Po dlouhý době zase páteční freestyle

  • Po dlouhý době zase páteční freestyle Fotogalerie (2)
    • 29.04.2011
    • Tisk

    Je 00:50, takže tohle je páteční frýštajl jako vyšitej, vyšinutej a posunutej do aktuálního…

    Sdílejte článek:

Je 00:50, takže tohle je páteční frýštajl jako vyšitej, vyšinutej a posunutej do aktuálního dne vydání, nežurnalistika momentu se vším všudy, vole. Kdyby chtěl někdo vědět, co si lidi myslej o nový desce Sans, poslechnout si hitparádu nejblbějších otázek nebo naopak zjistit, kdo je sofistikovanej hrdina dne, můžu sloužit.

Press day je nejoblíbenější část roku, hehe. Jsem jako po permanentní lobotomii, v hlavě mi hučí chorál dotazů, namíchanej s taxikářovým suchopárným „Kam to bude, chceš účet, do p*či, nemám drobný, vypadni, parchante“. Jenže to asi nikoho moc nezajímá, že jo.

The Wombats – This Modern Glitch

Vydáno: 29.4.2011

Skladby: Our Perfect Disease, Tokyo (Vampires & Wolves), Jump Into The Fog, Anti-D, Last Night I Dreamt, Techno Fan, 1996, Walking Disasters, Girls & Fast Cars, Schumacher The Champagne

Takže stručně – můj tip na dobrou indie kytarovou desku s lehce tanečním podvozkem, možná jednu z nejlepších, co letos bude k mání, je tady. Samozřejmě, že za tejden může bejt (a taky pravděpodobně bude) všechno jinak. Jenomže to je taky v tenhle moment jedno. Ta deska je dobrá asi právě proto, že se na první dobrou netváří jako něco oslňujícího a ohlušujícího svou nadčasovou kvalitou. Je to prostě deska, kterou mě fakt baví poslouchat. Opakovaně. To už samo o sobě dost vypovídá, protože vracet se v tý sonický záplavě k něčemu vyžaduje odvahu a trpělivost.

Topshopová parta medvídků z Liverpoolu si dala načas, protože moc dobře ví, že druhá deska je setsakramentsky ošemetnej závazek, obzvlášť, když s tou první způsobila zaslouženej poprask. Jasně, mluvím o The Wombats a jejich This Modern Glitch. Navzdory anti-hype komentům a štiplavejm recenzím zmlsanejch ještěrčích jazýčků, tohle je radio-friendly pop album minimálně první půlky letošního roku. Nejrefrénovatější refrény, basa, co ve svý jednoduchosti rafinovaně, ale zároveň neurvale bere za rozkrok, k zešílení laciná, ale ve svý brilantní nevinnosti megafungující melodika, to všechno už bylo načrtnutý dřív, ale tady je to naoko jakože náhodou dotažený k maximálně poslouchatelný dokonalosti.

Tokyo, první stand-out desky, je skvělej pelmel melancholie a ohňostrojový euforie, druhej singl Jump Into The Fog je masožravka, která vás nejdřív poslintá naparfémovanou kyselinou, a pak vás vyděšený schlamstne jako malinu a vyplivne k zesrání rozklepaný kůstky, co ten funk disco taneček budou posmrtně tančit, dokud se nerozkutálej na všechny světový strany. Jo, tanečky a melancholie. Kytary a dancefloorovej groove. Techno Fan – catchy as hell. Ty vago, nepamatuju si ani číslo svýho mobilu, ani číslo účtu v bance, ale 1996 mám vykérovaný zevnitř ušních boltců. Schumacher The Champagne, co to kurva jako je za název? No, to je fuk, protože jako outro je tenhle podivnej hymnus nakonec, s distorzníma vokálama a vším tím haraburdím, fakt mazec. Jistě to není deska bez chyb a přemostění přes řeku Mírná nuda, ale je jich tak málo a jsou tak nenásilný, že z celý kolekce s přehledem dělaj jednu z nejneuposlou­chatelnějších desek, co se mi v poslední době dostala pod ruce a do uší. A ještě je to navíc docela prdel. Jo, nový The Wombats, to já brát a mít z toho neskrývaná radost. A že nechám pozdravovat Guano a pes, hehe.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz