weidner(basa), Kevin Russell (zpěv), Matthias Röhr (kytara) a Peter Schorowsky (bicí) byli místní grázlíci, které školila ulice.

U punku mladí kluci dlouho nezůstali a pomalu je to začalo táhnout k malinko ucelenějším a disciplinovanějším OI stylům. Trvalo čtyři roky, než se „strejdům“ podařilo natočit své první album Der nette Mann (jen na LP). To vypadalo, jako většinou nahrávky z té doby vypadají. Hrozný zvuk malinko chaotická muzika s pár nadějnými vychytávkami. Ani druhé album se na kazety nedostalo, to se povedlo až již docela zdařilé trojce Onkelz wie wir…, jejíž hudba je již docela celistvá a dává hlavu a patu.

Tvrdí a rytmičtí
A Onkelz jeli. Každý rok ze sebe vyplodili jedno nové album a koncertovali jako vzteklí. Větší komerční úspěch k nim začal přicházet až okolo roku devadesát, kdy Onkelz docela přitvrdili na razanci, srovnali bicí do složitých, skvěle rytmických linek a tvořili jeden chytlavější rif za druhým. V té době vycházela geniální alba jako Weis, Schwarz, E.I.N.S nebo podle mého názoru nejpovedenější Hier sind die Onkelz.

V průběhu devadesátých let, jak Onkelz moudřeli a na jejich konto se přičítaly a odečítaly zkušenosti s drogami, alkoholem, ubodání nejlepšího kamaráda v hospodské bitce, jejich texty kvalitně rostly, hudba se stávala chytlavější, zajímavější a propracovanější. V tomto ohledu bych je přirovnal k českým Třem Sestrám. Jejich hudba se postupem času a hlavně posledními alby Dopamina Adiosstávala zkrátka hezčí, chytřejší a vlídnější. Na jejich celé diskografii se dá krásně sledovat vývoj chlapíků, začínajících od naštvaných protestujících kloučků, neznalých světa, po starší, uvědomělé chlapi, kteří zcela jasně vědí, kdy se má přestat.

Škatulkování a nálepky
Böhse Onkelz, hlavně díky jejich tíhnutí k OI muzice nebo některým jejich prvotním, nevydaným a velmi sporným textům, byli často považováni za nazi kapelu. Jestli právem, nebo ne, to se asi po pravdě dnes již nikdo nedozví, jasné ale je, že se Onkelz vždy od těchto osočení distancovali a odmítali je. Bohužel nálepka již byla připlácnuta.

V roce 2004 to Böhse Onkelz posledním koncertem vydaným jako živák s názvem Vaya Con Tios definitivně zabalili. Za sebou nechali cestu posázenou čtrnácti studiovými alby, sedmi živáky a velkým množstvím příběhů. Hráli dlouho a hráli dobře a ti lidé, kteří dokáží ocenit spíše kvalitu muziky, než trapné dohady a osočování, lidé kteří považují nějaké nálepky za zbytečné, jim jistě děkují.

Diskografie:
1984 Der nette Mann
1985 Böse Menschen – Böse Lieder
1987 Onkelz wie wir…
1988 Kneipente­rroristen
1990 Es ist soweit
1991 Wir ham' noch lange nicht genug
1992 Live in Vienna 1992 Heilige Lieder
1993 Weiß 1993 Schwarz
1994 Gehasst, Verdammt, Vergöttert (best of)
1995 Hier sind die Onkelz
1996 E.I.N.S.
1997 Live in Dortmund
1998 Viva los tioz
2000 Ein böses Märchen
2001 Gestern war heute noch morgen
2001 Tour 2000
2001 20 Jahre – Live in Frankfurt
2002 Dopamin
2004 Adios
2005 Live in Hamburg
2005 La Ultima / Live in Berlin
2007 Vaya Con Tioz

Web:
http://www.onkelz.com/
http://www.onkelz.de/

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz