Kapela Hukl zhudebnila Reynkovy básně

  • Kapela Hukl zhudebnila Reynkovy básně
    • 17.08.2007
    • Tisk

    Sdílejte článek:

Poezie Bohuslava Reynka pánům ze skupiny Hukl natolik učarovala, že připravili samostatný projekt zhudebněných básní. Po vzájemném porozumění se syny Bohuslava Reynka, pak už byl jen krůček k tomu dát tomuto projektu podobu alba. Ve studiu se kromě skupiny Hukl objevila i řada hostí, takže album rozhodně není stereotypní. Při jeho poslechu na Vás dýchne atmosféra a citlivé hudební zpracování básní. „Při vší empatické snaze jsme si vědomi jednoho paradoxu: Reynkovy básně jsou plné ticha, z ticha se zrodily a v tichu si je patrně čtenář přečte. My se je snažíme interpretovat nahlas. Máme k tomu odvahu, protože věříme, že naše hudba není opakem ticha, ačkoliv Hukl je přesmyčkou slova hluk. Doufáme, že pomůžeme mnoha lidem najít si k Reynkovi osobní cestu a že budou Reynkovy básně znít i v jejich duších melodií, kterou jim dají oni sami.“ Skupina Hukl vznikla na základě společného akustického hraní dvou kytaristů Karla Kloupara a Petra Hudce. Duo bylo typickým tělesem, které najdete na Portách a jiných folkových festivalech. Postupem času, jim ale začalo být hudebně trošku těsno. „V průběhu našeho hraní byla stále více patrná výrazová omezenost dvou kytar, a tak Karel stále častěji hrál na kytaru elektrickou. Později s námi začal hrát Petr Číhal, primáš Cifry ze Starého Města. Konečně se dalo o čemkoli hlasovat! Posledním kamínkem ke vzniku Huklu byl příchod Ondřeje Maňáka, basisty a kontrabasisty několika uherskohradišťských jazzových formací.“ Protože celá kapela sdílela nadšení Petra Hudce pro Bohuslava Reynka, nebylo těžké je přesvědčit k nahrávání. „Mám (zlo)zvyk psát do knížek. U básně, která se mi líbila, jsem si udělal kroužek, abych se k ní vrátil, u čarokrásných (kdy to „píchne u srdce“) to byly kroužky dva. Na albu je většina „dvoukroužkových.“ Protože při nahrávaní v židenickém studiu vox se důsledně dbalo, aby každá skladba měla tu správnou atmosféru, bylo místy nutné přizvat hosty. „Jestliže jsme chtěli vytvořit šansonovou reálii symbolizující Suzane Renaud či pouťovou rozevlátost, volili jsme akordeon a Kláru Šmahelovou. Zimní a vánoční poezie s ohlasem lidových písní si zase řekla o cimbál Ondřeje Krátkého. Melancholické polohy obstaral klarinet, dynamiku saxofon…“

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz