Jazzová sekce u komunistického soudu – už je to dvacet let

  • Jazzová sekce u komunistického soudu – už je to dvacet let
    • 14.03.2007
    • Tisk

    Jak je všem jistě známé, čeští rudoši komančové nevztahovali své „spravedlivé“ ruce jen na kapitalistickou verbež nebo herce a divadelníky. Jejich rozptyl podpořený čestnými práskači (pravými Čechy) byl daleko širší. Proto také jejich nazlobené prstíky bizarní spravedlnosti dosáhly i do míst, které by leckoho překvapily. Je to již dvacet let, kdy soud v Praze 4 nařídil soudní řízení ve věci členů výboru Jazzové sekce Svazu hudebníku České socialistické republiky.

    Sdílejte článek:

Protože nikdo neměl za potřebí, aby se o takovýto proces zajímala západní kulturní veřejnost v čele s International Jazz Federation, proběhl soud rychlostí, o které se dnešní justici může leda tak zdát. 11. března to začalo a 13. už bylo vše odklepnuto, zpečetěno a vykonáno. Orgány státní moci byly nuceny se snažit, protože chodba soudní budovy jim pulsovala protesty domácí kulturní i politické opozice, davově vyřvávající své protesty před dveřmi soudní síně.

Členové výboru Jazzové sekce již tehdy posedávali ve vazbě za mřížemi od září 1986. I když byla většina z nich v prosinci propuštěna, městský prokurátor Josef Monsport a soudní senát ve složení Vladimír Stibořík, Sylva Groszová a Zbyněk Líbal se vyřádil na několika zbylých jazzových členech. Někteří dostali 8 až 10 měsíční podmíněné tresty, ale tajemníkovi Jazzové sekce Vladimíru Kouřilovi bylo napařeno 10 měsíců natvrdo a 16 měsíci byl podělen předseda Karel Srp.

Jazzová sekce dráždila komunistickou žáhu již od roku 1970, kdy vznikla. Nejenže vycházel naprosto nevhodný časopis Bulletin Jazz a byly pořádány festivaly Pražské jazzové dny, které jistě nepřidávaly na morálce správné komunistické mládeži, Jazzová sekce také otevřela dveře do Čech západní jazzrockové vlně a vytvořila tím most k nechutné kapitalistické kultuře.

Amatérští i profesionální jazzmani byli ovlivněni západním hnusem a tak museli být naháněni a pronásledováni, protože jejich hudební projev jednoduše neshledával spojení s názory a idejemi správného komunistického státu. Tak byla postupně činnost Jazzové sekce postavena do ilegality, Jazzové dny zakázány a úplně nejlepší by pro socialistické chytráky bylo, kdyby se na trubku smělo hrát pouze v dechovce a všechny saxofony by byly roztaveny v našem skvělém hutním průmyslu.

I když se Jazzová sekce bránila, ve vězení se všem sedět nechtělo a tak byla nakonec její činnost téměř potlačena. Své působení přenesla pouze na tiskoviny a mimo jiné založila edici Situace nebo edici Jazzpetit ve které vyšla například jedna z Hrabalových veleúspěšných knih Obsluhoval jsem anglického krále.

Jazzová sekce tak nadále zůstala drátem v oku již dost naštvané KSČ. I přestože byla zrušena, stále se ozývala a to dost hlasitě a tak ubohá KSČ musela přistoupit ke krajnímu a přesto dlouho vytouženému a často využívanému řečení – k spravedlivému soudnímu řízení. Výbor byl zatčen a odsouzen výše zmíněnými rozsudky za zločin nepovoleného podnikání, za které byl považován údajný výdělek 62 tisíc z prodávaných tiskovin.

Pak se ale hrdí češi konečně narovnali ve svých shrbených zádech a osvobodili tak mnoho neprávem odsouzených lidí. 4. dubna 1991 pak Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky nad členy výboru Jazzové sekce pro jejich nezákonnost v plném rozsahu.

Uvěznění členové Jazzové sekce se nenechali zastrašit a i po dobu svého trestu pracovali na své činnosti. I umlčení jazzmani mimo vězení nezaháleli a tak po revoluci všichni dohromady mohli rozjet své hudební působení a tentokrát konečně naprosto legálně. Z obnovení Jazzové sekce a přílivem další členů vzešlo založení celostátního Unijazzu a pražského Artfora.

Působení Jazzové sekce před rokem 89 je váženým faktem, který umožnil lidem prahnoucím po tomto nezávislém hudebním umění, získávat nedostupné informace a jejich prostřednictvím se tak dostávat do kontaktu s mezinárodní scénou, necenzurovanými texty a mnohými jinými aktivitami. Bez Jazzové sekce by tak do sametové revoluce moc lidí o jazzu ponětí nemělo a znát nazpaměť pár textů od několika „rudých“ muzikantů, rozhodně nebyl dostatek pro uspokojení české muzikantské duše.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz