Alice Gold - Seven Rainbows: Konec světa přijde jistojistě v pátek

  • Alice Gold - Seven Rainbows: Konec světa přijde jistojistě v pátek Fotogalerie (47)
    • 05.08.2011
    • Tisk

    Melancholie je hodně drahá děvka. Eskort servis pro zoufalce s vkusem? Bez vkusu?

    Sdílejte článek:

Melancholie je hodně drahá děvka. Eskort servis pro zoufalce s vkusem? Bez vkusu? Be my runaway love? Někdy se hezký minuty a vteřiny všedního dne sčítaj, někdy se ty posraný kumulujou do atmosférickejch fuckupů a nevěštěj nic dobrýho.

Alice Gold – Seven Rainbows

Vydáno: 18.7.2011

Skladby:Seasons Change, Runaway Love, And You'll Be There, Cry Cry Cry, How Long Have These Streets Be Em…, Orbiter, Conversations of Love, Fairweather Friend, Sadness Is Coming, End of the World, Before

Vydavatel: Universal

Je umění rozhodnout se, jestli vytěžit maximum, nebo prostě přibalit pro jistotu dva deštníky, nějakej plast nad hlavu pro případ, že přijdou kroupy velký jako Terminátorova pěst, nebo nedejsatan dokonce přikvačí sám velkej Soudnej den, bez týdenních virálních reklam a upozornění mezi řádkama. Bez mučení – Alice Gold má super pseudonym. Kdo by se nechtěl jmenovat Alice (je fuk, jestli jste transka, roztomilá buzna nebo heterozoufalec, co tajně sní o předělání), a navíc bejt pro všechny kolem Zlatej! Je vám dvacet osm, máte blonďatý vlasy, ucházející postavu, zásek na Janis Joplin a vaše alter ego se nějak záhadně potkává někde mezi Florence Welch, PJ Harvey a Lily Allen. Takže newcomer s uvěřitelným hlasem, potlačovaným sex appealem, neodpáratelným cejchem, že tohle všechno už jste někde nějak slyšeli, ale se slibnou budoucností, protože těmhle buchtám se dává šance už ze zásady, že jo.

Pop se zatěžkaným spodkem, rozostřeným rozervaností a nenaplněním. Jak chytrý a důmyslný. Mám už trochu předsudek, že to je na efekt, ale zase jí nechci křivdit, protože třeba instrumentální konec v How Long Can These Streets Be Empty? je docela jímavá noisová psychedelie. Orbiter je hodně oldschool, rozhodně nemíří na britskej žebříček tak ctižádostivě jako jiný popový divy, a rozmazanej je po celým (snad vzteky?) ksichtě malovátkama z Topshopu pro trendy slečny. Refrén nebudu radši ani zmiňovat, protože Patti Smith by měla dětinskou radost z toho, jak se někdo kurva snaží, a přitom mu to kurva vychází. Conversation Of Love? Blues? Do číči, co to jako je? Nesnáším cokoliv, co si hraje s tím profláklým klíčem, ale tady to nějak samo od sebe funguje. Počkat, musím se podívat zpátky na to, jak ta holka vypadá. Chci, aby mi říkala ‚come on, baby‘? Jo, asi jo, možná. Protože když se nebojí monster, co opanujou noc a dělaj vám z plezíru peklo z tý temnější půlky dne, tak má na to vás ukonejšit v náručí, a přitom jenom tak jakože mimoděk nabídnout něco, co milión a pět buchet kolem nemá, ani kdyby se vyspaly s Rumburakem a vyloudily na něm kouzelnej prsten. Sadness Is Coming je hezkej epilog, možná ho nahraju na fleshku a pošlu po vožralým UPS kurýrovi Amy Winehouse do cukrkandlovýho pekla. Don't worry about me, life is wrong…

Dá se snad říct ještě víc? Asi ne, pátek je konec týdne, Seven Rainbows je konec světa, takovýho, kterej známe, nenávidíme, milujeme a nemůžeme se rozhodnout, jestli to první je intenzivnější než to druhý. Alice Gold, hezký, hezký…

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz