Jazzová sekce u komunistického soudu – už je to dvacet let

  • Jazzová sekce u komunistického soudu – už je to dvacet let
    • 14.03.2007
    • Tisk

    Jak je všem jistě známé, čeští rudoši komančové nevztahovali své „spravedlivé“ ruce jen na kapitalistickou verbež nebo herce a divadelníky. Jejich rozptyl podpořený čestnými práskači (pravými Čechy) byl daleko širší. Proto také jejich nazlobené prstíky bizarní spravedlnosti dosáhly i do míst, které by leckoho překvapily. Je to již dvacet let, kdy soud v Praze 4 nařídil soudní řízení ve věci členů výboru Jazzové sekce Svazu hudebníku České socialistické republiky.

    Sdílejte článek:

Protože nikdo neměl za potřebí, aby se o takovýto proces zajímala západní kulturní veřejnost v čele s International Jazz Federation, proběhl soud rychlostí, o které se dnešní justici může leda tak zdát. 11. března to začalo a 13. už bylo vše odklepnuto, zpečetěno a vykonáno. Orgány státní moci byly nuceny se snažit, protože chodba soudní budovy jim pulsovala protesty domácí kulturní i politické opozice, davově vyřvávající své protesty před dveřmi soudní síně.

Členové výboru Jazzové sekce již tehdy posedávali ve vazbě za mřížemi od září 1986. I když byla většina z nich v prosinci propuštěna, městský prokurátor Josef Monsport a soudní senát ve složení Vladimír Stibořík, Sylva Groszová a Zbyněk Líbal se vyřádil na několika zbylých jazzových členech. Někteří dostali 8 až 10 měsíční podmíněné tresty, ale tajemníkovi Jazzové sekce Vladimíru Kouřilovi bylo napařeno 10 měsíců natvrdo a 16 měsíci byl podělen předseda Karel Srp.

Jazzová sekce dráždila komunistickou žáhu již od roku 1970, kdy vznikla. Nejenže vycházel naprosto nevhodný časopis Bulletin Jazz a byly pořádány festivaly Pražské jazzové dny, které jistě nepřidávaly na morálce správné komunistické mládeži, Jazzová sekce také otevřela dveře do Čech západní jazzrockové vlně a vytvořila tím most k nechutné kapitalistické kultuře.

Amatérští i profesionální jazzmani byli ovlivněni západním hnusem a tak museli být naháněni a pronásledováni, protože jejich hudební projev jednoduše neshledával spojení s názory a idejemi správného komunistického státu. Tak byla postupně činnost Jazzové sekce postavena do ilegality, Jazzové dny zakázány a úplně nejlepší by pro socialistické chytráky bylo, kdyby se na trubku smělo hrát pouze v dechovce a všechny saxofony by byly roztaveny v našem skvělém hutním průmyslu.

I když se Jazzová sekce bránila, ve vězení se všem sedět nechtělo a tak byla nakonec její činnost téměř potlačena. Své působení přenesla pouze na tiskoviny a mimo jiné založila edici Situace nebo edici Jazzpetit ve které vyšla například jedna z Hrabalových veleúspěšných knih Obsluhoval jsem anglického krále.

Jazzová sekce tak nadále zůstala drátem v oku již dost naštvané KSČ. I přestože byla zrušena, stále se ozývala a to dost hlasitě a tak ubohá KSČ musela přistoupit ke krajnímu a přesto dlouho vytouženému a často využívanému řečení – k spravedlivému soudnímu řízení. Výbor byl zatčen a odsouzen výše zmíněnými rozsudky za zločin nepovoleného podnikání, za které byl považován údajný výdělek 62 tisíc z prodávaných tiskovin.

Pak se ale hrdí češi konečně narovnali ve svých shrbených zádech a osvobodili tak mnoho neprávem odsouzených lidí. 4. dubna 1991 pak Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudky nad členy výboru Jazzové sekce pro jejich nezákonnost v plném rozsahu.

Uvěznění členové Jazzové sekce se nenechali zastrašit a i po dobu svého trestu pracovali na své činnosti. I umlčení jazzmani mimo vězení nezaháleli a tak po revoluci všichni dohromady mohli rozjet své hudební působení a tentokrát konečně naprosto legálně. Z obnovení Jazzové sekce a přílivem další členů vzešlo založení celostátního Unijazzu a pražského Artfora.

Působení Jazzové sekce před rokem 89 je váženým faktem, který umožnil lidem prahnoucím po tomto nezávislém hudebním umění, získávat nedostupné informace a jejich prostřednictvím se tak dostávat do kontaktu s mezinárodní scénou, necenzurovanými texty a mnohými jinými aktivitami. Bez Jazzové sekce by tak do sametové revoluce moc lidí o jazzu ponětí nemělo a znát nazpaměť pár textů od několika „rudých“ muzikantů, rozhodně nebyl dostatek pro uspokojení české muzikantské duše.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Copyright 2000-2018 RadiaCZ s.r.o., IČO: 06533434
Sídlo: Koperníkova 794/6, Vinohrady, 120 00 Praha 2
Spisová značka: C 283817 vedená u Městského soudu v Praze

 

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.