Něco jako béčko American Idiot, ale bez koulí, který má Zelenej den

  • Něco jako béčko American Idiot, ale bez koulí, který má Zelenej den Fotogalerie (13)
    • 13.04.2011
    • Tisk

    Nejsem teenager. Jaký překvapení! Nežeru instantní pop punk od přerostlejch dětí, co sice krví…

    Sdílejte článek:

Nejsem teenager. Jaký překvapení! Nežeru instantní pop punk od přerostlejch dětí, co sice krví a vraždama nešetřej stejně jako Texas Chainsaw Massacre, ale je až srandovně zjevný, že tohle je spíš popcorn, metalový tričko z Hot Topic a buchta v converskách, s copánkama, křiklavým růžovým lakem na pubescentních ohryzanejch nehtíčkách, pyramiďákem, pruhovanejma ponožkama a lízátkem v puse, asi tak sexy jako odpolední promítání béčkovýho hororu.

Sum 41 – Screaming Bloody Murder

Vydáno: 28.3.2011

Skladby: Reason To Believe, Screaming Bloody Murder, Skumfuk, Time For You To Go, Jessica Kill, What Am I To Say, Holy Image Of Lies, Sick Of Everyone, Happiness Machine, Crash, Blood In My Eyes, Baby You Don´t Wanna Know, Back Where I Belong, Exit Song

Vydavatel: Universal

Sum 41 trochu dorostli, ale na jejich nový desce to není nijak markantně znát. Čtrnáct věcí a stopáž deset minut pod hodinu je pastička, ve který na hladový krysy čekaj nudou napuštěný vycpávky. A že jich je. Formule je furt stejná – solidní pop punkovej maglajs, obstojná basa i rutinní kytarová stará dobrá ruční práce, trochu screamo náběhy, ale pro pocit jistoty vyžehlený zpěvama, co neurazej, ale ani nezatnou do živýho, slibný build-upy, který vedou do nikam, předvídatelný sing along momenty, hrátky se španělkou i citama a tuny vaty. Cukrový, ne tý skelný.

Screaming Bloody Murder je jako tour po muzeu voskovejch figurín se zastávkama a zběžným výkladem u exponátů s cedulkama Green Day, My Chemical R omance, Blink 182, Yellowcard i epilepticky frackovitejch The Vines (blahý paměti). Textově to taky není žádná velká hitparáda. Zatímco jejich vzory často a s oblibou používaj víc či míň obratný politický glosy a sociální kritiku, tady je to hodně při zemi a tematicky spíš nablble povrchní blábolení o legračních (z pohledu neteenagera, neasi) aspektech pubertálních vztahů, navíc ke vší smůle ještě s notnou dávkou klišé navrch. I tak je dobrý podotknout, že se aspoň snažili vyprodukovat album, který se má tvářit jako plastický, jakkoliv to je v tomhle žánru téměř nemožný, a dát jim za to mírnej kredit. Říkám mírnej, protože přes to všechno snažení se zdá, že pro tyhle chalany se slabostí pro pseudometal a epickej kýč je hra u konce.

Už to není ani zábava jako dřív, když karikovali sami sebe pitoreskníma coverama Judas Priest, a o rebelství nemůže bejt řeč ani omylem. Jak říkám, game is over. Škoda. Nebo vlastně možná ne.

Líbí se vám článek?
Sdílejte ho prosím

 

Tyto internetové stránky používají soubory cookie. Více informací zde.

 

Copyright 2000-2014 MEDIA MARKETING SERVICES a.s., Koperníkova 6/794, Praha 2, PSČ 120 00
www.abradio.cz