Limp Bizkit - Gold Cobra: Kdo by čekal, že to bude taková prdel!

  • Limp Bizkit - Gold Cobra: Kdo by čekal, že to bude taková prdel! Fotogalerie (12)
    • 29.06.2011
    • Tisk

    Hehe, call me dumb, ale já říkám shut the fuck up. Ten, kdo nenáviděl Limp Bizkit…

    Sdílejte článek:

Hehe, call me dumb, ale já říkám shut the fuck up. Ten, kdo nenáviděl Limp Bizkit kdykoliv během jejich zlatokopecký periody 1997 – 2001, je bude na sto jedna procent nenávidět i teď. Ale ignorovat jejich 20 miliónů prodanejch desek jenom v Americe se dá asi těžko, obzvlášť když to při rychlý matematice znamená, že nějakou jejich desku si koupilo asi 6,4 % americký populace.

Limp Bizkit – Gold Cobra

Vydáno: 28.6.2011

Skladby: Introbra, Bring It Back, Gold Cobra, Shark Attack, Get a Life, Shotgun, Douche Bag, Walking Away, Loser, Autotunage, 90.2.10, Why Try, Killer In You

Vydavatelství: Universal

Že Fred Durst je jeden z nejarogantnějších pidizmrdů pod sluncem, je taky nespornej fakt. Nic se nezměnilo, otázka, která vyvstává a nabízí se jako první, je ta, jestli kapela, která oslovovala masy a rendrovala celej jeden masivní styl na sklonku devadesátek, má vůbec co nabídnout a čím zaujmout v roce 2011. Záleží na úhlu pohledu. Možná, že je to únavou ze všech těch přemoudřelejch alternativních píčovin, navážno sesmolenejch intelektuálních slátanin, velkýho umění pro ty, „co věděj“, ale jak jsem vždycky Limp Bizkit opovrhoval, teď říkám jo! Co říkám, řičím a legračně při tom rotuju po místnosti, baseballovou pálkou, co jsem našel někde mezi haraburdím z mládí, třískám do televize, kde MTV moderátorka žvaní o nějakejch novejch talentech, který kvedlaj alternrock, a vůbec se chovám jako úplnej idiot. Ale je to nějakým záhadným způsobem očišťující. Tohle stupidní hudební násilí mi prostě podvědomě chybělo, tím to je!

Je to jako Rage Agaist The Machine bez politicky korektní revoluce, nekomplikovaný levičáckejma úchylárnama, prvoplánově pudový, oldskůlový až běda, ale ne staromilský a ukňouraný. Pořád je to všivácky naježený, trochu zhulený, a hlavně do pyče nahlas. A Wes Borland je stejně furt dobrej; malej kytarovej bůh s ksichtem, kterej mu ukrad kdekdo od Drums Of Death až po Tylera The Creatora, protože je zkrátka pořád víc kůl vypadat jako skeleton, i když to může vlastně bejt docela k smíchu.

Chyťte svoje vyměklý předsudky pod krkem a utopte je v lavóru s mydlinkovou vodou. Až jim půjdou od tlamičky bubliny, běžte si pustit nejdřív Loser a pak Shotgun. A až budou dotřepávat pařátama a bude vám jasný, že už to nemaj šanci rozdejchat, nechte je ráchat v tom mejdlovým pekle a dejte si Gold Cobra od začátku do konce a od konce na začátek. Tak nahlas, jak to jenom půjde. Tak nahlas, až budou okenní výplně rachtat a sousedi vřískat jako orangutani. Fuck 'em, tohle je fakt prča!

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz