Tokio Hotel - loutky nebo muzikanti

  • Tokio Hotel - loutky nebo muzikanti Fotogalerie (4)
    • 02.03.2007
    • Tisk

    Tento týden se stala neobvyklá událost. Sázkové kanceláře stáhly ze své nabídky hitparádu Óčko. Nemělo to totiž cenu. Vítěz tohoto týdne byl naprosto jasný a musel by na něj být vypsán kurz nejvýš 1,05. Nebylo to na nikoho jiného než na skupinu nafintěných německých pozérů. Na Tokio Hotel.

    Sdílejte článek:

Jejich nový singl Über's Ende der Weitbyl nasazen minulý týden a hned vyskočil na první místo hitparády, odkud vyšoupnul velmi silného protivníka My Chemical Romance. Tokio Hotel dokonce nejen že My Chemical Romance vyšoupli, ale ještě před nimi nabrali náskok o víc než dvanáct tisíc hlasů.

Je až neuvěřitelné, že je něco takového vůbec možné. Když se na to ale podíváme z komerčního hlediska, nemůže nás vůbec překvapit, že právě taková kapela dokáže takto trhat hitparády. Producent, který Tokio Hotel (dále jen TH) stvořil, musí být prohnaný génius a já pro něj nemám jiná slova, než slova chvály. Takto přímo směřovanou kapelu s jasným cílem jen tak ve světě nenajdete. Věková hranice obětních beránků německých namachrovaných smrádků se pohybuje odhadem tak od devíti do patnácti, maximálně šestnácti let. Pak už snad nemůže být nikdo tak naivní.

TH jsou typickým příkladem vytvořeného idolu. Kapela vzniklá podle propracovaného stavebního plánu. Bill a Tom Kraulitzovi jsou téměř osmnáctiletá dvojčata, která se spolu v minulosti pokoušela dělat muziku. V roce 2003, kdy už spolu s nimi hráli zbylí dva Gustav Schäfer a Georg Listing, si jich všimlo Universal Studios a začalo si hrát na loutkaře. A tak díky ohromnému přílivu peněz naši čtyři Hurvínci dostali nové kytary, takové, které si normální smrtelníci v životě nemohou dovolit, místo ukřapeného repráku několik stěn originálního marshallu a bundy s velkými kapsami, aby se jim tam všechny ty prachy  vešly. Fundovaní stylisté je učesali, navoněli, namejkapovali a ejhle, máme tu čtyři pomilováníhodné chlapečky s roztomilými, mladými obličejíčky, kteří jsou však neskuteční tvrďáci, oblíkaní jako Ozzi Ozbourne ve svých netopýřích letech a namalovaní a s výrazem jako Alice Cooper po osmi flaškách Johnyho Walkera.

Vizáž byla hotová. Pak se ještě zaplatili textař a skladatel, kteří klukům trochu „pomohli“ s muzikou a debutové album Tokio Hotel Shrei bylo tu. „Tokio kvůli městu Tokiu a hotel protože často spíme v hotelech“ – jak duchaplné.

Když byl vypuštěn první klip Durch the Monstrum, bylo naprosto jasné, že projekt Tokio Hotel vyšel. Image trefně zahraná na „bravo mládež“ moderní doby byla úspěšná, a protože právě tato věková skupina dokáže být svým idolům nejvíce vděčná, TH začali trhat hitparády a naplňovat haly k prasknutí. To je další ukázka chytrosti producentů. Když se zaměříte na lidi, kteří neumějí kvalitu muziky posoudit, nemusí ta muzika být ani kvalitní.

Letos vyšla TH druhá deska Zimmer 483. Historie se opakuje a singly průběžně vedou hitparády v téměř všech evropských zemích. Alba a singly však není to jediné, na čem se dá vydělat. Internetové obchody zaplňují haldy oblečení, milióny fotek, prstýnků, přívěšků a všech možných i nemožných předmětů, které zaručí fandům a převážně fanynkám lepší kontakt s německou „tvrďáckou“ skupinou.

Všechno ale jednou skončí a stejně, jako již pominul čas všem boy-bandům typu Backstreat Boys atd, skončí také čas Tokio Hotelu. Z naivních holčiček se stanou ženy, které na vedení si blogů o „tokiášcích“ nebudou zvědavé a nastoupí nová generace, které bude vnucen nový styl muziky a hudební vydavatelství budou moci vytvořit další a další loutky showbussinesu. Z Tokia Hotel nezbude nic než otravná vzpomínka. Bohužel čtyři chlapci budou již tak daleko ve svém hloupém světě naivity, ve kterém se pohybují nyní, že se za svou minulost nebudou moci ani stydět.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz