Středověk nebo budoucnost, není to u nás jedno a to samý?

  • Středověk nebo budoucnost, není to u nás jedno a to samý? Fotogalerie (28)
    • 13.07.2011
    • Tisk

    Eh, je tejden dlouhá doba? No, jak se to vezme, někdy je jako rok nebo století, jindy naspídovanej…

    Sdílejte článek:

Eh, je tejden dlouhá doba? No, jak se to vezme, někdy je jako rok nebo století, jindy naspídovanej čas těkavě přeskakuje hodiny jako Chaloupka taxis. Komu jsem nechyběl, ať klikne hned jinam. To je rozkaz, hehe. Nejhorší je, když se ty dvě různý rychlosti času z levýho i pravýho konce spektra protnou. To se pak dějou věci.

Kaiser Chiefs – The Future Is Medieval

Vydáno: 27.6.2011

Skladby: Little Shocks, Things Change, Long Way from Celebrating, Starts with Nothing, Out of Focus, Dead or in Serious Trouble, When All is Quiet, Kinda Girl You Are, Man on Mars, Child of the Jago, Heard It Break, Coming Up for Air, If You Will Have Me/wholaround

Vydavatelství: Universal

Dost hloupýho filozofování, Ábíčko zavelelo do zbraně, takže tu poslušně stojím, přikrčenej a nastartovanej v zákopu, odjištěnej granát v ruce, rozšířený zorničky skoro přes celý voko a poťouchlej posměšek v pravým koutku. Jenže na obzoru nikdo, kdo by se dal sejmout. Zadání znělo jasně. Nesmí projet, haha. Blbost, zadání znělo: nový Kaiser Chiefs. Víte, kdo to je, že jo? To je ta britská kapela, přesně teda z Leedsu, jedna z nejdůležitějších popovo-rockovejch úderek, která formovala nejenom britskej rock, masivní tahák všech velkejch festivalů. Jo jo, ta, kterou ten náš „světovej“ Rock For People tak krutě zívnul v roce 2008.

Neříkám, že jsem kdovíjakej jejich fanoušek, pro mě byli vždycky spíš takový napůl goofy a napůl proletářský hitmakeři, který to tam prostě maj a basta. Neřešil jsem proč, neujížděl si na tom, ale zpovzdálí obdivoval konstantně udržovanou laťku, pracovitost a umně zamaskovanou genialitu. Kapela, co se nedá nepoznat. A nejen proto, že jejich zpěvák Ricky Wilson má totálně nezaměnitelnej hlas a projev. Na to by člověk musel bejt úplnej lobotom, hluchej nebo totální ignorant, aby si je splet.

Tehdy na tom hradeckým hřišti to dostali skoro kontumačně. Vlastně ne, voni je nechali nastoupit, ale z výrazů v tvářích kolemstojících se dalo transparentně číst něco jako „my vás tu nechceme“, tady ten dusavej rock hrajou naše party, vole! Divoká Billa, Chčij na sníh, Svrchník na pět, vrchol současný progrese Nočník a Práce a tak. Táhněte si zpátky do těch svejch zajebanejch hitparád, na ty svý Glastonbury! My tady máme Rock pro NAŠE lidi a NÁŠ Rock And Pop. My burani máme rádi naše hvězdy a je nám úplně u řiti, že tady někdo křičí, že by bylo dobrý mít regulérně vypadající evropskej fesťák s kapelama, co teda jako fakt něco znamenaj a daj se poslouchat i jinak než s deseti smradlavejma pivama v krevním řečišti na dálku z V.I.P. backstage stanu (abych někomu nekřivdil, že jo?). 2008 jako 2011, zase tak moc se nezměnilo. Ale to je jiná story. Těžko říct, jestli je to hradecký fiasko tak zdecimovalo, že od tý doby usnuli a probudili se až teď. Nejspíš ne, hehe.

Každopádně od poslední Off With Their Heads uplynuly tři roky a Kaiser Chiefs se přihlásili s další deskou, kterou v době všech kejklů s downloadováním za různý poplatky a jinejch vychytávek à la Radiohead prostě frkli na web jako dvacet věcí, ze kterejch si fanoušci můžou ukuchtit svou privátní kolekci deseti vlastnoručně vybranejch songů. Woala! Nakolik je to převratnej model, o tom by se dalo taky jízlivě spekulovat, ale to není podstatný. Já si stáhnul všech dvacet a dá se to uposlouchat. Neříkám, že je to nějakej velkej mazec, ale furt TO tam je. Vlastně je to zvláštní psychologickej fígl, kterej podvědomě nutí přemýšlet nad tím, že tohle není ‚proper‘ deska. Spíš jako byste si koupili v hračkárně malej domácí jukebox s programem Kaiser Chiefs 20.1. Ale mám-li niečo vypichnúť, tak určitě Heard It Break, melancholickou a repetitivní I Dare You, ta zabila, hehe, nebo lehce komicky hororovou Little Shocks, ke který je i video. A Gary Numan klonovanej s Bowiem v Things Change je taky hodně slušná práce. A další a další, z dvaceti kousků se dá v pohodě vybrat, řekl bych. Jo, určitě se můžete přehmátnout a napěchovat sáček s bonbonama nějakou tou mdlou výplní, a mega hity jako Ruby nebo Everyday I Love You Less and Less jsou taky minulost, ale nemůžeme po těch legračních strejdech chtít, aby sekali fotbalový hymny jako Baťa cvičky. Vono je to pro nás Čecháčky beztak úplně jedno, jestli chrlej, nebo ne, protože i kdyby sem nakrásně zase někdy přijeli, stejně by si je s nima skoro nikdo nezahulákal, protože tady frčí onačejší metal, hehe.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz