Českobudějovický Majáles - konečně pořádný festival na jihu Čech

  • Českobudějovický Majáles - konečně pořádný festival na jihu Čech Fotogalerie (8)
    • 12.05.2007
    • Tisk

    Slavnosti prvního Máje. Symbolika pro lásku, svátek práce, oslava jara. Tento rok však první Máj zahodil svůj starý kabát i zapomenuté ideje a věnoval se konečně těm, kteří jej dokáží ocenit nejvíce – studentům. A dal jim to, po čem většina také nejvíce touží – hudbu. A to ne jen tak ledajakou.

    Sdílejte článek:

Poloprázdné parkoviště, vítr, že menší psy zběsile poletovaly na vodítkách a drsní chlápci ze security se, místo s opilou mládeží, prali se stále padajícím plotem a ta černá plachta jim na tom ne a ne držet. Tento téměř maturitní problém nakonec vyřešen vůbec nebyl. Síly security souboj s živlem prohrál a lakomí čumilové čuměli za plotem. Další první dojmy? Zatím nic moc. Jako přirostlá stojí na pódiu kapela Tears of Rain, která vyhrála soutěž Start air. Jak to dokázala, to je mi naprostou záhadou. Jejich konkurence musela být naprosto ukrutná. Jediné co by se na této mladé začínající partičce dalo pochválit, je ucházející vzhled zpěvačky a bubenice. Tedy kromě doplňující „mansonovské“ dekorace. Hudba relativně zvládnutá, zpěv vokálně také, ale tak neskutečně monotónní a nudný až vám to rozostřovalo zrak. Nightwish by zvraceli a opravdu bych chtěl poznat metaláka, kterému by se takto zpracovaný doom nebo symphony metal líbil. Ale jsou mladí, tak ať trénují. Já se radši po vzoru těch pár lidí, kteří již na Českobudějovické parkovišti „u výstaviště“ postávali, šel prolévat pivem.

Tears of Rain to s pětičlenným potleskem zabalili a pak to začalo. Jako první 100° C. Mladí, raggae-skáčkoví muzikanti, jedni z výherců Coca-Cola PopStar. Sto stupňů jsou již zkušení festivaloví panáčci, takže jim to šlapalo pěkně. Vítr stále foukal naprosto zběsile a lidé stále nikde. Trochu ostuda, ale doufal jsem, že se to zlepší a že se Budějovice neukáží jako hudebně negramotné město. Po 100° vyskočili na pódium ještě zkušenější Lety Mimo. Kluci běhali po pódiu jako splašení, hráli všechny známé i neznámé pecky, ale lidí bohužel stále málo a obecenstvo spíš posedávalo, než aby pařilo, což byla zrovna u Letů opravdu škoda. Všichni se nejspíš, jak poznamenal zpěvák Looky, „šetřili na Gaiu“.

Lety doletěly, přišla opět (počasí neustále provokující) uvaděčka a další kapelou opět zvýšila kvalitu o jeden stupeň. Holky z Gaia Mesiah nejenže na své instrumenty paří s neuvěřitelnou přesností, ale také umí dělat skvělou show. Marka Rybin – bývalá atletka skáče do tří metrů roznožky a vládne svým zpěvem, jenž umně převádí z uhlazeného vokálu na brutální hardcoreový řev. Kytaristka Santa Morella je sice maličká, ale na kytaru mastí rify hodné kdejakého HC mistra. Gaia už dav rozproudit dokázala. Najednou byl větrem a deštěm nasáklé počasí všem ukradené. Před pódiem nařezáno a desítky páru bot doktora Martena létalo vzduchem po vzoru zběsilé Marky Rybin.

Po Gaie však měla přijít jedna z největších hvězd večera – dívkami milovaní, chlapci obdivovaní a hudebním průmyslem konečně uznávaní Wohnouti. Takže uvaděčka opět trochu popíchla počasí, jako že „jak to že ještě neprší – to už snad ani nebude…“ a Wohnoutí miláčci tu byli. Tentokrát překvapivě ne jako jedna velká reklama na Quicksilver. O Wohnoutech je zbytečné se nějak přehnaně rozepisovat. Tam prostě neexistuje možnost zklamání nebo propadáku. Naprostá pecka doplněná jen krátkým baletním vystoupením Dua Egon.

Vinohradští wohnutí pašáci dostali prostoru o trochu víc a Budějovická mládež byla konečně spokojena. Pořád nepršelo. Časový rozvrh však tlačil a za pódiem už se připravovaly gramce. Tak, aby po rockových kapelách byla uspokojena i tanečnější část obecenstva, byl seznam kapel poskládán velice chytře a jedna z položek, která krásně pasovala, byli Skyline. Ti vyběhli na stage záhy a rozjeli svůj taneční MC mazec. Když ještě krásná zpěvačka Jítka těm, kteří nevěděli, prozradila že pochází z Budějic, publikum bylo jejich.

Po Skyline, aby punkoví nadšenci dostali také do svého vínku, zahrála osvědčená  Vypsaná fixa a na publiku začínala být vidět únava. Přesto však fixa zapracovala a Martencky byly opět ve vzduchu. Říká se, to nejlepší na konec. Tentokrát to nejlepší představovali Kryštof. Správná volba? Stoprocentně. Kryštof právě prožívají nejúspěšnější část své kariéry a je to na nich také na první pohled vidět. Sebejistí, bezchybní, zábavní, plní zvuku a charismatičtí. Hlavně tedy Richard Krajčo. Bohužel jim však nemohla být věnována tak plná Budějovická pozornost, jakou by si zasloužili a na kterou jsou ze svých koncertů zvyklí. Od deseti hodin totiž v nedalekém klubu Velbloudrozjížděla svou velkou Hru další našláplá hvězda dnešní undergroundové scény – Xavier Baumaxa.

Pomalu stoupající popularita tohoto kytaristy, zpěváka, básničkáře a vrchního prasáka, byla patrná již z neskutečného návalu lidí, kteří nafoukli Velblouda do třikrát větších rozměrů. Jinak by se tam snad v životě nemohli vejít. Vzduch se nedal dýchat a to Xáva ještě ani nezačal hrát. Odejít si na bar pro pivo, byla jistá sebevražda. Skoro jako procházet zdí. Pak holohlavý chlápek s drzým úsměvem konečně vystoupil na pódium a bez nějakého většího okecávání („dal bych si pivíčko“) rozjel svůj virtuózní jam. Nejen, že své jumbo i španělku zvládá naprosto bravurně, že zpívá naprosto čistě (když chce), ale také se pouští do verbální masáže toho největšího stylu. Když zrovna nezpívá nebo nepije pivo (vodku), zahlásí si na někoho z obecenstva. Někdy drsně, někdy lehce a vždycky vtipně. „Hej holčičko! Kolik máš v pase? Pro mě teda nic moc.“Vlepil větou políček naprosto nalité blondýnce, která se mu potácela okolo kytar. Xáva v naprostém horku a dusnu hrál vyčerpávající dvě hodiny (jak pro něj, tak pro nás). Zahrál snad všechny své písně, do toho si mrsknul pár básniček a několik zběsilých jammů. Pohrávajíc si s melodií i slovy, svým one-man showmenstvím bavil obecenstvo, až se lámalo v pase a kroutilo hlavou „co je tohle to za blázna?“.

A tak skončil Českobudějovický Majáles. Počasí i navzdory provokacím hlasatelky vydrželo. Dobře poskládaný program uspokojil širokou škálu žánrů. Kapely se snažily naprosto dostatečně a závěrečná tečka Xaviera Baumaxi byla tak tlustá, že téměř zastínila všechny ostatní. A tak v pátek po dvanácté se vyfoukl Velbloud, dehydratovaní lidé se rozutekli do hospod, Majálesu byl konec. A České Budějovice konečně dostaly pořádný festival.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz