Guano Apes - Bel Air: Všichni už jsou v Německu...

Nebudu se tady trápit, že jo. Jediná asociace, která mě napadá, je nedávno zahlídnutý plakát na nějakou asi revivalovou kapelu šprýmařů ze střediskový obce nevimkde, která pojala za vlastní vskutku úchvatně k popukání název Guano A Pes. To mi přijde fakt dobrý. Na rozdíl od Guano Apes. Ať už těch „starejch“, nebo těch „novejch“. Jo, když nevíš, tak třeba můžeš napsat, že z Guano Apes budou takový trochu míň alternativní Radiohead a že si udělali desku pro sebe (haha). Když nevíš, můžeš vlastně cokoliv, a můžeš ještě víc, než když můžeš všechno, protože to je každýmu víte kde.

Guano Apes – Bel Air

Vydáno: 4.4.2011

Skladby: Sunday Lover, Oh What A Night, When The Ships Arrive, This Time, She's A Killer, Tiger, Fanman, All I Wanna Do, Fire In Your Eyes, Trust, Fire, Carol And Shine

Vydavatel: Sony Music

Ano, přesně tam, u naší slavný kavokafový díry, legendárního vstupu do hnědohnědýho pekla. Guano Apes se rozpadli, aby se mohli dát zase dohromady, jak už to tak bejvá, hehe. Moje povědomí o německý kapele s holkou za mikrofonem začíná a končí někde u toho, že jsem se jim zoufale vyhejbal, vědom si toho, že ke dvou zmíněnejm věcem (Německo a holka, co zpívá), který mě už samy o sobě iritujou, se dá ještě přičíst „crossover“, „ňuňuťuťu metal“, „funky“ a „blbej rap“.

Co se týká jejich starejch věcí, jsem zkrátka programovej panic, A Pes by mě bavil víc, i kdyby dělal jenom stand up comedy v nějakým dementním plyšovým oblečku. Bel Air mi zní trochu jako Tel Aviv, a tam znám jenom Borgore. Ale poctivě jsem si to natáhnul do městskýho privátního jukeboxu, co se při podobným použití občas škodolibě sám od sebe mění v jokebox, a dostal jsem, co jsem chtěl. Teda ASI chtěl, sám nevím. Docela by mě zajímalo, proč si to nazvali zrovna Bel Air, když takhle se jmenuje distrikt, kterej společně s Beverly Hills a Holmby Hills tvoří pověstnej japíckej zlatej triangl nejokázalejších částí West Hollywood. Ale to je zřejmě úplně fuk.

Fakt je, že jsem tomu dal cestu z Rozhlasu na jedenáctku dolů na Muzeum (cca dvě a půl minuty, protože jsem se musel vracet pro klíče), pak asi pět minut čekání na tram a dalších asi 10 minut nahoru na Floru. Dostal jsem se k She's a Killer, což je pátá z dvanácti. Za tu dobu jsem asi triliontisíckrát ztratil nit a soustředěnost, a to podotýkám, že v tramvaji byli samý chlapi a na ulici se to zrovna taky nehemžilo playmates na měsíc duben. Žádná bouračka, žádná střelba, žádný zatýkání v přímým přenosu. Nic. Prostě Bel Air je hodně slušná řemeslná práce, power poprockovej motůrek, dobře promazanej, ale ten člun, na kterej ho nalepili, nějak jede do slepý zátočiny, kde vjede na mělčinu, chvíli bude vztekle sekat do jílu a písku s drobnejma kamenama, a pak už jen smrad a konec. Je to jako lepší verze Die Happy, takže něco jako Die Double Happy. Myslím, že nějaký holky s lehce lesbickejma sklonama, který to takhle maj, protože s nima žádnej kluk nic mít nechce (a není to úplně proto, že se na fesťáku tři dni nemyly a to hnusně batikovaný hnědý tričko maj na sobě celou tu dobu v domnění, že to je vrchol festivalovýho fashion), se z toho možná lehce udělaj a budou sladce blábolit něco o hudebním zážitku života. Možná i kdejakej zadredovanej zastydlouš, kterej zažil bahenní orgasmus na Benátský, jim ten mírně zpopovatělej odér odpustí, ale jinak nevím. Kam s tím? Všichni už jsou v Německu, Guano i Pes, já taky jdu…

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2017 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz