Čistá povíkendová terapie: Yuksek - Living On The Edge Of Time

  • Čistá povíkendová terapie: Yuksek - Living On The Edge Of Time Fotogalerie (7)
    • 15.06.2011
    • Tisk

    Fuck yeah, jeden takovej Yuksek vám dá křídla! Kdo by si nepamatoval toho impulzivního…

    Sdílejte článek:

Fuck yeah, jeden takovej Yuksek vám dá křídla! Kdo by si nepamatoval toho impulzivního chlapíka a nakažlivou electro rozbušku jeho debutu Away From The Sea! Francouzi uměj, a přitom mají nějakou zvláštní nonšalantní podmanivost, která zrovna mě třeba moc neimponuje, ale dokážu si představit, že i v rámci electro produkce tohle zjemnění funguje, je tajemný a sexy.

Yuksek – Living On The Edge Of Time

Vydáno: 13.6.2011

Skladby: Always On The Run, White Keys, Off The Wall, On A Train, Say A Word, To See Your Smile, The Edge, Fireworks, Miracle, You Should Talk, Dead Or Alive

Vydavatel: Universal

Jsme na třetím řádku a už tady lítaj věci jako tajemno a sex, najs. Taneční svět, budeme-li mu tak říkat, má úplně jinou expiraci kontentů a progres než – troufám si tvrdit – zbytek hudebního světa. Šílenej speed a nesoustředěnost slitá s věčnou nespokojeností a touhou slyšet další a další permutace, za hranou, za rohem, boření hranic, katarze, exploze, chaos a anarchie… Je to svět ve světě, kterej holt někým prostoupí, a někým ne. Tomu, kdo zůstane nedotčenej, většinou tyhle věci nic neříkaj, je mimo vzorec, nechápe souvislosti ani cíl cesty, směr ubírání, důvod proč a všechny ostatní odpovědi na ty elementární otazníky. Zjednodušeně řečeno, je mu to prostě u prdele, hehe.

Yuksek patřil od začátku k sofistikovanější větvi stromu, sedě někde vedle dalších podivínů Soulwax. Má za sebou celou svítící plejádu výbornejch remixů pro kdekoho, Wu Tang počínaje a The Gossip konče, je univerzální, galantní, se smyslem pro catchy podstatu, a bez předsudků funguje v rámci nejrůznějších stylů, přičemž výsledek byl vždycky konzistentní se zbytkem jeho produkce a měl svoji specifickou jiskru. Jeho autorský věci z Away byly přesně v tomhle duchu, a navíc měly v kontextu žánru i překvapivě vysokej komerční potenciál, důkazem čehož je třeba track Tonight, použitej v masivní kampani automobilky Peugeot.

Kdo čeká, že dvojka Living On The Edge Of The Time bude pokračování v duchu zavedený tradice s trochou pikantní omáčky, která zmate chuťový buňky, šeredně se plete. Jestli Moby u poslední desky deklaroval, že to je jeho osobní soundtrack městskýho vyklidněnýho fluida po druhý hodině ráno, hotelovej duchařskej mejdánek, co ale moc nefunguje, pak Living On The Edge Of The Time je esence osamění na nekonečným turné, kdy není s kým shareovat zážitky, euforie ani projezdy. Je to čistá reflexe samoty, zpověď senzitivního frantíka, co sice žije v noci a s drogama, ale ve skutečnosti je přeplněnej emocema, který nemaj kam jít ven, protože receiver je neznámej nebo neexistuje. Nejrůznější zhmotněný velkoměstský fóbie, guláš z časovejch zón, kterejma jeden prolítává takovou rychlostí tam a zpátky, až začne panikařit, že už asi ani sám nikam nepatří a takhle to bude donekonečna. Nevím, možná zase klasicky fabuluju a dramatizuju, ale tohle je jenom zlomek pocitů, který mám z týhle úchvatný desky.

To nejsou ani náhodou nějaký electro bangery, co vám spolu se stroboskopem vypreparujou identitu a nechaj ji krvácet na parketu anonymního klubu. Je to jedenáct soulful tracků, až překvapivě indie-rockově znějících, což je sice možná překvapení, ale na druhou stranu ne zase tak zásadní informace. Co je důležitější, je fakt, že kromě už zmiňovanejch Soulwax je tu ještě jedna euforická asociace, která mě donutila vytáhnout všechny starý desky Tubeway Army a Garyho Numana. A sice to, co mi novej Yuksek evokuje nejvíc – harmonicky i melodicky – a přestože se křečovitě nesnaží o retro zvuk, prostě to tam je. Důstojně, s využitím všech dostupnejch technologií, ale s pokorou a úctou k učitelům, tohle je dokonalá reminiscence geniální nový vlny v době, kdy začala inklinovat k studený elektronice, ale zároveň měla velkej respekt k dobrýmu popu.

Všechny tracky na Living On… jsou super, ale nejblíž k právě zmíněný odvážný definici má asi Miracle, takže pokud jste líný dávat si celou desku, doporučuju aspoň „zázrak“, než to šmahem shodíte, nebo se bezhlavě zamilujete. Obojí beru, vlastně je mi klasicky celkem fuk, co si myslíte, ale já můžu s klidným svědomím říct, že tohle je jedna z desek, která mě fakt dostala svou žánrovou nevyzpytatelností a zároveň ideologickou průzračností.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz