Emo- nová hudba bez kultury

  • Emo- nová hudba bez kultury Fotogalerie (13)
    • 01.04.2007
    • Tisk

    Je zvláštní, jak se v každé době dokáže utvořit v docela krátkém časovém intervalu hudební proud, který, ani se nenadějete, teče všude okolo vás. Tyto hudební proudy se mění s postupnou plynulostí, jako barva listí na stromech. Vedle nich samozřejmě stále teče onen stagnující hlavní mainstream v podobě popu, který se sice také decentně mění a formuje, ale nakonec ve své podstatě zůstává stále stejný. Pak tu také máme další velké proudy, které tvoří jednotlivé kapely, silné a vybočující natolik, že nepotřebují mít žádné kolegy, maximálně napodobitele. Trochu mi to trhá žíly, ale bohužel jako příklad jedné takové kapely musím uvést Tokio Hotel, kteří (v dobrém i ve zlém) nemají obdoby. Dnes to ale nebude ani o popu, ani o Tokio Hotel.

    Sdílejte článek:

Když bychom mluvili o „rockové“ muzice, není to tak dlouho, kdy byl všude slyšet neopunk, který s neopunkem, chcete-li s punk rockem, neměl vůbec nic společného. Kapely, inspirující se úspěchem Blink 182, lezly z pásu komerčního průmyslu, jako kusy hovězího do kuchyně Macdonaldu. Byly jich haldy. Sum 41, Good Charlote, Sinple Plan, Fall Out Boy. Většina z nich téměř neuměla zpívat (včetně-možná včele s Blink) a sotva hrát. Ale ono stačilo, že jsou pokérovaní, dostatečně prokuchaní piercingy a za tím vším mají pohledné, tvrďácké xichtíky. Nejvíc ze všech mě ale v té době dostala Avril Lavigne, hrající si na nejostřejší punkerku na světě i ve vesmíru. To vidět Sid Vicious, vyndá jí ledviny. Tupou lžící.

Doba se změnila a Blink a spol. se pomalu mohou jít klouzat. Jednoduchým rifům odzvonilo, číra zplihla. Nyní letí vzhled mrtvol. Černé vlasy, obličeje jako omalovánky dítěte trpícího maniodepresivou. Emo tomu všichni říkají (Indie, chcete-li). Pustíte-li rádio, hudební kanál v televizi, nebo jen otevřete okno na ulici, všude je slyšet emo rock a My Chemical Romance jsou nejlepší kapela pod sluncem.

Za poslední rok, maximálně dva rozvoj tohoto odvětví alternativního rocku nabral ohromné obrátky. Je pozoruhodné, jak pouhá kombinace několika stylů, které by samostatně ve skutečnosti poslouchaly jen (někdy početné) minority, dokáže nabrat sílu a naskládat na sebe tolik vyznavačů. Vždyť co vlastně emo je? Zařazuje se do indie. Trocha metalu, HC, punku. Něco z pop rocku, ošperkováno sborovým zpěvem. Metalo-harcoreové kytary dělají tvrdost. Punk vše trochu zjednodušuje, pop rock to dělá poslouchatelné pro měkké povahy. A tak vzniká muzika, která je v podstatě vcelku tvrdá, ale ve finále, je to vlastně vyměklá náhražka pro holčičky (s nadsázkou prosím).

Nezpochybňuji však, že je to muzika, kterou by (tak jako styl Avril Lavigne) dokázal dělat každý. Muzika bývá příjemně složitá, plná vyhrávek a různých nástrojů počínaje klasickou podladěnou kytarou, po mixáky nasamplované zvuky. Všechny posty za standardními nástroji bývají obsazeny vcelku kvalitními muzikanty, kteří na sobě pracují již dlouhou dobu a nejsou to žádní floutci, stále čurající do maminčiných plínek. Soudím jen z hudebního pohledu. Do čeho čurají například Billy Talent, opravdu nevím.

Ano, nepochybně je to dobré. Jako „bývalý“ punkáč a HCčkář přiznávám, že se mi to líbí. Co se mi ale nelíbí, je ztráta veškerého podtextu, jenž jako podpůrný sloup podržoval styly, ze kterých indie čerpá a dodával jim tak další rozměr, díky němuž se jim mnoho fandů tak oddalo. Ono nestačí pomalovat si obličej jako sedmdesátiletá pohraniční prostitutka nebo nosit dlouhé ulízané vlasy, tak šikovně, abych minimálně na jedno oko neviděl. Chybí ta základní myšlenka. Ta podstata, ze které má hudba teprve vzniknout. Tak jako to bylo u všech silných proudů. Punkáčský protest proti řádu. Rastafariánská vzpoura v podobě reggae. OI protest dělnických vrstev. Rockové kořeny pocházející z hippie kultury. A tak dále.

Proto také indie rockové kapely budou válcovat všechny hitparády ještě nějakou dobu (roky?), ale poté si producenti, dobře sledující módní trendy, vyformují ze svých báboviček na písečku stodolarovek další „bands“ lačně natahující prstíky po slávě a vznikne další bezvýznamný, nekulturní styl muziky, který nás sice bude bavit při dlouhých chvilkách v práci (spíš ve škole), ale ničím jiným nás už bohužel nenaplní.

PS: Abych ale nebyl skeptický k moderním stylům muziky, něco by se tu přeci jen našlo. Je tu moderní styl, který rozhodně má opravdové „koule“. Tím je stoprocentně hip-hop. Dlouhá historie rapu, spojená s grafity kulturou, skate módou atd. tvoří velmi silné základy, díky kterým se bude tento styl na scéně slunit ještě pěkně dlouho dobu a jen tak se svého místa nevzdá.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz