Křížová výprava Pro-Pain zplanýrovala i České Budějovice

  • Křížová výprava Pro-Pain zplanýrovala i České Budějovice Fotogalerie (7)
    • 26.06.2007
    • Tisk

    Na jihu Čech se velké akce příliš nekonají. A už vůbec ne na straně hardcoreové nebo metalové scény. Téměř žádný fesťák a koncertů také poskrovnu. Občas se ale nějaký ten bonbónek najde. Tentokrát se touto laskominou s hutnou a drsnou příchutí stal koncert Pro-Pain, kteří zařadili Budějovice na seznam své tour. Podle mě udělali docela dobře.

    Sdílejte článek:

České Budějovice – Marty`s Club. První dojem: Tolik zkérovaných a nařvaných lidí pohromadě jsem dlouho neviděl. Chvilkami jsem si připadal jako v jednom americkém seriálu z prostředí ostrého vězení. Kéry ovšem nebyly vše. K těm patřily ještě plešaté hlavy a obří bradky (jako na konkurzu na krále Sparty Leonidase), dokonce jsem zahlédl pár známých čír. Inu zkrátka ráj.

Jako předkapely na rozehřátí provázely Painy tento rok kapely Aktive,Kravála­jižanští Locomotivea X-Core. Ti to s Pro-Pain mastili i loni. Začal Kravál a moc mu to nešlo. Nechápu, proč si právě takové kapely vybírají tak příhodná jména. Kytary se občas rozcházely, ze zpěvu bylo slyšet pouze brutální žvatlání a zkrátka to nemělo „šťávu“. Dvacet pět minut kraválu úplně stačilo. Jako druzí nastoupili X-Core, a to byla panečku trochu jiná podívaná.

Hned při první písni bylo jasné, že jsou oproti Kraválu trochu jiná liga. Brutální rify mají perfektně propracované, zpívat (řvát) umí celá kapela a občas chraplavý coreový vokál prokládají o něco zpěvavějším hlasem, takže se nejedná o přímočarou linku, ze které slézají nehty na nohou, ale o docela slušný propracovaný HC-metal. Kromě toho všeho X-Core předváděli to, čemu se říká show. Mastili to téměř non-stop song za songem, běhali po pódiu jako šílení, zvedali kytary, hráli za hlavou a tak dále. Paráda.

To už bylo v Marty`s Clubu narváno (i když po pravdě jsem čekal ještě větší nášlap) a jako třetí nastupovali staří známí Locomotive. Ti samozřejmě hráli své standardní metal-coreové prasárny a se svým klasickým publikem jim to i celkem šlo, i když mě se osobně moc nelíbí a nikdy jsem jim nepřišel na chuť. To již ale bylo po jedenácté a adrenalin stoupal a vařil se v mozku nejen mě.

„Lokotky“ odešly a začaly přípravy. U těch mě málem kleplo nedočkavostí. Tu ještě umocnil JC Dwyer, když začal ladit bubny. Pár šlápnutí do kopáku vytvořilo přesně ten rytmický „zvuk“, jímž se tato americká banda může chlubit. Pak, po nekonečně dlouhé době, mě čísi ruka trochu pomačkala rameno, Gery Meskyl s lehce ironickým úsměvem prošel okolo mě a bylo to tu.

Nejprve jsem si říkal, že chlapci trochu zhubli, hlavněEric Kilinger, když ale spustili první ze svých podladěných neuvěřitelně našlapaných rifů, najednou jakoby všichni vyrostli. Vzduch nad pódiem se zhmotnil do jedné obří pěsti a začal nám všem dávat nemilosrdně přes držku. Pro-Pain jako králové hromu začali otřásat starou budovou, jejíž základy nezažily takový nářez ani za války. Prvních pár písní bylo z nového alba Age of Tyrany – The Tenth Crusade a já se opravdu chtěl snažit dávat pozor a vše zodpovědně vnímat. Při začáteční sekačkách Stand Tall z Act of God, jsem byl ale atmosférou naprosto polapen.

Poté jsou vzpomínky více méně útržkovité. Lokty, těžké boty, pot, bolest, radost, euforie a ten neuvěřitelný hutný zvuk, nabitý tak brutální energií, až se divím, že jsem to vůbec přežil.

Gery Meskyl řval do mikrofonu a z basy se mu kouřilo. Z bubeníka JC Dwyera stříkal pot až do publika a Tom Klinchuck tvořil na svého Les Paula (kytaru) neuvěřitelné věci. Nic to však nebylo proti Ericu Kilingerovi, jehož šílený obličej a grimasy jakoby se s hadcoreovou hubou narodily. Eric se pohyboval s neuvěřitelnou energií, plácal si s publikem (se mnou taky), řval, zpíval, cákal po nás vodu a občas nekompromisně nakopl někoho, kdo mu šáhl na kytaru. Ani zdaleka jsem nečekal, že by Paini projevili takový zájem o publikum a tak skvěle se s ním sehráli.

Lidé lezli na pódium a skákali do davu. Neexistovaly žádné zábrany ani ochranka, bránící vstupu na pódium. Na Painy si zkrátka nikdo netroufne. Podlaha se nechutně moc houpala pod skákající masou a železné zábradlí u pódia již asi nikdo nepřišroubuje. Takovou masáž nezažily Budějovice ani při koncertu Exploited.

Asi po hodině a půl všem docházela energie. Všem kromě Pro-Pain. Ti jeli dál. Staré songy střídaly nové, zahráli snad úplně všechny nejnařvanější pecky. Mastili jedu píseň za druhou, a to většinou bez jakékoli přestávky. Což mě naprosto fascinovalo, jelikož frekvence jejich koncertů na šňůře je neuvěřitelná – hrají téměř každý den. Zkrátka to do nás bušili ze všech stran a na odpočinek prostě nebyl čas.

Ani nevím, jak byl koncert dlouhý. Možná dvě hodiny, možná více. Takhle vyřízený jsem nebyl snad nikdy. Vím jen, že jsem se cestou od pódia s tričkem i kalhotami úplně promočenými brodil v potu, hlava mi duněla, ruce se mi klepaly. Byl jsem unavený, šťastný a spokojený, jelikož mne Pro-Pain opravdu nezklamali ani v tom nejmrňavějším detailu.

web:
www.pro-pain.com
www.x-core.cz

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz