Theophilus London. Fuck, it's friday again!

Skladby: Last Name London, Love Is Real Ft. Holly Miranda, Wine And Chocolates, All Around The World, She's Great (Interlude)



A další poznatek – jakmile napíšu do titulku nebo perexu „hiphopovej freestyle“, jde čtenost dolů ještě víc. Jako by byl hip hop lepra. No, možná je to tím stupído dogmatem, který krutě pomohly zpopularizovat domácí rovný kšilty. A záškoláci, co místo vzdělávání do mrtva sjížděli Yo! MTV Raps v zašívárně u kámošů a díky přívalu brakovejch rapovejch hvězd, který zřejmě chodily taky za školu, si vypěstovali naprostou imunitu vůči sračkám. Tím se kruh uzavřel a vyrostla nám generace oportunistů, co tenhle genre apriori nesnášej, protože jim ho zhnusili dementní vrstevníci a mediální masírka. Je čas na změnu, co říkáte?

Pamatuju si, jak Example vyrukoval s provokativním bonmotem „skinny jeans fuck off“. Dneska je sám nosí. Hip hop se změnil, sublimoval spoustu vlivů a poučenej, pokornej a inovativní vyvrhnul do boje o respekt a úctu celou řadu dobře připravenejch ninjů. Theophilus London je typickej brooklynskej pásek hipsterskýho vzezření. Akorát je černej. A totálně bez předsudků a hudebních hranic. Jeho dlouho očekávaná debutová deska Timez Are Weird These Days, která oficiálně vychází až 19. července, se už pár dní povaluje na netu, a zatím sklízí jenom nadšený reakce. Střípky na ni poslepoval Theo ve Stockholmu, New Yorku a Los Angeles a lepidlo dodali producenti jako Ariel Rechstshaid (předtím dělal třeba s Mursem nebo Foreign Born), Jokke z The Teddybears, John Hill od Santigold a nikdo menší než guru alternativního soul rocku Dave Sitek z TV on the Radio. Tohle rozhodně není deska, která by se zuby nehty držela žánrovýho kotce, ale taky to není žádnej bláznivej experiment.

Překvapivě vyvážená kompilace přehlednejch vlivů od soulu, popu, post punku, electra až po hypermoderní mutace R&B. Navíc je to hitový jako vepřík a strašně pěkně to slajduje ušima. Od lehounkýho sexy šimrání až po pořádnej kousanec, kterej vás probere z toho, že mazlení je pro děti z katolický školy. Last Name London rozpráší všechny obavy, že tady se dělá umění. Solidně ostrej groovy otvírák. Wine And Chocolates je trochu Kid Cudi, ještě než mu totálně mrdlo a začal dělat soul metal v domnění, že je něco jako černej adoptovanej brácha Slashe, kterýmu ale neřekli, že je z děcáku. All Around The World vás roztančí, a pak už vlastně nepřestanete. Why Even Try s hostující Sarou Quin z pro mě nepochopitelně adorovanýho dua Tegan and Sara je funky-popový R&B se sladkobolným, na komoru mířícím refrénem a basou jako od Talking Heads. Ke Girls Girls $ je tak ujetý fucked up video, že to vypadá, jako by animátor s rejžou jeli v acidu ve velkým. Téma? Nepostradatelnost a hype internetu. Najs. One Last Time mi asi nejvíc z celý desky evokuje vyzevlený zhulence z Malibu Shwayze, a vlastně deska celá je tímhle nasáklá a nastoluje nekompromisně letní atmosféru, což je přesně to, proč mě tak baví. Po všech pot do čela vhánějících masakrech, Tyler the Creator a nihilismu (kterej mě samozřejmě taky baví, možná ještě víc, hehe), je tohle čistá empatie, klid, mír a tanec… Prostě Theo je takovej fuck friend, kterej po vás nebude chtít žádný perverzní bizáry, ale dobře s ním pokecáte a budete se rádi a často vracet, protože sex není jenom fight, ale taky usínání mezi plyšákama. Občas, hehe. Ty vole, díky za to, že rapeři taky začali nosit úzký džíny. Fakt.