Nine Inch Nails - Year Zero

  • Nine Inch Nails - Year Zero Fotogalerie (7)
    • 16.06.2007
    • Tisk

    Nine Inch Nailsjsou na undergroundové scéně již celkem slušná klasika. Jejich hudba by se nedala definovat jinak než „prostě zvláštní“. Nicméně ale na poli své působnosti mají již přes dvě dekády zaslouženě velké jméno. Z velké části je to zásluha legendy Trenta Reznora, který má pod palcem nejen NIN, ale také jako producent směruje velkou řadu dalších partiček a muzikantů. Přes mnohé aktivity se Trent věnuje hlavně NIN a seznam jejich diskografie podle toho také vypadá. Tento rok do něj přibyla ještě jedna další placka – Year Zero.

    Sdílejte článek:

Mně osobně hudba Nine Inch Nails dříve moc nelákala. Je to přesně ten typ muziky, na který člověk zkrátka musí násobným oposloucháváním „přijít“. Pak, když toto dokážete, začnou ze známých melodií najedou vystupovat detaily a kousky, které se vám líbí stále víc a víc. Taková hudba je pak nejlepší a nejlákavější, protože se vám u ní jen těžko může stát, že se stane „ohranou“ tak, jako devadesát procent jiných komerčně líbivých kapel.

S Year Zero to bylo docela podobné. První poslouchání nevydrželo dlouho a nemělo moc velkou úspěšnost. Druhé a třetí přehrání dojem také zrovna nezlepšily. Pak jsem se ale po nějakém čase zakousl, pustil si Year Zero pořádně a několikrát, a uslyšel takové to „cvak“. Už mě měli. V každé z šestnácti písní počínající neskutečně energicky odbubnovaným, krátkým Hyperpowerem jsem si dokázal najít něco, co mě naprosto uzemnilo. Trent v klidu pobrukuje nebo šíleně nakřáple řve. Standard. Kytara Jeordie Whita (aka Twigy Ramireze) Trentův zpěv krásně podbarvuje a lehké šolíchání střídají nabušené rify. To už mi přišlo trochu jako nadstandard. Ale naprosto nejvíc mě oslovily drsné a přímé bicí, které krásně rytmicky a syrově udávají tempo každé písni. Jako vždy samozřejmě NIN nezapomněli na elektroniku, které je tentokrát tak akorát, takže vůbec nepřekáží a dělá Nine Inch Nails takové, jaké je známe. Drsné, ostré a syrově neobroušené.

Nad ostrými písněmi samozřejmě převažují ty pomalejší, ale například skladbou the Good Solider ukázal Reznor a jeho momentální parta, že si dokáží stále střihnout i nějakou tu pomalou klidovku. Hned následující skladbou Vessel se opět vše vrátí do klasiky, která vám spustí tik v oku a zalehnou vám uši. Vessel je i na můj vkus už moc brutální a dá se tak tak doposlechnout. Více takovýchto běsů na Year Zero naštěstí (naneštěstí?) nenajdete a album je dokonce zakončeno skvělou houpavou skladbou Zero Sum, která je lehce povznášející a nabitá velkou silou, jen díky zvláštně položenému Trentovu zpěvu, jímž volá a prosí boha o slitování, opřenému o skvělou pianovou melodii (a k tomu zase ty bicí).

Nine Inch Nail tedy opět nezklamali a jsem si jistý, že Year Zero nejen že uspokojí stálé fanoušky, ale také na sebe bez problému nabere další. Jen tak dál, Trente.

Hodnocení: 9/10

Web:oficiální stránky

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz